Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Velkolepá party Beats for Love i přes problémy potvrdila, že našla ve Vítkovicích skvělé místo

Velkolepá party Beats for Love i přes problémy potvrdila, že našla ve Vítkovicích skvělé místo

3.7.2016 Hudba

Čtvrtý ročník velkolepé taneční party Beats for Love, největšího festivalu elektronické hudby ve střední Evropě, nabídl na konci právě uplynulého týdne v Dolní oblasti Vítkovic tři dny nabité energií. Jaký byl letošní ročník akce, na kterou přišlo 40 tisíc lidí? I když někteří Ostravané, kteří nemohli po tři dny spát, budou mít jiný názor, festival si našel pod vysokými pecemi výborné místo - a i přes některé problémy potvrdil, že má právo na život.

Zvětšit obrázek

Mark Knight, jedna z hlavních hvězd festivalu Beats for Love
Foto: Roman Pelderl

Hned čtvrteční večer nabídl esa tuzemské i zahraniční scény. Dav tančících fanoušků před pódiem potvrzoval, že švýcarský DJ a producent Mike Candys, který vystoupil na EDM&Trance Óčko Stage, patřil k nejočekávanějším hostům tohoto večera. Punc osobnosti elektronické hudby potvrdil tím, že už během prvního živého tracku měl na své straně snad všechny posluchače. Forma skladeb byla tak dynamická a dobře vystavěná, že nenechala v klidu stát nikoho – Candys si se svými fanoušky doslova hrál. Zazněly oblíbené skladby jako třeba Everybody, Summer Dream nebo Brand New Day. Les rukou, vír tance a pohoda.

Kdo chtěl ale slyšet rappera, který si říká Pil C a který je hudebním zjevením posledních dvou let na slovenské scéně, musel opustit Candysovu taneční vlnu o půl hodiny dříve a dostat se do velkého stanu, který se prezentoval jako Meet the Giants Stage – bylo to místo, kde byla šance vidět a zažít ty největší a nejinspirativnější osobnosti české a slovenské taneční scény s výrazným rukopisem a vizí.

S tímhle pódiem jsem ovšem měla průběžně problém. Ačkoliv zvukaři dělali maximum, dobrý zvuk tady prostě nebylo možné vytvořit a po nějaké době strávené uvnitř jsem měla navíc pocit, že zažívám intenzivní zvukovou masáž v dusném tropickém pralese. Pil C byl ale výborný, a když hrál největší pecky, všichni přítomní skandovali s ním, jako třeba v písni Ja versus cely svet.

Páteční program byl větší oříšek. Kromě toho, že v areálu přibylo dalších několik tisíc fanoušků taneční hudby, line up byl našlapaný k prasknutí a bylo těžké vybírat. House Cool Stage nabídla britskou stálici taneční hudby Marka Knighta. Síla jeho hraní spočívá nejen v jeho profesionalitě, ale hlavně v dobrém pocitu z jeho muziky a radosti na ni tančit. Když naskočíte na její vlnu, jednoduše vás chytí a nepustí, dokud neskončí. V nejeuforičtějších momentech vychrlily tubusy u pódia stovky barevných papírků na posluchače a byl hned další důvod zůstat.

Sigma - Martin Kusyn 9

Většina přítomných však nedočkavě očekávala vystoupení jednoho z headlinerů festivalu, který následoval –  byla to anglická drum and bassová dvojice Sigma. Před jejich vystoupením se projevil jeden z obecných nešvarů festivalu, a to nedodržování časových limitů jednotlivých vystoupení, takže i Sigma musela počkat a hrála s více než dvacetiminutovým zpožděním. To dav ve své euforii ale neřešil. Od prvních beatů jejich hudby navíc bylo jasné, kdo vládne. Divoká d’n’b smršť zahltila mysl každého, kdo se na jejich koncert dostavil. Prožitek umocňovala videoprojekce na bočních obrazovkách.

Velkou sílou celého areálu byl výtvarný koncept, který vznikl v dílně společnosti Lumitrix ve spolupráci se studenty UMPRUM Praha. Každá stage se zaměřovala na určitý styl elektronické hudby a podle té se řídil také výtvarný design místa. Například House Cool Stage s barevnými geometrickými tělesy a bublinovými sítěmi připomínala kosmický prostor. Techno Amundsen Stage byla zase doplněna stylizovanými ozubenými koly a trojúhelníky. A ještě jste se mohli nechat unést vtipnou videoprojekcí na protější budově, která ztvárňovala zábavu, ale i práci v dolech.

Angerfist - Martin Kusyn 10

Nizozemská hvězda Angerfist. (Foto: Martin Kusyn)

Když v pátek na Devastator Hardcore & Harsdstyle Stage hrála nizozemská hvězda Angerfist v bílé masce připomínající lebku, příznačně na posluchače shlížela z pódia obrovská hlava démona, která opravdu nevypadala přátelsky.  Ve výčtu bych mohla pokračovat dále. Jednou větou shrnuto – pořádat festival taneční hudby v industriálním areálu Dolních Vítkovic je snad nejlepší volbou pořadatelů, ten prostor si totiž o to přímo říká.

Sobota se částečně odehrávala ve víru organizačních emocí, o tom ale později. Festival v třetí den svého trvání vrcholil a sliboval velkou nálož kvalitní muziky a dobře odvedeného řemesla. Velkou radostí bylo vystoupení legendárních Phats & Small z Velké Británie. Tahle dvojice je na scéně už pěknou řádku let a jejich hvězda nezapadá. Zatančit a zaskákat si na jejich elektronickou produkci s nádechem funky přišly různé generace návštěvníků festivalu.  Phats & Small všem zahráli třeba hit Turn Around. Na jejich vystoupení jsem si nejvíce cenila těch let zkušeností, které byly během jejich setu znát – nadhled, nevázanost, pohodový kontakt a komunikace s posluchači, určitá míra improvizace a velká profesionalita. Ale i z tohoto večírku bylo zapotřebí odejít o něco dříve, pokud jste chtěli stihnout další hvězdu festivalu – nesmírně talentovaného a schopného muzikanta, vítěze mnoha soutěží, který je navíc považován za nejlepšího beatboxera světa – Beardymana z Velké Británie.

Beardyman přišel skromně s mikrofonem a looperem, ale to mu stačilo na to, aby hned v prvním živém vstupu strhl stovky lidí v davu. Byl to dobrý tah, protože hned vzápětí přizval na pódium dva MC, kteří s ním táhli koncert až do konce, zřejmě proto, aby se mohl ujmout dalšího elektronického vybavení a ukázat svůj talent v plné šíři. Hlasová práce v jeho podání v kombinaci s elektronickým designem zvuku vytvářela barevné hudební plochy, u kterých jste nemohli dát ruku do ohně za to, jestli slyšíte nebo neslyšíte akustický hudební nástroj.

Tuhle hudební špičku však velmi silně narušovala nespokojenost všech tří umělců. Celý jejich koncert byl nepřetržitou stížností na to, že se na pódiu vzájemně neslyší, což místy vedlo k ostrým připomínkám na adresu zvukařů. Je to možná neuvěřitelné, ale tohle byl zároveň moment, během kterého jsem trojici muzikantů okamžitě propadla. Každá z řečených vět a stížností se totiž odvíjela v duchu slam poetry v rytmickém tepu, ze kterého spontánně vznikaly nové a nové hudební vstupy. Na místě, živě. Jak sami účinkující během produkce přiznali – celé jejich vystoupení bylo holou improvizací. Těžko soudit, co se mezi nimi odehrávalo, ovšem v tanečním kotli byl zvuk dobrý a vystoupení bylo nezapomenutelné a nezkazil ho ani silný déšť, který poznamenal poslední festivalové hodiny.

Sigma - Martin Kusyn 8

Zaplněný festivalový areál. (Foto: Martin Kusyn)

Festival však měl i velmi slabá místa. Už od čtvrtka se potýkal s nedořešeným prodejem vstupného – u prodejních míst i akreditací se tvořily nekonečné fronty netrpělivých fanoušků. Situace místy vypadala beznadějně, protože se nezdálo, že by odbavování bylo rychlé. Příčina nebyla hned zřejmá  – z pohledu čekajících to byl nedostatek lidí zodpovědných za prodej a vydávání pásků, z pohledu organizačního týmu by se dala vytknout určitá liknavost účastníků zakoupit si lístky s předstihem v předprodeji.

Mohla za to zřejmě především jedinečnost situace, protože o festival mělo zájem větší procento lidí, než se očekávalo, a tak v pátek ve večerních hodinách už byl na facebookové stránce festivalu nápis „vyprodáno“. Znamená to, že festival roste raketovou rychlostí – v porovnání s programem i účastí v předchozích ročnících je tato skutečnost více než zřejmá. To ale překvapivě nedokázali reflektovat mnozí zájemci o sobotní vstup, kteří místo toho, aby tuto informaci přijali jako fakt, komentovali situaci nevybíravými způsoby – ať už na místě, nebo virtuálně na síti. Často totiž spoléhali na to, že si koupí lístek u vstupu – ať už byli místní, nebo přijeli z jiné části republiky. Tahle nezralost a neschopnost mít nadhled byla zarážející.

Svůj podíl na gordickém uzlu situace však mělo rovněž jednání organizátorů, kteří sice předprodej vstupenek nabízeli, ale zároveň slibovali dostatek lístků na místě. Kromě toho ceny za vstup nevypadaly transparentně – systém cen v předprodeji se cenově lišil jen o málo s cenami lístků u vstupu, a to se mísilo s prodejem a předprodejem jednodenních lístků. Systém předprodeje probíhal v několika vlnách pod vlajkou Ticketstreamu, který si počítal jiný procentuální poplatek než předprodej realizovaný na stránkách festivalu Beats for Love. A to nemluvím o poplatku odváděném z platby kartou. Na místě byly lístky samozřejmě bez poplatků. Přestože toto všechno jsou dohledatelné a předvídatelné skutečnosti, řadu lidí předprodej a prodej vstupenek znechutil. Na obranu organizátora je třeba říct, že na nastalou situaci reagoval rychle a flexibilně na sociální síti, ale to už bylo pro některé pozdě.

Angerfist - Martin Kusyn 11

Angerfist během svého vystoupení. (Foto: Martin Kusyn)

Festival tak čelil výzvám – nejen těm uměleckým, ale hlavně organizačním. Organizátoři větší účast zjevně čekali – sociální zařízení bylo dostupné všem po celou dobu festivalu, stejně jako stánky s občerstvením, řada atrakcí, odpočinkové zóny a další. Dravý a nespoutaný dav ale nebyl často ochoten respektovat pravidla. To bylo možné zažít před vystoupením páteční hvězdy večera Sigmy, kdy prostor na množství lidí zkrátka nestačil. Jednotlivci byli tlačeni a vytlačování davem, nebylo kam se pohnout. Zřízenci jen ztěžka hlídali zábrany, které vypadaly, že brzy padnou jako hradby Jericha a dav zaplaví i místa mimo zónu. Ti, kteří se rozhodli riskovat, začínali vylézat na kovové konstrukce, aby dobře viděli.  Z různých stran se ozývaly hlasy hovořící o průšvihu.

Hlavou mi bleskla vzpomínka na tragédii, která se stala před šesti lety na Loveparade. Je pravda, že snaha organizátorů zakročit pomocí hlídek ochranky byla velmi rychlá, ale v kontextu davu neměli šanci. Situaci hodně ztěžovala nedostatečně řešená přístupová místa. Naštěstí řada lidí koncert Sigmy vzdala – za možné problémy jim nestál, a tak všechno dopadlo dobře.

Co říci závěrem? Letošní ročník festivalu Beats for Love nabídl obrovské množství kvalitní muziky mnoha tanečních žánrů a komu nestačila oficiální plocha programu a chtěl se bavit dále, mohl po skončení v noci pokračovat až do bílého dne na afterparty v klubu Fabric nebo Trojhalí na Karolíně. I přes velké množství účastníků byly přesuny na jednotlivá místa bez větších problémů.

Navzdory některým nedostatkům, které se do budoucna určitě dají vychytat, potvrdil festival své právo na život a můžeme se tak snad těšit na další a ještě lepší ročník.

Anna Neuwirthová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.