Loni v létě jsem se nudil, teď to nabírám plnými hrstmi, říká herec Milan Cimerák

Můžete prozradit, jak jste se herecky dopracoval k postavě pokřiveného kantora z nestárnoucí klasiky pro pamětníky Škola základ života?

Na každou roli přichází člověk jinak. Janka Ryšánek Schmiedtová mi říkala na zkouškách, že je to pořád málo, že mám přidat. Pak mi poradil Lukáš Melník, ať si vymyslím jakoukoliv věc, která bude pro ten jeho křivý charakter nějak signifikantní. Tak jsem jej zkusil pokřivit ještě i v obličeji a ve všem. Byť jsem si nemyslel, že to bude ono, Janka říkala, že to tam mám držet.

Jak specificky k přiděleným rolím přistupujete?

Pro mě je každá role překvapením, ať je to tento Lejsal nebo i Ferdinand z Úkladů a lásky. Je to výzva, kterou se snažím pokaždé uchopit nanovo. Zkušenosti s sebou nesou znalosti techniky, ale pak stejně musíte sáhnout do uvažování té postavy. Někdy se stane, že herec prožívá pro svou postavu strašná muka, ale ven to nejde. Režisér mi v tu chvíli řekne: Ale tam nic není, Milane.

Vy si ale umíte poradit i teoreticky…

Když jsem šel z konzervatoře na JAMU, tak mě nevzali, na škole jsem přesto chtěl zůstat, aniž bych podruhé pokoušel osud. Tak jsem šel na teorii divadla do Brna. Herectví mi chybělo, ale pak se začaly objevovat radosti, třeba že mohu vidět zahraniční soubory a sebevzdělávat se, což mě bavilo moc. V Brně jsem hostoval v HaDivadle a ještě byly nějaké experimentální projekty.

Někde jste prozradil, že vás hodně ovlivnil ruský režisér Sergej Fedotov, při jaké příležitosti?

Při inscenování Panočky. Alternoval jsem Vláďu Georgijeva. Bylo to strašně zvláštní zkoušení, něco, co jsem tehdy nepoznal a od té doby už také ne. Je kolem toho moc historek, nikdo na to nemůžeme zapomenout, třeba my tři s Michalem Čapkou a Josefem Kalužou. Dopadlo to také tak, že dokonce vysvěcovali ten prostor. Pozvali vymítače ďábla a exorcistu, který vysvětil scénu po několika představeních, aby odtud odešli zlí duchové. Pozvala jej ředitelka divadla.

Panočka je v Ostravě legendární představení, navíc uváděné jak v původní Aréně, tak i na jejím  novém působišti u Sýkorova mostu, jak to na vás zapůsobilo?

Bylo to představení, kde se objevovala nějaká upírka, kterou filosof (Michal Čapka) zabil. Ona se nemohla napít jeho krve, ale vstávala z hrobu a chtěla jej vzít sebou do podsvětí. Nakonec se jí to povedlo.  Tím, jak Fedotov stavěl inscenaci okultně, vrzal u toho různými dveřmi, aniž bychom o tom věděli, takže se opravdu ozývaly různé věci. Byl v tomto velice mazaný. Věděl, jak co narafičit, aby to vypadalo, že jde o kouzlo. Zároveň pro něj nebylo nic nemožné. Ukázal mi, že neexistuje slovo „to nejde“. Třeba vyskočit na vozík, který je na kolečkách. Fedotov vyskočil, vozík ujel a on spadl na záda, pak to zkusil podruhé a ustál to (smích). Hodinu se sedělo potmě, poslouchala se ruská hudba a měli jsme si představit vnitřní život postav, aby to vylezlo samo z vnitřku a bylo to pravdivé. Byl jsem mladý, ve třeťáku na konzervatoři. Napoprvé nás strašně opil, nechal to zahrát a ukázal nám, jací jsme všichni blbci. Lehká šikana. Chtěl jsem utéct a skončit s tím. Jenže pak mi řekli: Fedotov je maximalista, co ti může nabídnout on, to ti nenabídne nikdo. Čerpám z toho dodnes, ale není to jediný zdroj mé inspirace.

Vaší první zkušeností v angažmá bylo Šumpersko, město proslulé čarodějnickými procesy? Vnímal jste to po té zkušenosti s exorcistou a Fedotovem?

Vím, že tam proběhlo moc velké zvěrstvo. Já moc vnímavý nejsem, ale vím, že holky na to reagovaly. Jednou jsem měl takový divný pocit, tak říkám kamarádce, ty tady máš snad ducha. Ona na to: Jsou tři, já už jsem se s nimi smířila. Někteří kvůli tomu ze Šumperska utíkají. Šumperk je jinak krásné město a jsou tam bezva lidi, ale poměrně nepřístupní.

Ostraváci jsou přístupnější?

Kupodivu jsou přístupnější. V Ostravě se lidé točí – jedni se objevují, druzí přicházejí. V Šumperku je to více sevřenější.

Žijete v Ostravě?

Trvalé bydliště mám v Krnově, ale bydlím tady. V Krnově jsme žil do svých 16 let. Po Brně jsem zase zpátky v Ostravě.

Máte v Ostravě nějaká oblíbená místa?

Mám. Hodně. Třeba haldy. Pak procházky za Slezkoostravský hrad, kolem řeky Lučiny. Je tam spousta popadaných stromů, které jsou ohlodané od bobrů. Byť je Ostrava ocelové město, tak příroda se nabízí, někdy je úplně skrytá, ale zároveň krásná. Mám rád Důl Hlubina, oblast Dolních Vítkovic.  Mám rád, když je místo něčím specifické, může to být les, ale také industriál. Když jsem odcházel po konzervatoři z Ostravy, tak tady ještě nebyla taková centra jako Cooltour nebo Stará aréna. Teď jsem nadšený z toho, že vznikají nová divadla.

Jak jste se dostal k Divadlu Petra Bezruče?

Přivedla mě Janka Ryšánek Schmiedtová, která dělala v Šumperku Rychlé šípy. Bezruči u mě byli vždy na vysoké úrovni. Vždycky jsem si říkal: Tam bych možná chtěl někdy patřit. Nečekal jsem, že to přijde až tak brzo.

Vy jste vystudoval i divadelní kritiku, jak vás to ovlivňuje?

Ke spoustě věcem jsem kritický, ale naopak také shovívavý. Rád zkritizuji klišé, ale nadšenectví, byť ze strany amatérů, zase rád pochválím. Říct, že je něco špatné, to může říct každý, ale je třeba to mít podpořeno argumenty, dokázat vysvětlit, proč se mi to nelíbí. Snažím se to tak vždycky dělat.

Vy byste mohl psát divadelní kritiky?

To bych mohl, dokonce Tomáš Vůjtek mi říkal, že když jsem špatný herec, tak bych na sebe mohl napsat aspoň dobrou kritiku. (smích)

Kdyby k vám přišel Mefistofeles jako k Faustovi, s nabídkou perspektivního pilota, co byste mu vzkázal?

Jo, to by bylo skvělý, ale musel by mi to nabídnout tak ve 12 letech, kdy mě lítání bavilo. Možná podle toho, co by to bylo za letadlo (smích). V Šumperku se dá za dvacet tisíc udělat letecký průkaz, příroda nabízí úchvatné vyhlídky, skvělé podmínky, ale nakonec na to nebyl čas. Hrát v Šumperku divadlo bylo časově velmi náročné, dělalo se pět premiér do roka a ještě dopolední představení pro děti. Je tam malý soubor, takže všichni hrají všechno pořád a pak se jede hned znovu, nepřetahují se kusy do další sezóny, jako třeba u Bezručů.

Jak si budete užívat prázdnin?

Pracovně, připravuji se na inscenaci Hamleta na Letních shakespearovských slavnostech. Hraji v něm jednoho ze strážných, kteří svému pánovi chtějí ukázat ducha. Minulé prázdniny jsem se nudil, takže teď to nabírám plnými hrstmi.