Milan Bátor
Foto: Martin Straka
Přicházím k Domu umění, respektive k jeho postranní terase, která je okolo šesté už solidně zaplněna. Botanyk avizují ještě chviličku příprav, pak už energicky zahájí první věcí nazvanou Amor z baroka. Písnička má v sobě startovací sílu a energii, která postupně roste od melodických vyhrávek ve sloce po kolektivně zpívané refrény.
Botanyk zahrál i svou novinku, song Aplikace se objevil nedávno v premiéře na Ostravanu a kapela naživo potvrdila, že píseň dokáže zahrát spolehlivě včetně rafinovaně koncipovaných vokálů.
Frontman Miki Kalus. (Foto: Martin Straka)
Frontman Miki Kalus toho mezi písněmi mnoho nenamluví, ale když už něco řekne, člověk se něco zajímavého dozví. Například to, že jedním z kmenových autorů českých textů Botanyk je básník Radim Hájek, jehož cit pro melodický spád verše a rytmizaci je nesporný a zřetelný.
Botanyk jsem ve středu naživo slyšel poprvé a potěšilo mě (i přes skromnou ozvučovací techniku), jak je kapela dobře sehraná a sezpívaná. Jádro jejich muziky stojí na komunikaci doprovodné akustické kytary zpěváka Mikiho Kaluse, pregnantní base Kuby Hajducha a mnohotvárně koncipovaných bicích bubeníka Marcyna, které upoutaly emotivní dynamikou a rytmickým členěním.
Bubeník Marcyn. (Foto: Martin Straka)
Na koncertě vystoupila i čerstvá posila kapely, kytarista Lukáš Lukáš, který si jako vzpruhu přinesl kytaru od samotného Radka Pastrňáka a svůj koncertní debut s kapelou zvládnul dobře.
Z koncertu kapely Botanyk. (Foto: Martin Straka)
Jako pocta legendárnímu frontmanovi Butů zazněla snad nejsilnější věc podvečera, magická píseň Namasté, inspirovaná slovem pocházejícím ze sanskrtu, které znamená „klaním se ti“. Sestavu Botanyk doplnily vokály a perkuse Kateřiny Ociskové a vypadá to, že kapela je kompletní, jelikož jejich zvuk se ukázal jako optimálně vyvážený a bohatý.
Z koncertu kapely Botanyk. (Foto: Martin Straka)
Miki Kalus se v pěvecké rovině představil jako přirozený, lehce introvertní vypravěč. Jeho hlas nezní ostře ani ve výškách, barevně má v sobě jakýsi spodní, neučesaný podtón. Kalus také odezpíval koncert se slušnou intonací a dobrou artikulací, kapela potvrdila svou vynalézavost v květnatém využití sborových vokálů. Jako kytarista a skladatel písní frontman potěšil invencí i v oblasti ladění – jednotlivé songy mne zaujaly právě specifickým laděním nástroje, které jim propůjčilo osobité kouzlo.
Z koncertu kapely Botanyk. (Foto: Martin Straka)
Botanyk zahráli hodinový setlist v dokonalé pohodě s neskrývaným potěšením a takovou zvláštní, čistou radostí a drajvem, která častokrát chybí u mnohem větších profesionálů. Právě ta radost a entuziasmus se přenesly i na obecenstvo a bylo potěšivé vidět, jak lidé koncert Botanyk prožívají, jak dávají najevo své emoce.
Oceňuji i přirozenost v chování všech členů kapely, kteří na lidi nepřišli s nějakou strhující pódiovkou, ale pouze a jedině s tím, co jejich hudba, povaha a temperament obsahují. Došlo i na přídavek a pak už byl definitivní konec.
Z koncertu kapely Botanyk. (Foto: Martin Straka)
Je milé, že ostravské ulice ožívají zvukem domácích kapel, které na sobě poctivě makají a prokazují jednoznačně svůj talent napsat melodické písně. Že se nebojí emocí, stejně jako poezie. Že svou inspiraci podstupují poctivému zkoušení, buskingu v ulicích a že jsou otevřeni novým podnětům.
Z koncertu kapely Botanyk. (Foto: Martin Straka)
Snad i proto je hudba Botanyk naživo tak charismatická, protože čerpá spíše z alternativnějších hudebních žánrů, než z oficiální, vyprahlé a zprofanované popové dálnice. A to je moc dobře. Už nyní se těším na jejich debutovou nahrávku a z jejich koncertu si odnáším přesvědčení, že v Ostravě uzrává další nesmírně zajímavá kapela, která rozhodně stojí za pozornost.