Aleš Honus
Petr Uvira je jedním z nejoriginálnějších a zároveň nejzvukomalebnějších českých kytaristů. Po dvě desetiletí je spojen především s výraznou opavskou kapelou Ladě. Jako doprovodný muzikant vystupoval a vystupuje se špičkou tuzemské scény, v poslední době zejména s Marií Puttnerovou, se kterou nahrál Andělem ověnčené album Laila Tov. Aktuálně tento kytarista představuje svůj sólový projekt Krojeny, se kterým vystoupí 18. září v rámci Večera se Slunovratem v příjemném prostředí opavského Breda Pointu. Povídali jsme si s ním zejména o motivacích k sólové tvorbě.
Foto: Jiří Štencek
Petře, lidé tě zatím znají především jako instrumentalistu a výrazného člena kapely Ladě, potom z tvé další kapely Heimat a také ze spolupráce s Vladivojnou La Chia nebo Marií Puttnerovou. Jako zpěvák se ale pod pseudonymem Krojeny představuješ zcela nově. Kde se v tobě vzala potřeba začít vystupovat v roli frontmana?
Když to řeknu úplně jednoduše, může za to souhra dvou základních okolností. Zaprvé to vzniklo trošku z nouze, protože moje domovská kapela Ladě, pro kterou jsem za dvacet let napsal nejvíce písniček, tvoří a koncertuje už jen velmi málo. Druhým důvodem je, že jak stárnu, tak mám stále větší chuť vyjádřit se sám za sebe a přinést svůj vlastní pohled na to, co prožívám a jak to vidím. Možná to je trochu sebestředné, ale měl jsem pocit, že bych se měl prostřednictvím písničky vyjádřit víc sám za sebe. Krize středního věku asi.
Už před pár lety jsi vydal pod svým příjmením Uvira sólové EP. Nešlo výhradně o tvoji tvorbu, ale jakési uzavření spolupráce s předčasně zemřelou Jitkou Šuranskou. Dá se říct, že tenhle počin, na kterém ses poprvé představil jako sólista a jako zpěvák písniček, akceleroval tvoji touhu začít vystupovat sám?
Možná trochu ano. Ta nahrávka tehdy vzešla ze smutku nad Jitčiným odchodem. Měl jsem potřebu tuhle naši vznikající spolupráci nějak uzavřít, protože ta spolupráce byla tehdy jen v jakémsi nádechu, ze kterého mělo něco teprve vzniknout. K tomu už bohužel nedošlo. Tak jsem napsal pár písniček na texty Karolíny Kamberské nebo Jitky Harabišové, jakoby v holčičím převleku.
Ale máš pravdu v tom, že tahle nahrávka byla první, kterou jsem vypustil pod svým jménem, byť se na ní záměrně objevilo několik hostů, kteří měli k Jitce muzikantsky i lidsky blízko, například Marian Friedl nebo Alžběta Jamborová. Nicméně od nahrávky k tomu, že si stoupneš před lidi, je ještě přeci jenom potřeba něco navíc, myslím.
Co máš na mysli?
No, být na jevišti jako ten, který hlavně doprovází vypravěče a snaží se mu to příliš nepokazit, je úplně jiná disciplína než si stoupnout na podium v roli jakoby sólisty, nebo jak to říct. Navíc od člověka s kytarou se asi očekává, že se vyjadřuje svým hlasem, a já jako zpěvák mám obrovské limity. Hlavně bylo pro mne klíčové zjistit, jestli to ustojím, nezamrznu, nepropadnu se studem, jestli vůbec něco předám, aniž bych měl pocit, že něco předstírám. Byla pak obrovská úleva zjistit, že je mi v tom dobře, byť tréma před koncertem je mnohonásobně větší.
Co vůbec znamená název Krojeny? On totiž zní docela mnohoznačně, zároveň ale není úplně srozumitelný.
Žádný velký příběh za tím není. Je to kousek názvu básně. Přišlo mi to hezké, hezký zvuk. A líbí se mi, že to jméno zní povědomě jakoby z běžné mluvy a nabízí známé významy, ale žádný z nich úplně nefunguje. Baví mě na něm i to, že nad písmenem ypsilon není čárka, takže to není přídavné jméno. Takže abych odpověděl na otázku, nevím přesně.
Pod tímto jménem jsi zatím vydal tři songy, můžeme se těšit i na další? A můžeme se těšit i na album?
Aleši, album bych někdy rád, jasně, ale říkám si: „seš mladý, máš celý život před sebou“ (smích)… Je pravda, že kromě hraní mě docela baví i samotný proces nahrávání a produkce. Tím se vše časově prodlužuje. Taky to pak může vypadat, že se člověk pasuje do rolí, které mu nepřísluší a ani v nich není úplně kovaný, ale pro mne to má velký význam. Je pro mě hodně zajímavé být s písničkou od jejího zrodu, sám ji napsat a ideálně otextovat, potom ji nahrát ve svém vlastním prostředí, kde se cítíš dobře, a být zodpovědný i za technickou stránku a za její výsledný tvar. Buď úplně sám, nebo s kamarády na různé nástroje. V každém případě jsou ale rozhodnutí na tobě a jeden si den říkáš, že se to celkem povedlo, a druhý den máš depku a říkáš si, že tohle rozhodně nemůže spatřit světlo světa. Mně se ale tento proces sebehájení a sebezpochybňování nějak líbí. Je to teda někdy trochu boj. Nějak mě ale teď naplňuje tenhle celý proces, který má stejně nějaké vyvrcholení až pak na tom koncertě.
Ale abych odpověděl na otázku, rád budu v práci na dalších studiových nahrávkách pokračovat a pokud se to nasbírá a budou tvořit nějaký celek, který bude dávat smysl a bude to někdo chtít vydat, tak to klidně může vyjít třeba jako EP nebo album. Ano, přál bych si to, jsem jako posluchač jednoznačně albumový.
Krojeny na jednom z prvních koncertů. (Foto: Jiří Štencek)
Dvě nové písně, které jsi teď vydal, jsou charakteristické hodně niternými texty. Ať je to Ondrášek, ve kterém se vracíš hluboko do dětství, nebo Šumná, ve které se zrcadli tvůj vztah ke městu Opava. Je pro tebe hodně důležité, aby se texty vztahovaly ke tvému nitru?
No jo, no. Je možné, že jsou zpěváci a interpreti, pro které to nehraje velkou roli a nepotřebují se tak ztotožnit s textem, který zpívají, ale pro mne je důležité nejen vědět, co zpívám, ale zároveň i vědět, že nějak nekecám. Prostě mi z toho textu nesmí být trapně. Když tam stojím a někomu, kdo přišel poslouchat, tu píseň zpívám, musím to nějak myslet vážně, ale nevím to je asi jasné, ne? Floskule tady sázím.
Jako Krojeny jsi zatím vystoupil jen asi třikrát. Teď tě ale čeká trochu větší koncert v suterénu historické Bredy. Co může publikum čekat? Co tam budeš hrát a zpívat kromě těch tří písní, které už jsou venku? A budeš mít i nějaké hosty?
Spolu se mnou v Breda Pointu 18. září vystoupí můj spoluhráč z kapely Heimat Honza Tengler, který bude hrát na saxofon a taky na kytaru, a budu tam mít i takový sampler, takže si budu vypomáhat i přednahranými základy, které jsem do písniček vytvořil tak, aby ty písně v klubovém prostředí fungovaly lépe. A hrát budu písničky, které jsem napsal jako Krojeny za poslední rok, ale také věci, které jsem hrál s jinými kapelami, jedna bude od kapely Heimat a dvě z repertoáru kapely Ladě. Součástí koncertu bude i projekce, na níž pracují moji kamarádi Jiří Štencek a Honza Kravar. Mimo jiné Jirka dělal i videoklip k písničce Ondrášek.
Grafika k propagaci koncertu Krojeneho v Bredě.
A co tě čeká v nejbližší době mimo Krojeneho?
Stabilně hraju s Maruškou Puttnerovou, Martinem Novákem a Martinem Brunnerem. Čeká mě spolupráce se souborem Farma v jeskyni pro centrum současného umění DOX s fantastickým Marcelem Bártou. S kapelou Heimat v říjnu budeme hrát v Německu na takovém jazzovém festivalu, což bude určitě fajn, a shodou okolností jsme zrovna teď měli po delší době zkoušku s kapelou Ladě. Byť hrajeme výjimečně, tak už 5. září vystoupíme na festivalu Worldfest, který se bude odehrávat ve Valdštejnské Lodžii v Jičíně.
