Jak to slyší Jitka Andrašková: Od Patti Smith přes Neřež po L. Cohena

La Yegros: Viene de mi (2013): Dovedu si představit, že kapela letos zazáří na Colours of Ostrava ve festivalovém horku, ale mě nějak nechytla. Klip vtipný a pěkný, ale v mé kuchyni mě to neroztancovalo. Jako by rytmika moc chtěla, ale místo toho sedala na zadek.  Evidentně nejsem festivalový typ.

Patti Smith Group: Because The Night (1978): Zato tahle divoženka mě dostane vždycky. A klasika jako Because The Night mě zvedá ze židle dokonale. Patti Smith mě baví a poslední  album Banga, které máme doma, opět nezklamalo.

Psychonaut: Máme rádi jazz (2008): No a tady už tančím a tančím… Psychonauti jsou neuvěřitelná parta. Měli  nějaké rozchody a návraty a nevím, v jaké jsou teď fázi… doufám, že v té druhé. Skvělí muzikanti, charismatický a výborný zpěvák , české texty a neuvěřitelná pohoda. Jediné, co mě na nich mrzí, je to, že se vidíme tak málo.

Marillion – Lavender (1985): Zlaté osmdesátky. Sestava Marillion s panem Fishem se mi moc líbila. Výborné. Marillion jsou hodně melodičtí, a to já ráda v jakékoli podobě a hudební škatuli.

https://www.youtube.com/watch?v=Q7sIzWKHGwQ

Precedens – Doba ledová (1987): A zase osmdesátky… a české, takže se mi vybavilo celé dětství. S Bárou jsem „pařila“ před zrcadlem se švihadlem místo mikrofonu u pusy nesčetněkrát. Moc mě bavila. A přestože mi studené elektronické zvuky té doby teď přijdou srandovní, skladba mě zase zahřála. Tahle podoba Báře Basikové tolik slušela. Škoda, že dnes dělá to, co dělá.

Retro Jokers – Shake, Play, Win (2003): Že jsou kluci z Ostravy, jsem poznala až podle tramvaje, která mě v klipu nabrala na zastávce Elektra. Neznám je. Příjemná muzika, určitě by bylo fajn na ně narazit někde v klubu. Co mě mrzí je, že texty jsou anglicky, na druhou stranu ale žádná čengliš, tak jim to prominu. Holt mladá generace, to já bych anglicky zpívat nemohla.

Rage Against The Machine – Killing In The Name (1992): Yeah, yeah, yeah aneb Jo, jo, jo…  Úplně se mi vybavilo mé kratičké působení moderátorky v rádiu Hey, než ho v Ostravě zavřeli. Tehdy jsem tuhle pecku často pašovala do toho zkostnatělého playlistu, když se našla mezera. Rage Against The Machine mám ráda pro tu energii, co z nich srší, přestože doma si je nepouštím… Já takhle na koncertě řádit, tak po druhé písni zkolabuji a už to nerozdýchám.

Neřež – Tak ber (2010):  Měla jsem v životě dva hudební sny: zpívat s Butami a Nerezem. Ten první se mi splnil už v roce 1994. Ten druhý až před dvěma lety, a to s přidanými dvěma háčky do názvu. Měla jsem tu čest v jejich společnosti strávit s mou kapelou Filip M. pár koncertů a zazpívat si s nimi písně Zuzany Navarové. A tak jsem ráda, že tady mohu pánům Vřešťálovi a Sázavskému vyseknout poklonu, protože jsou to profíci na svém místě a pořád dokáží lidem dělat radost. Navíc tolik nádherných písní, co po světě českém trousí.. A tuhle mám obzvlášť ráda – života je málo, tak ber!

Leonard Cohen and U2 – Tower of Song (2007): Tady nemohu komentovat, skláním se v hluboké úctě. Naprostá nádhera, včetně klipu. Takový klid!

Díky za pěkné chvíle s touhle dávkou hudby. Chyběli už jen Cocteau Twins a rozteču se na máslo.