Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Romeo a Julie poprvé: Ostrava si novým muzikálem splnila další sen

Romeo a Julie poprvé: Ostrava si novým muzikálem splnila další sen

8.12.2017 Divadlo

Ostrava a Národní divadlo moravskoslezské si plní krásný sen. První premiéra muzikálu „Romeo a Julie, poselství lásky“ proběhla ve čtvrtek a vysloužila si bouřlivé, několikaminutové ovace vestoje. Jaká byla první verze, ve které hlavní role ztvárnili Radek Melša a Martina Šnytová?

Zvětšit obrázek

Martina Šnytová jako Julie v novém ostravském muzikálu.
Foto: Martin Popelář

Výpravný romantický muzikál na motivy hry Williama Shakespeara režíroval Šimon Caban, hudbu zkomponoval Boris Urbánek a texty písní napsal Jaromír Nohavica. V hlavních rolích čtvrteční premiéry účinkovali kromě zmíněné Martiny Šnytové a Radka Melši také Jaroslav Rusnák, Jarmila Hašková, Juraj Čiernik, Ivan Dejmal, Tomáš Savka a mnoho dalších. Hudební nastudování připravil Jakub Žídek.

Na samém počátku se objevuje na forbíně herec Vladimír Polák, jehož vznešenou recitaci podmalovává orchestrální introdukce. Vstupní sbor Vivat Verona je energický, okamžitě upoutá vizuálně atraktivní scéna Šimona Cabana, která barevně i stylově báječně koresponduje s kostýmy Simony Rybákové a choreografií Marty Trpišovské. Děj muzikálu se drží v podstatných pasážích původní předlohy. Píseň Létám Romea (Radek Melša) zaujala tajemnou, přízračnou melodikou. Song plynule přechází do dialogu s bratrancem Benvoliem (Juraj Čiernik).

Jednou z nejsilnějších Urbánkových melodií je strhující hudební číslo Už dosti svárů veronského vévody (Jaroslav Rusnák). Palčivá obžaloba zloby a hněvu je jedním z leitmotivů, který se několikrát s gradujícím účinem navrací. Postava Capuleta (Pavel Liška) se svou okřídlenou frází „kam všichni zmizeli“ vnesla do muzikálu komický prvek, nezklamal ani představitel Monteka (Marcel Školout). Střet dvou žen znesvářených rodů dobře vystihly obě manželky (Hana Fialová a Lenka Háčková).

Julie (Martina Šnytová) se poprvé pěvecky představila v hudebním čísle Noc plná snů, romanticky vykroužené, sladkobolné melodii, jejíž křehkost a mládí zvýraznily jemně zvonivé perkuse. Čistá touha, která se prostírá v textové rovině Jaromíra Nohavici, je hudebně vyjádřena v četných modulacích a barevné instrumentaci.

Skvělou dynamikou a režijním švihem oplývá Ples Capuletů, v němž herecky kraluje trojice Mercuzio (Ivan Dejmal), Romeo a Benvolio. Tísnivou, nebezpečnou hudební atmosféru Urbánek nastínil i v prorockém monologu Romea před začátkem polonézy. Přízračný ples, připomínající rej přízraků, patří k hudebním skvostům muzikálu, který podpořila výborná taneční sestava a choreografie. Následující roztržka mezi Tybaltem (Tomáš Savka) a starým Capuletem je dramaticky přesvědčivá.

Jarmila Hašková a Radek Melša. (Foto: Martin Popelář)

Mercuzio se představí v kabaretním songu Královna Mab. Tybaltova píseň Verony král jde v nástinu temné stránky lidských duší do hloubky, podporuje ji drsná harmonie i zuřivý herecký projev.

Hudební číslo chůvy Miloučká patří rovněž k zdařilým melodiím muzikálu, díky své charakterizační schopnosti s chromaticky klesající staccatovou melodií, která je perfektně proložena mluvenými pasážemi. Setkání Romea s Julií na balkoně a odhalení jejich citu potvrdí nejvýraznější melodie celého muzikálu, Buď láskou mou, která vhání citlivějším povahám téměř okamžitě slzy do očí. Invenční je prolínání obou vokálů v dialozích i společném duetu.

Romeova píseň Toužím zpočátku opět cituje příznačný hudební motiv napětí, který v sobě jímá strach, pochyby a touhu po štěstí a po lásce. Méně přesvědčivá je zde hudební a textová komunikace v podivně nataženém výrazu tempového označení allegretto (mimochodem objevuje se i v Nohavicově Lazebníkovi v zdařilejší rytmizaci). Lorenzo (Libor Olma) je z počátku dosti komický páter, který však později dokáže dramaticky zabouřit. Povedené jsou sborové pasáže znějící přes hudbu a dialogy. Jedním z vrcholů prvního dějství jsou dva souboje: nejprve provokace Tybalta, která skončí smrtí Mercuzia. Romeo ztratí v emotivní atmosféře soudnost a v druhé, ještě divočejší šarvátce Tybalta zabije.

Druhé dějství je kontrastní. Úvodní střídání dějových sekvencí s ostinátním sborovým motivem Spása má velkou sílu, další průběh dějství ale je trochu úmorný a chudší na nové silné melodie. Výrazná je píseň Zlatý prsten, v níž se Paris (Roman Harok) vyznává z citů, které chová k Julii. Pochopitelný i logický je návrat melodie Krásný sen.

Typická „nohavicovina“ je pijácká píseň, která ilustruje absurdní situaci, slepotu a hluchotu rodičů a bezuzdnou pijatyku. Způli klasicky je koncipována závěrečná scéna s jedem, který Romeo požije v domnění, že Julie je mrtvá. Sama umírá bez použití dýky trochu nejasně, ještě před posledním polibkem Romeovi vyčte, že je sobec, protože jí nenechal ani kapku jedu. Závěrečná přidaná scéna s písní Poselství lásky obsahuje morální poučení a naději, že láska je víc než všechno ostatní na světě.

Radek Melša jako Romeo. (Foto: Martin Popelář)

Radek Melša je Romeo tělem i duší. Vydal ze sebe herecky i pěvecky úplně všechno. Přitom neztrácí ani na chvíli kontrolu nad precizní intonací a překvapuje netušenou hloubkou výrazu a síly ve vysokých polohách svého hlasu. Je také neuvěřitelně pohybově nadaný, hluboce smekám před jeho akrobatickými seskoky a výskoky po kulisách za Julií, kdy každé chybné našlápnutí může znamenat pád. Největší srdcař.

Martina Šnytová je víla, která se svou povahou pro tuto roli zrodila. Éterická i aristokraticky vznešená a herecky maximálně výstižná. Pozorný divák odhalí, jak dokonale propracovala detaily v hereckém i pěveckém ztvárnění. V důležitých momentech dokázala být neúprosná, nikdy však ne povrchní a zbytečně útlocitná. Pěvecky je Martina Šnytová lahodná jako nejjemnější sousto, přitom bedlivě pozorná ke srozumitelné, zřetelné artikulaci a frázování, které jde vždy po podstatě zpívaného textu. Nejčistší duše.

Jaroslav Rusnák prokázal na premiéře své výborné pěvecké kvality, byť se představil jako interpret jedné z ústředních melodií, která se pouze opakovala. Náročný part však dokázal zvládnout bravurně. Výrazná byla i Jarmila Hašková v roli chůvy, která působila jako dobrá duše inscenace.

Juraj Čiernik neměl moc šancí ukázat své pěvecké přednosti, herecky však zapadnul pružně do kolektivu. Ivan Dejmal se stal jedním z nejvýraznějších aktérů čtvrteční premiéry: herecky dokonale zúročil své zkušenosti z činohry NDM, v některých okamžicích doslova oslnil svou brilantní dikcí a hereckým uměním, pěvecky bohužel proti muzikálovým kolegům v sólové roli ztrácel.

Tomáš Savka byl nejtemnější postavou a divokou kartou premiéry, pěvecky i herecky zabodoval na celé čáře. Jeho Tybalt byl živočišným ztělesněním rebela bez příčiny, zlého štváče, který lpí na práchnivých rodových tradicích, neschopného přizpůsobivosti či sebereflexe. Pěvecky jeho hlas zejména ve vyšších polohách strhával výbušnou silou, charismatickým zabarvením a spolehlivou intonací. Savka skvěle pohybově zvládal i bojové partie, jeho vztek a zloba byly doslova ochromující.

Roman Harok v muzikálu Romeo a Julie. (Foto: Martin Popelář)

Roman Harok jako Paris byl tak trochu nechtěným bílým koněm. Postava Juliina nápadníka není příliš šťastně napsaná, v Harokově podání chvíli působí jako rozjívený zamilovaný mladík, chvíli jako ničema, který má nekalé úmysly. Vypadalo to, že herec není schopen vytvořit konzistentnější charakter. Příliš mu nesvědčil ani zpěv, v nízkých tónech ztrácel sílu, jinde ho zase zklamala intonace.

Vedlejší role zabydleli sympaticky Hana Fialová, Pavel Liška, Marcel Školout či velmi živelný Libor Olma, u něhož začínám mít pocit, že všechny rozdílné postavy hraje podobným hereckým šmahem, jen tu a tam více přitlačí na pilu. Bohužel jeho charismatický herecký projev se tentokrát nepotkal s pěveckým a za většinou protagonistů citelně pokulhával.

Hudba Borise Urbánka je pravou muzikálovou nadílkou, plnou srdcervoucích melodií, dramatických momentů, romanticky vykroužených i někdy mysticky planoucích hudebních emocí. Dokáže výborně charakterizovat jemné dějové nuance, umí být plačtivá, sentimentální, děsivá, svíravá, roztoužená, mystická, rituální i srdnatě bojovná. Výborně pracuje s hudebními leitmotivy, které se v ideálním dávkování projektují i ve druhém dějství. Velmi dovedná je Urbánkova instrumentace, která poskytla melodickou příležitost řadě nástrojů a je nádherně barevná.

Juraj Čiernik a Ivan Dejmal. (Foto: Martin Popelář)

Orchestr pod dirigentem Jakubem Žídkem hrál senzačně, hudebně přesvědčivý výkon podaly všechny sekce, zcela zjevné bylo obrovské nasazení a chuť hudebníků podat co nejlepší výsledek. Žídek je velký profesionál, jeho nastudování jsou tesána s žulovou jistotou a velkým pochopením pro tempo, dynamiku i celkovou výstavbu. Mám dojem, že na jeho éru se bude jednou vzpomínat jako na zlaté období. Výtečnou formu potvrdila také company v sborových pasážích (sbormistr Marek Prášil), znamenitý výkon podaly děti z Operního studia Lenky Živocké.

Písňové texty Jaromíra Nohavici snad už nikoho nepřekvapí uměním zářné imaginace, která oplývá ideální výstižností i velkou šíří básnických prostředků včetně schopnosti zakomponovat do děje vedle partií lyrických i pejorativní a satirický akcent. Nohavicovy texty se potkaly s brilantním Joskovým překladem šťastně.

Režisér Šimon Caban s dramaturgem Patrickem Fridrichovským vymysleli v klasické předloze dostatek inovací v podobě baldachýnu s živými sloupy, znepokojivými zadními projekcemi a spoustou dalších detailů a filmově i symbolicky koncipovaných motivů.  Muzikál v dlouhém, více než hodinovém druhém dějství trochu ztrácí tempo, ale možná to je jen zdání, protože Urbánkova hudba je neuvěřitelně akční a posouvá děj čile kupředu.

Muzikál Romeo a Julie, poselství lásky je skutečným splněným ostravským snem. Sešly se v něm skvělé osobnosti, které vyvolaly dokonalou iluzi příběhu, bez něhož by lidstvo bylo chudé. Příběhu, z něhož si každý může odnést své poznání. Takových zázraků se v současnosti moc nestává. Ale tenhle muzikál je bezpochyby jedním z nich.

Čtěte také: Recenze druhé premiéry muzikálu Romeo a Julie (sobota 9. 12. 2017)

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.