Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Aneta Langerová patří do první ligy. Koncert v Ostravě byl jasným důkazem

Aneta Langerová patří do první ligy. Koncert v Ostravě byl jasným důkazem

17.12.2016 Hudba

Jen na třech exkluzivních koncertech mohli fanoušci slyšet zpěvačku Anetu Langerovou, která po Brnu zavítala také do ostravského Gongu. Langerová v Ostravě vystoupila ve čtvrtek večer za doprovodu kapely čítající také smyčcové trio a kvarteto dechových nástrojů. Zazněly převážně písně z aktuálního alba Na radosti, které vzbudilo oprávněné ocenění hudebních kritiků i fanoušků.

Zvětšit obrázek

Aneta Langerová během koncertu na právě proběhlém miniturné.
Foto: Helena Kadlčíková

V setmělém Gongu se do tmy rozezněly klavírní tóny. Aneta Langerová zahájila koncert soumračnou písní Na radosti, která je posledním songem z eponymního alba. Od začátku pěvecky přesvědčovala plynulou kantilénou a osobitým klavírním doprovodem, který z tohoto šansonu dělá ledově bezdeché poselství. V bezvětří z alba Pár míst zazněla v slušivém kapelním hávu, který potěšil smyčcovým triem ve složení Dorota Barová (violoncello, zpěv), Veronika Vališová (housle) a Vladan Malinjak (viola) a nástrojově variabilním kvartetem dechových nástrojů, na něž hráli Žaneta Pelcová, Bharata Rajnošek, Jan Mach a Jiří Tarantík. Energická píseň s textem Filipa Horáčka vtáhla diváky pulzující skvělou rytmikou v podobě bubeníka Martina Kopřivy a perkusionisty Adama Kollera – syna Davida Kollera. Nepopsatelnou euforii, kterou song vyvolává, zvýraznilo také nádherné aranžmá pianisty Jakuba Zitka. A poprvé ten večer jsem se také přesvědčil o tom, že Aneta zpívá naživo ještě mnohem lépe než na deskách. Třetí song pokračoval v tempu i drajvu: Svatá Kordula oplývala tíhou mořských mas, countryová inspirace zde získala zasmušilou hloubku, která je vyvolána temnou harmonií a asymetrickou stavbou melodie. K úžasnému zpěvu Anety vytvořila báječný backing vocal Dorota Barová. Křehkostí a nepopsatelnou něhou vyzařovala Dívka, píseň, která v sobě slučuje meditativní, lyrické i folklorní prvky, a navazuje na to nejkrásnější, co je v této oblasti k slyšení. Magicky tajemnou barvou zvonkohry a dalších perkusivních nástrojů upoutal song Jiný sen. Před následující písní Malá mořská víla Aneta poprvé zapojila do své hudební radosti také diváky: „Krom toho že vám to velmi sluší, tak vám to určitě i dobře zpívá, tak si to vyzkoušíme, ať víme, jak na tom jste“, vtáhla razantně do děje Langerová. A dodala: „Nebojte se nic, my se taky nebojíme“.

a2

Aneta Langerová. (Foto: Helena Kadlčíková)

Sálem se rozeznělo sborové „Odpouštím ti zas, jsem dotyk mořských řas řas řas řas řas“. „Pánové se mohou přidat o oktávu níž, kdyby jim nevyhovovala ta poloha“, podotkla zpěvačka a hned to zábavně demonstrovala v nižší oktávě. Tragédie u nás na vsi přesvědčila vynikající hudební stavbou, poutavou aranží a úžasnou dynamikou a agogikou zpěvu Langerové, která tak nějak přirozeně vnímá a žije strukturu a obsah toho, co zpívá, jako by jen dýchala. Fascinující, ambientně meditační energií zazářila následující skladba Doroty Barové Slova z hor, kterou zahrála violoncellistka s výtečným basistou Jakubem Vejnarem na Chapman stick. Přesvědčila také píseň Maják. Strhující dynamika a procítěná interpretace Langerové ukazuje příchylnost k Edith Piaf, Martě Kubišové či Haně Hegerové. Její zpěv vždy znovu potěší znělostí v celém hlasovém rozsahu jejího mezzosopránu, v nízkých polohách získává pošmourný nádech, ve výškách exploduje s oblačnou razancí, která je neodolatelně svébytná a naléhavá. Aneta v Gongu ukázala, že dokáže nejen kvalitně zpívat, ale taky hrát. Střídala akustickou a elektrickou kytaru, jednu píseň doprovodila hrou na foukací harmoniku. I za klavírem byla její hra pohotová a účelná. Podle svého zvyku toho příliš nenamluvila. Proti nedávnému koncertu Ondřeje Brzobohatého však díky tomu zahrála podstatně více písní. Z jejích slov vyzařovala skromnost, jako by ani nechtěla nic říkat, jenom hrát a předávat svou hudbu.

a5

Aneta Langerová. (Foto: Helena Kadlčíková)

Následující song začal dlouhou introdukcí smyčcového tria, která se nesla v pomalém, zadumaném tempu s nádhernými melodiemi v bitonálních postupech. Autorem aranží pro smyčcové nástroje i pro dechy je Jakub Zitko a musím velmi ocenit jeho aranžérskou nekonvenčnost, nápaditost a nádhernou nástrojovou fakturu. Vzpomínka má nádhernou atmosféru plnou posmutnělé něhy, tmy a plamene. Dvou odvěkých kontrastních principů, mezi něž jsme bytím vrženi. „Pro následující píseň máme pro muzikanta, který přijde, přezdívku Jean Valchán.“ Sdělila zpěvačka. „Pochopíte proč“ vysvětlila k následující písni. Objevil se bubeník Martin Kopřiva s valchou na hrudi a Adam Koller s velkým bubnem. Spustili šraml jako vyšitý, který jiskřil countryovým a bluegrassovým koktejlem, vtipem a nadhledem. Autorem písně Stačilo říct je Michal Hrůza a nekončící pohodu, s níž tato píseň zní, Aneta vyhecovala výkřikem „Vladanku jeď!“ po kterém následovalo skvělé violové sólo Vladana Malinjaka. Kontrast. Přepólování. Telefonní rozhovor. Nádherné souzvuky vokálů, do nichž se zapojovali kytarista Kulich, Zitko a hlavně cellista Barová. To vše v písni Divoká hejna, jež jakoby byla unášena nebem s hejny divokých hus. Barevné melodické linky dechových nástrojů a táhlé smyčce vytvořily sugestivní atmosféru. Postupně se dechy prosadily do nádherné protimelodie i do delšího volného rozvíjení melodiky disonantními souzvuky, který byly dány také bitonálním souběhem několika tónin. Nádherná ukázka oduševnělé a znalé aranžérské práce Jakuba Zitka, která do písně vnesla tajemný i orgastický šmrnc.

jh

Z koncertu Anety Langerové. (Foto: Helena Kadlčíková)

Píseň Hvězda je Anetinou novinkou, pluje hudebně na vlně předešlého alba, je plná tragiky, z níž opět prosakuje vnitřní poznání a panteistické semknutí s přírodou. Přej si, co chceš / až do rána jsem tvá spadlá hvězda, zpívá Aneta s přesvědčivostí. A člověk by chtěl, aby mu ta hvězda spadla přímo do náruče. Perfektně šlapající rytmika tep písně oživila rychlejšími hodnotami, vokální linie chorálového typu zase propůjčila písni hymnický ráz. Další countryovka s charismatickým pískáním tématu byla Bříza s perfektním přechodem do durové tóniny v refrénu. Skvělé aranžmá překvapilo každou slokou něčím novým: klavírní vyhrávkou, jiným vokálem. Dokonalost s jakou jsou písně Langerové aranžérsky vystavěny, nemá v českých vodách příliš mnoho srovnání. „Nebojte se, my se taky nebojíme“ konejšila přes následující písní s vtipnou hip hopovou inspirací a humornými rytmickými přiznávkami k diskotékovým hitům přelomu osmdesátých a devadesátých let. Výtečná zde byla Kollerova rytmizace na triangl. Došlo také na instrumentální jazzrockovou skladbu, kterou opět prostupovaly báječné dechy a skvělá rytmika Kollera a Kopřivy. Poté zazněla erbovní píseň Tráva, která se stala po právu jedním z největších hitů Anety. Při jejím zpěvu vygradovaném do úžasných dynamických rozměrů se tajil dech. Závěrečná etnicky prosvícená pasáž se stoupající klenutou melodií byla neuvěřitelná. Tady prostě nešlo nemít pocit, že je člověk součástí něčeho výjimečného a neopakovatelného. Skvělá píseň Vysoké napětí uzavřela hlavní set. Po ní následoval přídavek v podobě písně Voda živá, která už dávno zlidověla. A zazpíval si ji opět celý Gong. Diváci několikrát zahrnuli Anetu a kapelu obrovským potleskem, nechtěli se moc loučit, a tak museli muzikanti na pódium ještě jednou. Tentokrát se loučili jen krátkým hvizdem melodie z jedné písně.

a3

Aneta Langerová. (Foto: Helena Kadlčíková)

Aneta Langerová mne v Gongu přesvědčila, že suverénně patří k tomu nejlepšímu, co je na české popové scéně možné slyšet. S jedním dodatkem. Její písně jsou hudebně i textově o třídu výš než ostatní produkce. Pěvecky je Langerová bezkonkurenční, hlasově jedinečně svá a osobitá, a nezmění na tom nic ani stále stejně marné výsledky bezvýznamných soutěží. Aneta se obklopila vynikající kapelou, kterou tvoří absolventi pražské konzervatoře Jaroslava Ježka (Kulich, Kopřiva) a dalších hudebních škol. Semknutost, cit pro zvukovou barvu a citlivé aranže daly každé písni jedinečný punc originality. Vystoupení mělo navíc velmi dobré nazvučení. Z nedávno vyslechnutých koncertů popové scény v ostravském Gongu (Bílá, Brzobohatý, Csáková, Hron…) lze vnímat její vystoupení jako nejlepší. Langerová je osobnost, která si na nic nehraje, neprovází ji žádné skandály nebo politické agitace, je nekašírovaná, opravdová. Skutečná, ryzí a zářící hvězda. Nic na tom nemění fakt, že od ní někteří čekali něco jiného. Kráčí po pevné cestě a její hudba je zvláště v dnešních časech vítanou nadějí a duševně povzbuzujícím poselstvím. Je důvod se těšit, čím nás tato zpěvačka překvapí popáté. Pokud by dále plula na hudební vlně radosti, mohlo by to být opět velkolepé.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.