Chceme, aby film Ruchoth Raoth působil záhadně, říká herec Štěpán Kozub

Jak jste se s producentem, scénáristou a režisérem filmu seznámil?

Jednoho dne mi někdo zavolal z neznámého čísla a představil se jako Emil Křižka s tím, že by se rád se mnou sešel. Našli jsme společný termín a na schůzku si vzal i kameramana, se kterým úzce spolupracuje. Po několika hodinách diskuse jsem dospěl k tomu, že to chci dělat. Přesvědčila mě jejich zodpovědnost a energie, se kterou k tématu přistupovali. Když jsem pak zjistil, že tam se mnou bude hrát Alenka, tak jsem řekl, že je to úplná paráda.

Vy jste to o sobě před tím nevěděli, že budete hrát ve stejném filmu? Oba dva jste ze stejné divadelní scény.

Emil byl nejdříve v kontaktu s Alenkou. Ona před ním tehdy prohlásila něco ve smyslu, že to musím vzít. Samozřejmě s nadsázkou. A když mi to Emil říkal, tak nebylo vyhnutí a nedalo se nic dělat. Setkali jsme se zhruba měsíc před natáčením, o prázdninách.

Emil při našem rozhovoru pro Ostravan.cz prohlásil, že do divadla moc nechodí. Jak na vás tedy přišel?

Dostal se ke mně skrze seriály Případy prvního oddělení a Rozsudek, které jsem natočil pro Českou televizi.

A vy jste o něm něco do té doby věděl?

Bohužel ne, ale hned jsem si o něm zjistil, co dělá. Maluje krásné obrazy, vytváří obálky ke knihám a jeho srdcovou záležitostí jsou filmy, takže trochu multi-kulti.

Viděl jste jeho fiktivní dokument na téma knihy vázané v lidské kůži Mysterium tremendum?

Zatím neviděl, ale knihu mám v plánu si zakoupit a přijít za ním pro autogram.

Ale hrajete v Emilově filmu, ten by mohl být dalším hororem. Máte tento umělecký druh v oblibě.

Nejedná se přímo o horor, ale o film s mysteriózními prvky. Vztah k hororům mám pozitivní, v podstatě mi nevadí žádný žánr, ovšem musí to být dobře uděláno, v tom případě vezmu na milost i sci-fi, kterou zrovna nemusím. Mám rád klasiku, jako třeba Mlčení jehňátek, ale nevnímám jej jako horor, jako většina diváků. Šestý smysl je pro mě výborný horor, ale nemám moc rád ty béčkové horory, kde je moc krve a kde vás chtějí za každou cenu lekat. Mám rád horory s příběhem a na základě pokud možno skutečných událostí.

Co třeba český horor?

S tím nemám žádnou zkušenost.

Co třeba Spalovač mrtvol? A v Ostravě taky jeden hororový snímek nedávno vznikl, jmenuje se Isabel.

Spalovač pro mě není až tolik horor, ale především mistrovsky zvládnutý film. Jeho atmosféra je atypická, myslím i na dobu svého vzniku. Je to horor, anebo není? Jak pro koho? Někdo se u něj možná bojí. Ve mě vyvolává neklid, ale jestli to je horor, to nevím.

Bál jste se někdy u filmu?

Ano, ale paradoxně u filmu, u kterého se málokdo bojí. Je to Střihoruký Edward. S touto bytostí bych nechtěl být v kontaktu, moje přítelkyně jej vnímá jako romantický film, ale pro mě jde o prototyp strachu. Vyvolává ve mě obrovský neklid. Pak se bojím čarodějnice v podání Valerie Kaplanové z pohádky Honza málem králem. Od Tima Burtona ale miluji komedii Beetlejuice, i tam jsou prvky hororu. Pokud se jedná o film obecně, tak miluji psychologická dramata dvojice Robert de Niro a Martin Scorsese.

Zpět k našemu tématu, co byste řekl o filmu Ruchoth Raoth? Čím je tato práce pro vás důležitá?

Je to strašně zajímavá věc a pro mě objev. Nikdy jsem za tu krátkou dobu, co sem přičichl k herectví, neměl možnost se setkat s takovým žánrem. Obrovská výzva a trošku strach, že to člověk může uchopit špatně, že to může sklouznout do komedie nebo parodie. Je tady hodně úzká hranice.

Zleva Alena Sasínová-Polarczyk, Štěpán Kozub a Emil Křižka. (Foto: Mejla Production)

Můžeme prozradit, že se jedná o příběh, ve kterém jde o vypjatý vztah matky se synem?

Ano, hraju člověka, který má více charakterů, ale nechci prozrazovat děj. Temná záležitost až duchařina. Příběh o člověkovi, který má v sobě rozpory, které hraničí až s nadpozemskou zkušeností. Je to hra s energií, se zlem, s láskou.

Jak probíhalo natáčení?

Emil a jeho tým v nás vzbudili jisté sebevědomí, které obecně při natáčení chybí. Neustále slyšíte, že máte málo peněz a málo času. To vás demotivuje. Emil dokázal tyto obavy eliminovat, měli jsme kupodivu na všechno čas, finančně se vše dařilo utáhnout a on nás dokázal patřičně ohodnotit. K tomu vytvářel takové zázemí pro herce, které podle mne nemá momentálně v Česku obdoby a on sám si toho možná ani není vědom. Bydleli jsme u Emila doma, kde to bylo úžasné a strašně příjemné. Tímto bych mu rád poděkoval, i prostřednictvím Ostravanu.

A mohl byste se vrátit k tomu, jakým způsobem se pracovalo na place? Myslím, že jste natáčeli ve speciální budově, která byla určitě pro místo realizace rozhodující. Byli jste v ní zavření? Ubytováni?

Natáčení se dělo od sedmé nebo osmé hodiny ranní. Velká, obrovská stará chata na pokraji lesa, až poněkud zchátralá. Dozvěděl jsem se, že tam jezdí majitelé na prázdniny, což mě trochu znepokojilo,  já bych tam přespat nechtěl. Byli jsme v ní zavřeni až šestnáct hodin denně. Za pět dní film vznikl, ale těch pět dní se roztáhlo do třech týdnů.

Měli jste pěvně daný scénář?

To je dobré zdůraznit. Emil má poměrně bujnou fantazii, v tom dobrém slova smyslu. Udělal prezentaci filmu s tím, co by od toho díla chtěl a jakou atmosféru by mělo mít. S tím, že na nás bude, co do něj vložíme jako tvůrci. Dialogy jsme si upravovali den před natáčením, třeba v noci, ale i na place. Fungovalo to. Emil byl otevřený, nechal si poradit. Je to jeho autorská věc, ale ve finále nám pak sdělil větu ve smyslu, že vznikl jiný film, než který chtěl, ale že je to přesně ono.

Zazní v dialozích mimo jiné i ten název Ruchoth Raoth?

Název je i pro mě záhadou, nevím, co si o něm mám myslet. Cílem je aby film působil zvláštně a podivně, a bylo by fajn, kdyby se nám to podařilo.