Foto: Archiv
Public Image Ltd – Rise (2011): Tohle je má oblíbená. John Lydon alias Johnny Rotten je jednou z nejzajímavějších osobností v muzice. Měl jsem možnost se s ním setkat a dokonce si i popovídat. Je to opravdu zajímavý člověk, naprostý originál. Sex Pistols změnili tvář hudby a Nevermind The Bollocks je jedno z nejlepších alb všech dob. U PIL je to střídavé, některá alba jsou povedená, některá méně. Rise a také album, ze kterého skladba pochází, je zrovna ten první případ. Ta skladba se mi vždy líbila a začala ještě víc poté, co mi Johnny popsal její vznik a význam jejího textu. Klip sám o sobě je taky povedený.
Rolling Stones – Midnight Rambler (2003): Další skvělá klasika. Rolling Stones jsou perfektní a tohle je jedna z jejich nejlepších písní. Vždy, když ji slyším, dostanu chuť popadnout kytaru a hrát. Skvělá je verze z živáku Get Yer Ya-Ya´s Out!, kde ještě nehraje Ron Wood, ale Mick Taylor… A vůbec nejlepší verze je z koncertu v Hyde Parku z loňského roku, kdy si to tam spolu střihli všichni tři – Wood, Richards i Taylor. Měl jsem to štěstí být u toho. Jinak jsem je viděl ještě dvakrát, v Praze a v Brně, a dal bych si je ještě jednou, než nám odejdou.
The Offspring – The Kids Aren´t Alright (1998): Offspring, tzv. neopunk, jak se tomu říkalo. Díky nim jsem se v podstatě dostal k Pistols a dalším starým punkovým kapelám. Tohle je píseň z alba Americana, potom jsem je vlastně přestal sledovat. Nejradši mám asi Smash a druhé album Ignition, které však moc lidí nebere. Tahle skladba je v pohodě, název parafrázuje The Who a jejich Kids Are Alright, ale mají lepší písně i klipy.
https://www.youtube.com/watch?v=VrZ4sMRYimw
Morčata na útěku – Planeta prasat (2009): Tak tohle je pěkná blbost. Nikdy jsem Morčata a jim podobné kapely nepochopil. Jednoduchá muzika, obligátní dvojkopák, texty o ničem a ten klip raději nekomentovat… Většinou lidi říkají, že tady o nic nejde, že je to jen zábava, prostě sranda. No, já se teda bavím jinak.
https://www.youtube.com/watch?v=ugfP-e1SemU
Ministry – Jesus Built My Hot Rod (2010): Jo, Ministry můžu. Sice je nějak neposlouchám, ale Al Jourgensen jistou dobu dělal vcelku originální muziku. Je to správně našláplé a úchylné.
Markéta Konvičková – Z ráje jsem utekla (2013): Tohle je hodně laciný pop. Textově – na to, že je to z pera Nohavici – to také není žádná sláva. A už vůbec nechápu, co má ten klip společného s celou skladbou, chvíli se tam zpěvačka protahuje a cvičí, pak stojí u nějaké podivné zdi a pak se válí na pohovce…
Joy Division: Transmission (1979): Krása! Monotónní basová linka, jednoduchý rytmus a dokonale depresivní zpěv Iana Curtise. Joy Division jsou kult.
Tři sestry – Školka (2013): Tři Sestry můj šálek čaje teda nejsou. Mají pár skladeb, které jsou celkem v pohodě, ale jinak nic pro mě. Ale respektuji je, něco dokázali a někam se dostali, vytvořili si svůj vlastní specifický styl.