Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Landsmann pokřtí nový román v ostravštině a Ostravanu poskytl exkluzivní ukázku

Landsmann pokřtí nový román v ostravštině a Ostravanu poskytl exkluzivní ukázku

14.12.2014 00:04 Obraz & Slovo

Novou prózu Ivana Landsmanna Smetanová revoluce pokřtí v Ostravě písničkář Jaroslav Hutka. Román částečně psaný v ostravském dialektu bude uveden ve středu 17. prosince na Literární pasece v klubu Les. Spisovatel přitom kulturnímu deníku Ostravan.cz již v předstihu poskytl ukázku z první kapitoly.

Zvětšit obrázek

Ivan Landsmann během festivalu Měsíc autorského čtení.
Foto: Ostrava 2015

Podobně jako v Landsmannově nejslavnějším románu Pestré vrstvy, jehož jevištní zpracování bylo v posledních několika letech hitem Divadla Petra Bezruče, se i ve Smetanové revoluci ocitáme mezi havíři Ostravsko-karvinského revíru. Vlastně mezi hornickými penzisty nebo havíři, co už dali šachtě vale.

Doba totiž od Pestrých vrstev poskočila z normalizace do postsametu, kdy mnozí v řeči přímí a povahou rovní chlapi z podzemí opouštěli šachty s poněkud naivní vidinou, že v rané éře divokého kapitalismu uspějí i jako poctiví živnostníci a podnikatelé.

Vydání románu Smetanová revoluce ohlásil Ivan Landsmann už v roce 2006, práce na knize se ale protáhly a dílo vychází až nyní v pražském nakladatelství Plus. Kmotrem křtu v klubu Les bude proslulý písničkář Jaroslav Hutka, který kdysi Landsmanna přivedl ke psaní. To bylo v roce 1985, když se havíř a budoucí literát rozhodl pro emigraci a o azyl požádal v Holandsku, kde tehdy Hutka žil.

Svoje holandské setkání s Hutkou již Landsmann vylíčil vícekrát, takto například pro unikátní dokumentární sbírku svědectví o éře komunismu Paměť národa: „Furt jsem chodil zvonit k tomu Hutkovi. Trvalo to měsíc a půl, skoro dva, než jsem ho zastihl doma. Jsem zazvonil jednou a on mi otevřel. Tak jsme se stali velkými kamarády. Já měl takové stresy, nebylo divu, zažil jsem si toho dost. On mi řekl: ,Ivane, podívej se. Nejlepší lék na to je psát. Piš, piš si deník. To ti pomůže.‘ Tak jsem si začal psát deník a pak jsem řekl, ať si to přečte. On říká: ,To není deník, ale knížka. Piš dál.‘ Tak jsem začal psát Pestré vrstvy. A pak říkám Jarkovi, jestli mám psát o dolech. On na to: ,Jasně, piš.‘

A o fárání a havířích píše Ivan Landsmann i v knize Smetanová revoluce, byť spíše o exhavířích a porevolučním „tunelování“, přičemž kulturnímu deníku Ostravan.cz z této nové prózy nabídl i exkluzivní ukázku. Vybírat jsme si mohli z většího celku, následující ukázka se nám ale zdála neodolatelná.

*

IVAN LANDSMANN: SMETANOVÁ REVOLUCE

(ukázka)

„Čest buh, synci!“ Pozdravil je, jak to měl ve zvyku, a posadil se za stůl.

„Kurva, si jakysik ospaly,“ říká mu jeden z nich.

„Ále, dal sem si po obědě kapku šlofika a včil mě suši. Kurva, kde je s tym pivem, furt!“ rozčiloval se Josef.

„Ty, posluchej, Josef, nezda se ti, že jaksik bachratiš?“ říká mu jeden s kolegů.

„No ja, to mi nemusiš mluvit, bo to vim tež. Šak už nejsem žadny mladik! Tuž kurva kde je s tym pivem, furt!“ rozčiloval se Josef a nervózně si zapaloval cigaretu.

„Synci, včil mě dobře posluchejte. Mam plan jak cyp.“ Našponoval se na židli, mohutně potáhl z cigarety, vypustil mezi ně dým, podepřel si rukou bradu a mlčky se na ně upřeně díval.

„Tak jaky je ten tvuj plan!“ říká mu jeden z kolegů, když už se zdálo, že to nějak dlouho trvá, než se vymáčkne.

„Tak dobre. Aby ste věděli, končim s popelařinu a na jaro padam. Už to mam promyšlene, enom je třeba zařidit jakesik menši formality a davaj v nohy.“

„A co chceš jako dělat?“

„No to se dovite. Kurva, kde je furt s tym pivem! Ty! Ta nova servirka mě tu sere. Chodi, jak by ho tam eště měla. Kurva, ja ju idu zdupat,“ říká rozčilený Josef a odlepil se od stolu. Zašel k výčepu a začal servírce nadávat tak hlasitě, až celá hospoda ztichla. Nebral si žádné servítky a pak jí řekl, že tu dneska dělá naposled a od zítřka si půjde hledat novou práci, protože on se s vedoucím moc dobře zná, je to jeho švagr.

Servírka byla z toho úplně v šoku. Josef si poručil nalít velkého ruma, zapálil si, kopl ruma do sebe a říká: „Tak, a včil tu budeš kmitat, jak se patři! Ty hajtro.“ Otočil se a šel ke stolu. Chlapi v hospodě se chechtali, ale servírce do smíchu moc nebylo. Všichni tam Josefa znali a věděli, čeho je on schopen.

„No konečně!“ říká Josef servírce, když položila piva na stůl.

„Mi tu nechej zrovna dvě a doval tři velke rumy. A kmitej!“

„Ty, Josef, ty si kurva. Čemu si ju tak buzeroval? Podivej se na ňu, jak je vyplašena, aji čarky nam tu zapoměla napsat,“ říká mu kolega.

„Chuj s ňu, ať si zvyka! Synci, tak zdruv!“

„Tak včil nam konečně řekni o tym tvojim planu, jak si sliboval,“ říká mu kolega.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.