Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Tradiční baletní galavečer v ostravském divadle se nesl v duchu ikonických variací

Tradiční baletní galavečer v ostravském divadle se nesl v duchu ikonických variací

18.4.2019 17:46 Divadlo

V jarních měsících se už několik sezón v řadě mohou ostravští diváci těšit na slavnostní program s názvem Balet Gala, který probíhá v režii baletního souboru Národního divadla moravskoslezského. Ani letošní rok nebyl výjimkou. Na jevišti Divadla Jiřího Myrona jsme mohli zhlédnout průřez tím nejlepším, co nabízí repertoár českých baletních souborů, ale také zahraničních ansámblů, například z Polska, Slovenska či Španělska. Večer obsáhl různorodé taneční styly od klasického přes neoklasický až po ten současný. Ve výsledku mu však kralovala ikonická klasická pas de deux, takže z výkonů na jevišti jsme mohli doslova číst jako z učebnice o historii baletu.

Zvětšit obrázek

Brittany Haws a Gerardo G. Villaverde v choreografii Nebezpečné známosti.
Foto: Segej Gherciu

Začněme tedy právě těmito zásadními choreografickými počiny 19. a 20. století, které dodnes zůstávají na repertoáru divadel po celém světě. Série pas de deux, tedy duetu tanečnice a tanečníka, který má ustálenou strukturu a v němž je nutné předvést bravuru nejen v partnerském tanci, ale i v sólových variacích – zahájil výňatek z baletu Esmeralda. Pas de deux Diany a Acteona, který zatančili sólisté domácího souboru, Shino Sakurado a Rei Masatomi. Tento duet s antickými motivy je plný majestátních gest, efektních skoků i mnohočetných piruet, které ostravští taneční zvládli s přehledem a nebáli se riskovat ani v náročných prvcích.

Morgane Lanoue a Federico Ievoli. (Foto: Segej Gherciu)

Ze zcela jiného soudku pocházelo další klasické vystoupení s názvem Slavnost květin v Genzanu z baletu Napoli. Toto pas de deux patří k jedněm s nejznámějších děl Augusta Bournonvilla, zakladatele originálního dánského baletního stylu, který je typický rafinovanou technikou nohou, inovativními kombinacemi klasických póz a typickým držením paží. Výkon členů baletu Národního divadla Morgane Lanoue a Federico Ievoli se opíral především o dobře zvládnuté detaily této charakteristické a opravdu náročné techniky.

Ve druhé polovině večera nás do exotického prostředí zavedl další párový tanec, tentokrát z baletu Korzár z dílny choreografického velikána Maria Petipy. Erina Akatsuka a Yuki Kaminaka ze Slovenského národného divadla dokázali strhnout obecenstvo svým živelným podáním tohoto smyslností sršícího duetu, který zná snad každý milovník klasického tance.

Z choreografie Korzár. (Foto: Segej Gherciu)

V závěrečné codě jsme mohli vidět naprostou technickou preciznost a nakažlivou energii. Ochutnávku z baletu Spící krasavice, klasiky všech klasik, přivezli členové souboru Polského národního baletu Chinary Alizade a Vladimíra Yaroshenka. Jejich ‚svatební pas de deux‘, ve kterém není tak okatě a pompézně předváděn um tanečníků (ten je ale obsažen například v práci paží a horní části těla, v lehkosti podání, v přesnosti a souhře), pro mne osobně patřilo k vrcholům celého Gala – elegance, žádná křeč, a přesto bezchybnost.

Ze Spící krasavice. (Foto: Segej Gherciu)

Celý večer pak zakončilo tzv. černé pas de deux z Labutího jezera, ve kterém byl opět zastoupen ostravský soubor, a to Sawou Shiratsuki a Sergiem Méndezem Romerou. Na ostravských tanečnících je znát velké zlepšení i chuť posouvat se dále v rolích, které představují značnou výzvu, Sawa Shiratsuki navíc výborně zvládla oněch pověstných 32 fouettés, navíc v jedné z náročnějších variant.

Z Labutího jezera. (Foto: Segej Gherciu)

Ve velkém byl na Balet Gala zastoupen také neoklasický styl. Ukázky z horké novinky domácího repertoáru, baletu Krzysztofa Pastora Nebezpečné známosti, jsme mohli vidět v obou částech večera. Ostravští sólisté a sbor zahájili celé představení scénou, ve které Vikomt de Valmont svádí mladičkou Cécile, ve druhé polovině večera pak přišel na řadu efektní obraz souboje mezi Valmontem a rytířem Dancenym.

S nejnovější premiérou se pochlubil také balet Divadla J. K. Tyla v Plzni. Duet z baletu Červený a černý Youriho Vámose s nezvyklými zvedačkami a občas téměř geometrickými pohyby paží zatančili Mami Hagihara a Gaëtan Pires. Podruhé se představili také umělci z Polského národního baletu v esteticky harmonickém a plynoucím duetu Mirandy a Ferdinanda z baletu Bouře, opět v choreografii šéfa tohoto polského ansámblu, Krzysztofa Pastora.

Z choreografie Bouře. (Foto: Segej Gherciu)

Moderní a současný tanec se na Balet Gala objevil v podobě fragmentů z podzimní premiérové inscenace baletu NDM s názvem Vzlety a pády. První zni nich byla minimalistická a ve světě moderního tace rovněž ikonická choreografie Wings of Wax Jiřího Kyliána (který byl mimochodem v letošním roce uveden do francouzské Akademie krásných umění, což je pro choreografa opravdu nebývalá pocta) a skupinová scéna z choreografie Jiřího Pokorného Humpback Runner/Útěk obra, která se vyznačuje organickým pohybem i živými obrazy, stejně jako naléhavostí svého sdělení.

Luisa Arias v Autre.(Foto: Segej Gherciu)

Hosté, kteří přicestovali z největší dálky – členové špičkového španělského souboru Compaňía Nacional de Danza – přivezli také dvě ukázky. Byly jimi sugestivní sólo Autre vytvořené a interpretované Luisou Arias (z její pohybové plasticity skoro mrazilo) a nádherný milostný duet Herrumbre, ve kterém se ke zmiňované tanečnici připojil Isaac Montllor.

Jedno z překvapení večera představoval duet tanečníků z Národního divadla v Praze (ti se z klasických bournovillovských kostýmů převlékli do naprosto sporých oděvů připomínajících spodní prádlo). Choreografie Separate Knots Izraelce Emanuela Gata, během níž tanečníky přímo na jevišti doprovodil klavírista Martin Levický (hrál jednu z Chopinových sonát), totiž nenásledovala emocionální vlny romantické hudby, naopak šla proti nim, v téměř civilních gestech jsme často nemohli sledovat žádné napojení na hudební doprovod. Zda to bylo záměrem, nebo ne, je těžké usuzovat, ale celkový dojem rozhodně nenechal diváka klidným, i tak ale spíše sváděl k tomu, abychom zavřeli oči a nechali se unášet Chopinovou úchvatnou kompozicí.

Morgane Lanoue a klavírista Martin Levický. (Foto: Segej Gherciu)

Balet Gala tedy i letos hýřilo vyrovnanými a kvalitními výkony, těžko bychom v programu hledali výrazný propad či dokonce propadák. Na své si přišli diváci, kteří milují klasiku, ve které jde opravdu primárně o efekt a dokonalé linie. Na druhou stranu, i hlubší sdělení v moderně pojatých kusech a experimenty v pohybu si našla své adresáty.

Galavečeru by však jako celku slušel nějaký oficiálnější a ukotvující úvod a závěr (společná děkovačka za ovací vestoje byla sice důstojným zakončením, ale přesto…). Co ale opravdu působilo rušivým dojmem, byla rozdílná a často ne příliš dobrá kvalita reprodukované hudby, která při podobných příležitostech nahrazuje živý doprovod. V některých okamžicích totiž příliš tichá či špatně znějící hudba kazila dojem z jinak výborného tance.

Odhlédneme-li ale od technických nedokonalostí, můžeme říci, že baletní galaprogram opět přinesl jeden příjemně a výjimečně strávený večer v divadle.

Tereza Cigánková | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.