Milan Bátor
Muzikálová zpěvačka a herečka, rodačka z Havířova Natálie Tichánková prožívá triumfální období. Cenu Thálie získala za strhující ztvárnění Evity v Moravském divadle Olomouc v režii Marka Davida a diváky okouzluje také jako titulní postava muzikál Hello, Dolly! v Opavě. Jak prožila šok při vyhlášení v Národním divadle, proč má nová trofej ideální objem na lahev šampaňského a kam nakonec Thálie zamíří? Přečtěte si upřímný a vtipný rozhovor o emocích, divadelním kolotoči i velké pokoře.
Foto: Kateřina Holbová
Především přijměte mou upřímnou gratulaci. Vaše Evita získala Thálii. Jak se teď cítíte a co to pro vás znamená?
Moc děkuji. Ještě pořád mám pocit, že se to vlastně nestalo. Je to pro mě obrovská čest, radost a zároveň cítím velkou pokoru. A možná mi to celé začne docházet až za pár dní, až trochu zpomalím. Především si ale uvědomuji, kolik lidí za touhle cenou stojí. Není to jen moje ocenění, ale i ocenění práce celého týmu, který Evitu vytvořil.
Pobavila mě vaše hláška šéfovi olomoucké opery: „Já tu cenu přivezu.“ Byla to tehdy jen legrace, toužebné přání, nebo jste v duši tak trochu tušila, že to může vyjít?
Byla to opravdu jen legrace, protože ani v nejmenším by mě nenapadlo, že se to stane realitou. Na druhou stranu – kdo by si takové ocenění nepřál? Takže možná jsem si tím tehdy jen tak nahlas vyslovila své přání. A teď jsem s tou Thálií opravdu přijela.
Když zaznělo vaše jméno – přišel totální šok, nebo okamžitý adrenalin?
Absolutní šok. V první chvíli jsem vůbec nevěřila tomu, že jsem slyšela správně. A pak už mě úplně převálcovaly emoce. Vlastně si ten moment pořád dokola přehrávám v hlavě a stále mi to přijde neuvěřitelné.
Natálie Tichánková na galavečeru v Národním divadle. (Foto: Barbora Chlebová)
Sledovalo vás celé Národní divadlo a diváci u obrazovek. Jak těžké bylo v té chvíli najít dech a správná slova?
Bylo to hodně náročné. Celou svou řeč mám vlastně tak trochu v mlze, protože mě zaplavily emoce a endorfiny. Snažila jsem se vzpomenout na všechny lidi, kterým jsem chtěla poděkovat, a nikoho nevynechat. Zároveň jsem se ale chtěla nechat unést tím okamžikem.
A je pravda, že když jsem ocenění převzala, hlavou mi proběhlo: „Tak tohle jsem si asi fakt měla připravit.“ (smích) Ale možná je v takové chvíli lepší být autentická než dokonale připravená.
Ta skleněná plastika má docela slušnou váhu – berete to čistě jako trofej, nebo zítra vynecháte fitko a budete posilovat s Thálií?
Vidíte, tak to mě vůbec nenapadlo použít ji jako cvičební pomůcku! Ale máte pravdu, trošku se pronese. (smích) Je to každopádně krásné „závaží“. Po nedělním představení Evity mi do ní pan umělecký šéf nalil šampaňské. Máme tedy vyzkoušené, že se do ní vejde celá láhev. Ale zvednout ji k puse a napít se z ní to je teprve pořádný trénink! (smích)
Vaše Thálie míří i do Olomouce. Je to důkaz, že špičkový muzikál se nedělá jen v Praze, Ostravě, Plzni a Brně?
Já věřím, že ano. Kdyby tomu tak nebylo, Evita z Olomouce by přece nemohla zaujmout odbornou porotu. Myslím, že je krásné, když se ukazuje, že kvalitní divadlo může vznikat kdekoli a že i regionální scény mají co nabídnout.
Víte už, jak teď tuhle slávu prožívají doma ve vašem rodném Havířově?
Zatím to vím jen zprostředkovaně přes rodinu. Jsem pořád v zápřahu – hned druhý den po předávání jsme hráli Evitu, v pondělí Hello, Dolly! v Opavě, v úterý zase Evita v Olomouci –, takže jsem se ještě ani pořádně nedostala k tomu, abych odpověděla na všechny gratulace a všem osobně poděkovala. A myslím si, že ani mně samotné to ještě pořád úplně nedochází. Až mi to dojde, bude to asi pořádná síla. (smích)
Máte už vymyšlené, kde bude vaše Thálie doma bydlet? Čestné místo v obýváku, nebo nejdražší těžítko v bytě?
Místo zatím vymyšlené nemám. Dnes mě ale pan ředitel poprosil, jestli bych byla ochotná Thálii na nějaký čas propůjčit našemu divadlu do čestné vitríny. A vlastně se mi ta myšlenka moc líbí. Tahle cena totiž patří nejen mně, ale svým způsobem celému Moravskému divadlu Olomouc a všem lidem, kteří na Evitě pracovali.
