Foto: Aleš Honus
Hlavní dění začalo na druhé největší scéně festivalu vystoupením suveréna současné world music, excentrického frontmana – kazatele radosti z žití a neúnavného bubeníka Jupitera z Demokratické republiky Kongo. Výbušný afro funk má Jeana-Pierre Bokondi – tak zní jeho pravé jméno – v malíčku, jeho kapela Okwess International mu dokonale rozumí. „Jsem poprvé na Colours of Ostrava a musím říct, že mě Jupiter & Okwess International dostali, stejně jako publikum. Rozhodně to pro mě bylo velice příjemné překvapení,“ řekl Ostravanu známý hudební a filmový publicista Jan Rejžek. Není divu, že právě tito Afričané jsou v centru pozornosti i všude jinde ve světě. Fotka kapely se skví na obálce jednoho z posledních vydání prestižního britského časopisu Songlines, specializovaného na world music.
Rejžkovi spolu s asi 15 tisíci návštěvníky koncertu učarovala až neskutečná rocková jízda australského John Butler Tria. Na hlavní stage předvedli kolekci k tanci lákajících písní, které kytarista a zpěvák John Butler prodlužoval velice ústrojně, účelně a volně svými dlouhými sóly. Nejvíce to připomínalo hippie improvizace americké legendy Grateful Dead a jeho frontmana Jerry Garciu. Jenomže tam, kde Grateful Dead vrcholili, John Butler Trio začínali. Kdo ten koncert minul, přišel o jeden z velkých objevů festivalu i vrcholů zároveň.
Hned poté na druhé největší scéně začal koncert Michal Malátný s pop-rockovým torpédem Chinaski. Tuto kapelu nijak nevyhledávám, její sety na jiných festivalech míjím anebo pobudu na tři – čtyři písně. Herec a hitmaker Malátný byl však tak opravdový, přirozený a uvolněný, že jsem vydržel celý koncert. Sypal z rukávu jeden hit za druhým, hlavně spousty fanynek zpívaly s ním, všichni tančili a mejdan si užili. První signální zazněla jako poslední…
Američtí The National – druzí headlineři festivalu po Robertu Plantovi & Sensational Space Shifters předvedli, proč jsou nejoblíbenější kapelou amerického prezidenta Barracka Obamy, na jeho přání hrající i na jeho inauguraci. Vůbec ani trochu unylý rock pálili do lidí jako z těžkého kulometu. A opět, publikum jim rozumělo a vracelo na pódium vlny pozitivní energie, pročež výsledkem byl až dokonale vystupňovaný koncert. Ohlašovaní melancholici se jaksi nekonali. Zpěvák Matt Berninger a spol. vyrůstali v Ohiu, státu odkud pocházejí takové veličiny jako například věrozvěstové americké nové vlny Devo nebo fenomenální R.E.M.
Tajemná švédská psychedelická voodoo kapela Goat vystupující na „béčku“ byla příjemným překvapením pro všechny přítomné. Nápaditě zamaskované frontmanky i muzikanti se nemuseli šklebit na pódiu, o to soustředěnější výkon podali. Nakažlivému, vypjatému trance, hranému s minimem elektroniky nešlo nepodlehnout.
Po kratičkém slavnostním ukončení festivalu se rozjela pop soulová mašina největšího objevu loňské sezony ve Velké Británii, mladého zpěváka Johna Newmana. I on podal excelentní výkon, kapela hrála jako dobře namazaný stroj, lidé s ním zpívali hity, které mají na Youtube třicetimilionovou návštěvnost. A jako obvykle, poslední koncert byl příslibem příštího ročníku Colours of Ostrava.
Pak zavládlo ticho, mnozí si povzdechli, že jsou zas o barevný rok starší a začali se těšit na ročník čtrnáctý.


