Básník a malíř Vít Adamus: V komunitě piva a trávy nejsou moje představy realizovatelné

Ve výboru z ostravské poezie a poezie o Ostravě nazvaném Briketa lze najít i vaši báseň nazvanou SVATÝ ŠIMON STYLITA. Stylita, to byl raně křesťanský asketa a poustevník, vy teď po bohémských létech také vedete dost asketický život. Jaký vlastně?

V současnosti je to život na inzulínu, aktuálně i s novou dočasnou zubní náhradou. Takže mi není dopřán ani ten pověstný chleba o dvou kůrkách, ani křupavé zeleninové listy, které Stylitovi podávali dlouhými tyčemi. A je tu i dieta duchovní, jak jinak. Stále přece nějak strádáme.

Vaše báseň v Briketě začíná: „Posazen na vysokém sloupu / čtyřicet let tiše rozmlouval s Bohem.“ Jak to máte s vírou? Dříve jste přece hodně maloval meditační obrazy.

K institucionalizované víře jsem od mládí přistupoval s nedůvěrou, ale neznamená to, že mě křesťanství nefascinovalo. Mnoho inspirací a útěchy jsem našel i v Kabale, Talmudu, buddhismu a podobně. A logicky pro mě i ve vědě a v kritickém myšlení (poznámka: Vít Adamus je učitelem matematiky a biologie). Dnes už se ovšem omezuji, zpomaluji. Stále se občas zapomenu někde mezi dupontovským slovníkem HAVRANÍ ŘEČI a hawkingovým HRÁŠKEM VESMÍRU. Asi se ale nakonec zcela ponořím do šamanismu. Jako například Vladimír Václavek.

Další verš v básni tvoří jediné slovo: „Ale.“ Ptám se tedy, co je to za postavičky na pozvánce na páteční výstavu? A proč se výstava jmenuje JEDNOU POJEDU NA FEDU. Na fetu? FED je také zkratka pro Federální rezervní systém v USA, existuje také Fed Cup…

Jsou to jakési panenky, předkřesťanské panenky. Je to můj protiklad diskursu, SPIRITUS SILVARUM – dech lesa. Hemžení, skřeky, ejekce, huhlání. Konec krasořeči. A co je, či kde je „Fedu“, na to musím teprve přijít…

Jeden z obrazů, které budou součástí výstavy.

Báseň pokračuje: „Meditujte s Bohem / uprostřed vlastních výkalů.“ Nijak netajíte, že jste byl závislý nejen na tvorbě, tedy na psaní a malování, ale i na alkoholu. Co je zpětně největším „poučením“ z oněch pobytů v léčebnách?

Poučení? Asi žádné. Probuzení? Snad. Probuzení z jednoho šera do druhého. Znovuvpravování se do života. Nakonec, život v ústavu je o něco snadnější. Tedy nesvobodnější.

„Tak i já rozmlouvám / na komunitě,“ píšete v dalším verši. Doma ve Frýdku-Místku rozmlouváte dost, založil jste společnost Agora fm, pro umění a filozofii. Co je to za komunita? A kde (s kým) nejraději rozmlouváte?

Agoru fm jsem založil s představou širokého spektra myšlenkového kapitálu. Chtěl jsem naroubovat zavedené činnosti: umění, poezii a filozofii na jeden klacek. Naivně. „OPŘÍT SE / O NESOUDRŽNÉ“, jak shrnul Paul Celan. Obdivuhodná myšlenka, ale v komunitě kelímkového piva a trávy nerealizovatelná. Dnes Agora fm funguje, zdá se, pouze ze vzdechů undergroundu. Už beze mě. A kde a s kým rozmlouvám já? Divoká devadesátá léta jsou pryč, entropický chaos stále roste, a tak mi zbývá kniha.

Poslední verš: „Oddělení 18 B.“ Co to bylo za oddělení? A vůbec, i když nejsme zrovna v blázinci, žijeme stejně na nějakém oddělení. Ve školním kabinetu coby učitel, v redakci coby novinář, v Lidlu coby pokladní, prostě věčný blázinec. Na jakém oddělení jste teď vy?

Už je to rok, co jsem mezi klienty nového oddělení. Jako pedagog v uprchlickém táboře ve Vyšních Lhotách se už ničemu nedivím, nad ničím nežasnu. Za žiletkovým plotem.

*

VÍT ADAMUS
SVATÝ ŠIMON STYLITA

posazen na vysokém sloupu
čtyřicet let tiše rozmlouval s Bohem

ale
meditujte s Bohem
uprostřed vlastních výkalů

tak i já rozmlouvám
na komunitě
oddělení 18 B