Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Folk-metaloví poutníci uctili v Ostravě vydařeným koncertem odkaz dávných slovanských předků

Folk-metaloví poutníci uctili v Ostravě vydařeným koncertem odkaz dávných slovanských předků

30.10.2017 Hudba

V den státního svátku, v sobotu 28. října, se v oblíbeném ostravském hudebním klubu Barrák uskutečnil díky pořádající agentuře Obscuro minifestival Folk Metal Pilgrims Vol.3. Jak již název akce napovídal, na pódiu Barráku se vystřídaly formace prezentující ve své tvorbě odnož metalové muziky zvanou folk metal. Českou scénu zastupovali headlineři večera, renomovaní nestoři tohoto stylu a držitelé ceny Anděl v kategorii hard´n´heavy Silent Stream Of Godless Elegy a mladé naděje Emerald Shine. Ze Slovenska přijela skupina Achsar a od našich polských sousedů do Ostravy zavítala hned dvě seskupení - Merkfolk a Runika.

Zvětšit obrázek

Kapela Silent Stream of Godless Elegy v Barráku.
Foto: Jindřich Motal

Pokud jste, stejně jako autor těchto řádků, dali v sobotu přednost před sledováním udílení státních vyznamenání v televizi návštěvě Folk Metal Pilgrims Vol.3, jistě budete souhlasit s tvrzením, že se jednalo o zajímavě a přínosně strávený večer.

Ve slušně zaplněných prostorách klubu, kde nemalou část návštěvníků tvořili fandové z Polska, započal akci „zahajovací rituál“. Při něm byl proslovem dvou divousů a čtyř divoženek vzdán hold duchovnímu odkazu našich slovanských předků. Byl připomenut prastarý svátek Samhain-keltský předchůdce křesťanských Dušiček či v posledních letech zpopularizovaného Halloweenu. Vše se odehrávalo za pomoci efektního nasvícení a umělé mlhy v patřičně mytické atmosféře pohanských rituálů. Nechyběly misky s posvátnou hlínou, popel, symbolika krve nebo kravské rohy, z nichž se nakonec nejen na pódiu, ale i mezi publikem připilo na památku staroslovanských tradic a na zdařilý průběh právě zahájené akce.

Po zahajovacím rituálu opanovala pódium mladá formace Emerald Shine z nedalekého Nového Jičína. Tahle kapela existuje teprve čtyři roky a třebaže se v průběhu letošního léta nevyhnula personálním změnám ve svých řadách, působili jednotliví členové hráčsky velmi kompaktně a sehraně. Metalové riffy opentlené melodiemi středověkého folkloru působily skočně a chytlavě.

Emerald Shine hrají v zajímavém složení – vokalistka/flétnistka a její mužští spoluhráči na basu, kytaru, bicí, housle a harfu (!). Postavou maličká, ale svým suverénním hlasovým projevem nepřehlédnutelná front(wo)manka Leena zvládala svůj zpěv prokládat hrou hned na čtyři druhy flétny. Harfista Ritchie sporadicky předvedl nefalšovaný death metalový growling a kytarista Dušan s houslistou Bivojem doprovázeli sympatickou Leenu melodickými hlasy.

Mít v kapele čtyři zpěváky je sice poměrně unikátní, ovšem znáte to – méně je někdy více. Jedinou výtkou, kterou bych totiž k Emerald Shine měl, je zpívání, či spíše pokus o něj, ze strany Bivoje. Tento mládenec je zdatný houslista, ale jeho hlasové projevy zněly hodně falešně. Nicméně ve finálním resumé zanechali Novojičínští velmi pozitivní dojem. Jejich debutové EP Beneath The Stars lze jen doporučit. Těšit se můžeme i na připravovaný videoklip k písni Rainy Night a dlouhohrající, zatím bezejmennou prvotinu.

Kapela Runika v ostravském Barráku. (Foto: Radek Bubeníček)

Prvními zahraničními účastníky večera byli pánové a slečna z polského seskupení Runika. Z Varšavy pocházející folk metalisté datují svůj vznik do roku 2014, proto jsem byl až fascinován jejich vyzrálým projevem. Dva kytaristé (rytmický/sólový), basák, bubeník (ten zaslouží za svůj razantní projev absolutorium) a klávesák odváděli skutečně precizní výkony, ovšem marná sláva…oči mužské části publika byly uhranuty zpěvačkou Aminae (občanským jménem Adrianna Janusz). Tahle pěnice totiž nedisponuje jen smyslně čistým zpěvem, ale i vizuální krásou a podvědomě skrytou sexuální vyzývavostí. Prostě femme fatale. Hudebně bych repertoár Runiky přirovnal k rané tvorbě finských titánů Nightwish, byť Aminae nezpívá operními výškami své kolegyně Tarji Turunen. Runika, jenž má ve své diskografii dosud jen demosnímek z roku 2015, je dalším důkazem bohatosti a kvality metalové líhně u našich severních sousedů.

Silent Stream Of Godless Elegy (dále jen SSOGE), headlineři sobotního minifestivalu, jsou na tuzemské ethno/folk metalové scéně již dobrých 20 let skutečným fenoménem. V roce 1996 na sebe upozornili navýsost zdařilým debutem Iron, jehož kvality vyšperkovali takřka k dokonalosti o dva roky později na albu Behind The Shadows. V roce 2000 kapela obdržela cenu Anděl od Akademie populární hudby za opus Themes. Skupina ustála i mohutné personální zemětřesení ve svých řadách, kterým si prošla na počátku milénia. Po ustálení nové sestavy pokračovala zdařile ve své kariéře dalšími počiny Relic Dances (2004) a Návaz (2011).

V současnosti mají SSOGE natočené zbrusu nové album Smutnice, které produkčně zaštítil izraelský kytarista Yossi Sassi (ex-Orphaned Land, Yossi Sassi Band) a které se v těchto dnech mixuje ve slovenském studiu německého kytaristy Rolanda Grapowa (ex- Helloween, Masterplan, nyní v řadách Kreyson). Právě z novinky Smutnice nám Sajlenti dali ochutnat hned dvě skladby, které všechny přítomné fanoušky očividně pěkně navnadily.

Zpěvačka SSOGE. (Foto: Roman Krejčí)

Je jasné, že se na novém albu můžeme těšit na všechny atributy, které jsou s tvorbou SSOGE spjaty, tedy hutné kytarové rify, krásně pulzující rytmiku, housle, violoncello a vokální duely zpěvačky Hanky a jejího mužského protějšku u mikrofonu Hrnce. K tomu přidejme zvláštně poetické texty, které jsou pro tuhle skupinu tak typické. Apropó – je sympatické, kterak se Hrnec s Hankou umí verbálně špičkovat a vtipkovat mezi uváděním jednotlivých skladeb. SSOGE sklidili obrovské ovace a museli neukojitelnému obecenstvu přidávat hned dvakrát.

I sbratřené Slovensko mělo na Folk Metal Pilgrims své zástupce ve smečce Achsar, která do Ostravy doputovala z Levic. Po SSOGE služebně druhá „nejstarší“ formace večera (Achsar existují od roku 2004) byla také jediná v rámci recenzovaného minifestu, která ve své sestavě postrádala ženský element. Tudíž čistě maskulinní záležitost (přítomné dámy možná kvitovaly s povděkem), napumpovaná testosteronem, což Slováci podtrhli i svou image – mohutné vousy, dlouhé vlasy, černými pruhy pomalované tváře, kožené kryty na předloktích,… Pohanští bardové jak vyšití.

Achsar rovněž vsadili na klasickou metalovou nástrojovku, tedy kytary a rytmická sekce bicí/basa, s absencí houslí, harf, flétny či violoncella. Tato skutečnost však pranic neubrala na melodičnosti vystoupení Slováků. Máte-li v oblibě švédské vikingské bohatýry Amon Amarth, pak si bez váhání pořiďte od Achsar album Septentrionalis.

Finále povedené víkendové akce proběhlo v režii polských Merkfolk. Jestliže jsem Achsar označil za maskulinní skvadru, pak u Merkfolk si na své opět přišli pánové. Hned tři ztepilé slečny v sestavě kapely se hned tak nevidí. Ústřední pozornost na sebe strhávala svým famózním pěveckým výkonem vokalistka Agata. Ze všech zúčastněných formací byli Merkfolk zřejmě nejvíce orientovaní na středověký folklor a trubadúrskou tradici. Místy až pochodové kytarové zářezy předurčují tuhle kapelu k úspěchu na německém trhu. Přesně takhle to mají germánští fanoušci rádi. Poláci přehráli skladby ze svého zatím jediného LP The Folk Bringer  a udělali tečku za hudební oslavou slovanských pohanských tradic.

Radek Bubeníček | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.