Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Francouzský podzim chce oslovit hlavně mladé, říká Miroslava Pavlínková z Alliance Française

Francouzský podzim chce oslovit hlavně mladé, říká Miroslava Pavlínková z Alliance Française

26.10.2016 Atd.

Šanson, divadlo, koncerty, noc frankofonních filmů, to jsou programové stálice festivalu Francouzský podzim v Ostravě. Ovšem letos bude nabídka ještě bohatší, pořádající Alliance Française Ostrava totiž slaví čtvrtstoletí této porevoluční tradice. Do Ostravy tak téměř po celý měsíc zve frankofonní umělce i významné frankofily. Letošní program bude zvláštní tím, že se poprvé chce zaměřit především na mladou generaci. O programové náplni Francouzského podzimu hovoří zakládající členka Alliance Française Miroslava Pavlínková.

Zvětšit obrázek

Spolupořadatelka Francouzského podzimu Miroslava Pavlínková.
Foto: Alliance Française

Na programu máte už podruhé vystoupení zpěváka Oliviera l’Hôte, přijede speciálně jen do Ostravy. To byl posledně tak úspěšný?

Ano, tady to tak žilo, že jsme se jej rozhodli pozvat znovu, tentokrát vystoupí v Parníku, tedy ve větším prostoru, kde jeho tvorba ještě více vynikne. Loni objel všechny štace a ostatní jej opakovat nechtěli, protože není nejlevnější, ale my slavíme 25 let od založení, a tak jsme se rozhodli jej pro tuto výjimečnou událost opět oslovit.

Slavíte hned dvojí výročí, a to 25 let od založení Alliance i festivalu. Můžete popsat, jaké byly vaše začátky?

Prvním ročníkům se nedalo ani říkat festivaly. Tvořily je jen jedna dvě přednášky a jeden film, který jsme si promítli na gymnáziu. Neměli jsme ani žádný důstojný prostor. Dělili jsme se o jednu menší místnost v Dlouhé ulici v domě, který už je zbourán. A to jen po dva dny v týdnu, další dva tam působil zase někdo jiný. Úplné začátky byly ještě skromnější, jedna místnost na učilišti, kde jsme měli asi tři bedny knih. Naštěstí jen několik měsíců. Také termín založení není přesný, protože jde o renesanci, navázání na její předválečnou éru. Takže máme 25 let od znovuobnovení Alliance Française v Ostravě.

Co pozoruhodného na počest výročí nabídnete?

Výjimečné bude především slavnostní zahájení 2. listopadu. Nebude to sice úplně první představení v rámci Francouzského podzimu (ten začne už 31. října koncertem skupiny Údy z púdy), ale zato bude opravdu mimořádné. Hostem bude francouzský mim Laurent Decol, což je podle mě symbolické, protože když se řekne mim nebo pantomima, tak by se Francie měla vzdělaným lidem automaticky vybavit. Když bychom začali od Jeana-Gasparda Deburau…, ale nevím jestli všichni vědí odkud pocházel…

To snad nebudeme dopředu prozrazovat, ale Deburau není jediné slavné jméno tohoto oboru spjaté s Francií.

Jistěže, třeba je tady Marcel Marceau a náš host Laurent Decol, který na slavnostním zahájení vystoupí, je jeho žákem. Nikdy jsme tady nic podobného neměli, sice u nás účinkovali komici, ti ale pantomimu vždy prokládali slovy. Laurenta Decol pro nás objevil současný ředitel Alliance Française v Ostravě Cédric Ramirez. Nebude přitom jediným divadelním umělcem, pozvali jsme také Stéphana Poignanta, francouzského komika žijícího v Česku již čtyři roky.

Z tradičních pořadů si diváci mohou vychutnat oblíbený festivalový program Sladká Francie v hudbě a pohybu, v čem bude letos výjimečný?

Zajímavostí bude vystoupení operní sólistky Agnešy Vrábľové, žačky mistra operního zpěvu Luciana Pavarottiho. Mistr si ji natolik oblíbil, že byla jednou z mála, kterou pozval do nemocnice, kde trávil poslední chvíle svého života. Na večeru se také podílí sdružení Balet Globa z Opavy, hudbu používají jako terapii pro fyzicky handicapované. Vždycky tančili na hudbu klasiků, ale letos si připravili novinku, program s písněmi ZAZ a Johnnyho Hallydaye, kterého jsem od svých studentských let měla moc ráda. Tentýž večer ke klavíru zasedne Libuše Vondráčková, jejíž syn Lukáš Vondráček zvítězil v nejprestižnější klavírní soutěži na světě.

Festival má letos jednu velkou změnu, která nevychází ani tak z jeho dlouhodobého trvání, jako z pragmatických požadavků. Vycházíte dopoledními pořady vstříc těm, kteří jsou přespolní?

Ano, vyslyšeli jsme nářky neostravských kolegyň z okolních gymnázií, pro které jsou večerní představení prakticky nedostupné. Proto máme poprvé řadu pořadu, ateliérů v dopoledních hodinách. Večery jsou primárně pro dospělé a dopoledne pro studenty francouzštiny. Počítáme s tím, že všechny umělce, kteří k nám přijedou, oslovíme, zda by měli zájem vystoupit i před studenty. To je pro nás letošní priorita, oslovit mladé, protože na koho jiného se obracet než na mladou generaci.

Koho byste doporučila v rámci hudebního programu?

Tradičně u nás vystoupí skupina Ozma ze Štrasburku, naši oblíbenci, kteří si udělali dobré jméno díky netradičním filmovým koncertům. Letos ale vystoupí bez filmové projekce, takže opět něco nového. Jejich hudba je žánrově neidentifikovatelná, něco z elektra, jazzu i rocku. Budou u nás už počtvrté, ale zpívali zatím jen jednou.

Na programu je i vystoupení studentů, kteří pravidelně vítězí v soutěži Concours de la chanson francophone. Přijdou také oni s něčím novým?

Jejich vystoupení souvisí s tím, že se nechceme mladým věnovat jen jako divákům a posluchačům, ale oni sami budou zajišťovat program. Instrumentální vokální skupina Údy z půdy složená ze studentů Matičního gymnázia si připravila playlist, kterému my tady říkáme la liste des chansons. Vždycky měli jen pár francouzských písní, takže jsme jim dali podmínku. Když chtějí celý koncert, tak jedině složený z francouzských písní. Skutečně se jim to podařilo, čímž mě nesmírně překvapili. Poprvé se tak zároveň dostaneme do Domu umění, kde se jejich vystoupení 31. října odehraje, což mě velmi těší.

S pantomimou patrně souvisí i oblíbená festivalová soutěž pro veřejnost. V minulých ročnících se soutěžilo o nejlepší film, obraz a fotografii, letos je to kupodivu skeč, tedy nasazení vlastního těla, proč?

Ten nápad vznikl ještě před pozváním mima Laurenta Decola. Chtěli jsme opět sáhnout po něčem novém, když už tady všechno bylo. Jedná se o tradiční soutěž Co mi připomíná Francii. Účastníci musí vytvořit na místě skeč beze slov, mohou se inspirovat vlastní fantazií, anebo převzít nějaké známé vystoupení. Do 31. října se u nás mohou přihlásit jednotlivci i skupiny, neklademe v tomto směru žádná omezení, ani věková. Je ale pravdou, že se u nás v těchto soutěžích prezentují většinou středoškoláci.

Kromě tradiční Noci frankofonních filmů v Minikině máte na programu sedmidílnou sérii pořadů o francouzské kinematografii, proč?

Věřím, že je to přínosnější, než když si zajdete na film do kina, protože tady budou filmy rozebírané a diskutované. Právě to mám ráda, když můžeme o kvalitní umělecké tvorbě hovořit a odborně diskutovat. V těchto ateliérech se seznámíme s počátky francouzské kinematografie i s hlavními postavami legendární francouzské nové vlny, kterou tvoří osobnosti jako Francois Truffaut, Jean-Luc Godard, Eric Rohmer, Jacques Rivette a další.

Zaujalo mě slovo ateliér, které je převzaté z francouzštiny. Proč nepoužíváte třeba notoricky omílaný pojem workshop? Slyšel jsem, že vám dokonce vadí i slovo projekt?

Projekt je slovo, které nesnáším. Je moc odlidštěné. Průšvih je v tom, že nevidím žádný jiný český ekvivalent. Stejně jako se říká workshop, což je taky takové pěkné české slovo (smích). My používáme z francouzštiny název ateliér, kdy se sejde skupina lidí a pracuje na společném tématu.

U převzatých slov u nás v běžné české mluvě dominují anglické termíny, playlist, workshop, můžeme se jim tedy na francouzském festivalu vyhnout? Třeba tím, že je nahradíme francouzskými pojmy?

Román, plenér, poetický, repertoár, šanson, žánr, móda, manekýnka… Francouzských slov máme v češtině obrovské množství, aniž si to uvědomujeme. Ve Francii mají třeba tradici, že jakmile se objeví cizí termín, francouzská akademie okamžitě vytvoří paralelní francouzský termín, který musí být používán.  Věřím, že náš festival použití tohoto přístupu ozřejmí. Nemusíme jen otrocky přebírat cizí slova.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.