Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo S herečkou Lucií Končokovou o práci s dětmi na scénické koláži Hamlet není mrtev

S herečkou Lucií Končokovou o práci s dětmi na scénické koláži Hamlet není mrtev

11.10.2016 Divadlo

Herečka Lucie Končoková je od počátku sezóny 2014/15 členkou činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V loňském roce začala pedagogicky pracovat s dětmi v Ateliéru pro děti a mládež při NDM. Spolu s kolegou Ivanem Dejmalem a se svými svěřenci připravila scénickou koláž Hamlet není mrtev.

Zvětšit obrázek

Herečka Lucie Končoková působí také v Ateliéru pro děti a mládež.
Foto: NDM

Kdy jste začali pracovat s dětmi v Ateliéru pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském na koláži Hamlet není mrtev?

Na začátku sezóny 2015/2016. Ze začátku po konkursu, ve kterém bylo vybráno čtrnáct nebo patnáct dětí, jsme u toho nebyli, já a Ivan jsme se přidali až o něco později. Ale o minulých Vánocích už děti výsledek naší práce ukazovaly. A protože se věc povedla, tak jsme ji několikrát předvedli při dramaturgickém úvodu před uvedením opery Hamlet.

Prozradíte něco z toho, jak jste se k výsledku dostali? Jaké metody jste použili?

Protože bylo několik měsíců před zahájením projektu Shakespeare Ostrava 2016, tak jsme dětem dali přečíst Hamleta s otázkami, co si o něm myslí, jaký by asi byl Hamlet v dnešní době a tak.

Počkejte, to chcete říct, že jste dětem, kterým snad ani není patnáct let, dali za domácí úkol přečíst celého Hamleta?

Ano, dali jsme jim takový úkol. Nejmladším bylo snad třináct, nejstarším je asi sedmnáct.

V kolika letech jste přečetla Hamleta vy?

Někdy na střední škole. Ale já asi nejsem typická představitelka generace, protože jsem chtěla být herečka, takže jsem k tomu měla o něco blíže než ostatní. Ale myslím si, že i tyhle děti k tomu měly blíž, protože se přihlásily do divadelního Ateliéru pro děti a mládež a chodí do divadla. My jsme samozřejmě od samého začátku věděli, že s nimi nechceme odehrát celého Hamleta, to by ani nešlo, ale chtěli jsme jim dát možnost seznámit se s touhle hrou a něco k ní říct. Proto jsou tam i takové jejich promluvy,  například že Hamlet je šašek, nebo že je kulturista, že je zbrklý a zbrklý člověk dělá chyby, a podobně.

Ale to je na tom výsledném tvaru to nejlepší …

Samozřejmě. Protože to je z jejich hlavy.

Vy jste si vlastně hráli na Hamleta.

Ano. Máme tam kluky i holky, takže se prostě střídali, někdy Hamletem byla i holka.

Proč ne?

Právě, proč ne! Nepřidělovali jsme jim jednotlivé role. Takže se stalo, že i Ofélie někdy byla kluk a my jsme je vedli k tomu, aby ty postavy spíš komentovali, říkali¨, co si myslí o té postavě v té a té situaci…

Dobře, ale je tam třeba chvíle, kdy zazní: Bez Hamletů není svět možný, Hamlet byl hrdina a my Hamlety potřebujeme. To přece jen zní jako výsledek nějakého procesu vedeného dospělými …

Ale to je také od nich! Víte, šlo spíš o lavinu asociací. Dali jsme třeba na zem velikánský papír, na který jsme napsali velikými písmeny slovo HAMLET. Poté, co si oni tu hru přečetli. A řekli jsme jim: Pište, co vás napadne. Šlo nám spíše o rychlé asociace, nechtěli jsme, aby moc přemýšleli. Z toho, co napsali, jsme pak dali dohromady základní text. Oni si také přinášeli své deníky a v nich měli nějaké zápisy, a tak se tam třeba dostal i úryvek ze hry v situaci, kdy Hamlet říká Ofélii, aby šla do kláštera. Nebo jiné okamžiky ze hry, které se jich něčím osobně dotýkaly.  Už jsme to tak zahráli před publikem několikrát,  derniéru bychom měli mít 4. listopadu, opět před reprízou opery Hamlet v Divadle Antonína Dvořáka.

Vy se s dětmi znáte už skoro rok. Pozorujete na nich nějaký vývoj, myslím teď osobnostní, který je poznamenaný seznámením se s postavou Hamleta?

Určitě. Je to ve vidění divadla. Ale my je nechceme učit, jak se hraje divadlo. Spíš je chceme otvírat lidsky. Ukázat jim, že všechno je možné. Nebát se, nestydět se sám za sebe. Naučit je, že si lze stoupnout, promluvit a být přitom upřímný a být sám sebou. A zbavit je představy, že když mám zahrát telefonní rozhovor, že ten přístroj vůbec nemusím mít v ruce, že to lze zahrát i jinak, ale hlavně, aby na to, jak to zahrát, přišli oni sami. Prostě aby se naučili otevřít vlastní fantazii. A také jsme vůbec nevěděli, a tím myslím spolu s dětmi i mne a Ivana, že z toho vznikne nějaké představení. To prostě nebyl od začátku daný cíl.

Takže jste si povídali, dávali dětem možnost promluvit o Shakespearově hře …

…rozebírali jsme jak Hamleta, myslím tedy postavu, tak i jeho vztahy k ostatním postavám. A jak jste se ptal na ten proces v nich, ano, bylo vidět, jak se jejich názor na různé situace ve hře mění.

A co vy? Hrála jste Ofélii. Změnil se během práce s dětmi v Ateliéru váš vztah k postavě Ofélie, případně poznamenalo to nějak i vaše pojetí této postavy?

To asi úplně ne, ale jsem dnes o něco starší a ty věci vidím i díky této práci, i díky postupně nabývané zkušenosti jinak.

Máte za sebou v Ateliéru práci na Hamletovi, co budete s dětmi dělat teď?

Vzhledem k tomu, že máme moc málo času, a navíc je složité vypořádat se s tím, že občas někdo z nich nepřijde, tak budeme pracovat na monolozích. Máme vybrané monology různých postav z různých her. Ale upletli jsme si na sebe bič: chceme dosáhnout toho, aby pochopili, že v této chvíli nejde ani tak o divadlo, jako o ně samotné. Že se snažíme, aby z nich rostly individuality, aby nikoho nekopírovaly, aby se třeba také smířily, že mají nějaké nedostatky, které třeba v této chvíli rychle odstranit nelze a někdy to nepůjde vůbec.

Máte za sebou roli Ofélie, tak které další Shakespearovy postavy byste si chtěla zahrát?

Lady Macbeth. Ale která herečka ne, že ano? Anebo Gertrudu, Hamletovu matku. Tak na obě mám ještě nějaký čas, že ano (smích). Mám raději tragické hrdinky. Ale třeba na Gertrudě mne zajímá dobrat se toho, proč si vlastně vzala Claudia, když její muž a jeho bratr zemřel.

A v čem vás diváci uvidí teď na podzim? Myslím tím premiéry v Národním divadle moravskoslezském…

Budu hrát v inscenaci Poláčkova Hostince u kamenného stolu v režii Tomáše Jirmana. Premiéra bude 27. října.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.