Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Kluby zblízka: Smysl má to, co vzniká z vnitřního puzení, říká Přemysl Bureš z ostravského Lesa

Kluby zblízka: Smysl má to, co vzniká z vnitřního puzení, říká Přemysl Bureš z ostravského Lesa

2.1.2019 Atd.

Po delší době se vracíme k našemu seriálu, který mapuje klubovou scénu v Moravskoslezském kraji. Tentokrát jsme zavítali do Absintového klubu Les v Ostravě a rozmlouvali s jeho zakladatelem Přemyslem Burešem. A bylo o čem. Bývalý herec Divadla Petra Bezruče například v rámci loňské „Pocty festivalu …příští vlna/next wave…“ obdržel cenu v kategorii Producentský čin roku za to, že vybudoval klub, kde se již pět let setkávají vyznavači literatury, divadla, výtvarného umění a hudby a kde se scházejí umělci, kteří tvoří především z vnitřního puzení a z vnitřní potřeby.

Zvětšit obrázek

Provozovatel ostravského klubu Les Přemysl Bureš.
Foto: Ivan Mottýl

V jednom z předchozích rozhovorů jsi uvedl, že jsi s provozováním klubu začal ve chvíli, kdy sis uvědomil, že abys v Ostravě přežil, musíš začít něco dělat… Proč tedy klub?

To jsem řekl? Možná v nějaké reakci na to, že už mě nenaplňovala role herce v malátném Divadle Petra Bezruče, chtěl jsem prostě zkusit něco jiného, vzkřísit sám sebe. Byla mi vždy blízká myšlenka hledat v lidech dobré věci a uspokojit jejich tužby. V té době mě zkrátka napadlo vybudovat klub, kde by se potkávali lidé, kteří mají k sobě cestu. Takový klub mi tu prostě chyběl. No a já ho k tomu opatřil nálepkou soukromý. To aby dovnitř mohli jen přátelé či slušní lidé. Nechceš se přeci dohadovat o svá práva s každým opilým a agresivním pijákem ve svém podniku, chceš se pobavit, popít a podiskutovat s přátelsky naladěnými lidmi. Jen tak na pohodu.

Proč jsi nakonec zakotvil zrovna v prostorách, kde se Absintový klub Les nachází? Čím tě toto místo zaujalo?

Měl jsem vyhlédnuté i jiné nemovitosti, ale spíše jsem hledal typ prostoru, který v Ostravě nebyl. Byla to prostě náhoda. Starý dům, kde mnoho věcí nefunguje, bylo to ošuntělé, zapadlé, zničené místo, o které nikdo neměl zájem, a myslím si, že nikdo rozumný by se tam ani nestěhoval… Nicméně právě tohle, ta zapadlost místa a určitá tajemnost se mi líbily… Nepotřeboval jsem být na očích. Věřil jsem tomu, že si lidi cestu do klubu najdou.

Když ses tedy do provozování klubu pustil, určitě jsi měl nějaké představy, možná i koncepci. Jak moc se tohle liší od reality?

Zas tak moc odlišné od původních představ to není. Je pravda, že jsem zvolil název Absintový klub Les. Absint je u nás sice ve velmi široké nabídce, ale není to pouze a vyloženě absintový klub. No a začal jsem v Lese také pořádat kulturní akce, nic strojeného, jen přetlak duše. Vzpomínám si, když mi režisér Honza Hřebejk, který v Lese na jeho počátku párkrát byl, říkal: „Ty, vole, Přémo, není to příliš kontraproduktivní dělat v hospodě kulturu?“ Já jsem se na to usmál, ale přišly chvíle, kdy jsem se ptal sám sebe, zda to opravdu není kontraproduktivní.

Zkus upřesnit…

Jde o to, že když spravuješ hospodu, máš moře práce a nákladů sám o sobě a na kulturu či podobné věci nezbývají peníze a čas a na granty jen tak nedosáhneš, pokud si na tom nezaložíš byznys, což nechceš. Jednoduše té kulturní poetiky začalo přibývat, jak jsme ze sebe pouštěli ten přetlak. Nicméně bez peněz, bez grantů to taky nefunguje. Ty projekty jsem dotoval z financí klubu. Mnohdy však nezbývalo na nic a veškeré úsilí a starost směřovaly jen ke kultuře, což taky není dobře ve smyslu provozování klubu či hospody. Musím ale poznamenat, že jsme si v Lese tvořili až na některé výjimky bez nároků na honorář. Mnozí nám pomáhali a byli nakloněni té čisté radosti, stejně jako samotní umělci.

V zásadě je však Les takový, jaký jsi ho chtěl mít…

To víš, já jsem takový idealista, ale myslím si, že představa a skutečnost se zas tak neliší.

Nespornou výhodou Lesa je, že se tam koná spousta akcí, které jsou jedinečné a přispívají k obohacení ostravské kulturní sféry… Nejprve zmiňme literární pořady Paseka a Na Posedu. Vnímáš to stejně?

Jestli to tak vidíš, jsem rád. Ne že bych nesledoval kulturní dění, ale mám pocit, že často se kultura v Ostravě dělá na sílu. Takzvaně se oživuje centrum kulturou – rozdělí se granty, dotace, přičemž různá kulturní zařízení mají velké rozpočty, zaměstnávají šik produkčních a pak v jejich programu vidím bídu a cetky. Takže mnoho takových štědře dotovaných míst tvoří na základě nějakého nemalého rozpočtu, ale my tvoříme pouze z vnitřního puzení, mohu-li to tak říct. Každopádně co se týká Paseky a Na Posedu, tak takový typ pořadu, kde si moderátoři a autoři samotní zvou na jeviště hosty a kolegy z literární krajiny, v Ostravě dosud nebyl. Alespoň já jsem o žádném takovém nevěděl. Proto jsme je začali připravovat. Ale nebylo to jen proto. Prostě a jednoduše jsme chtěli literaturu k sobě do Lesa a hýčkat ji. Aby ne, když je Les plný básníků.

Proč myslíš, že se nijak zvlášť nechytila Inventura? Nestálo za to vytrvat, případně i lépe propagovat tento typ programu? 

Inventuru, tedy přesněji talk show s hosty, jsem zastavil nikoli z nezájmu diváků. Původní myšlenka vzešla z toho, že se v Lese schází spousta osobností z různých oblastí, povídáme si u stolu a já chtěl to, co si řekneme, přenést na jeviště, pro větší publikum. Šel jsem do toho s Kubou Chrobákem, který má teď svůj lesní literární pořad Na Posedu. Mimochodem, dělá ho výborně! Nicméně Inventura je náročná na přípravu a produkci, včetně natáčení filmu pro každý díl i promítání, využívali jsme telemost a podobně. Ale hlavně jsem měl pocit, že nefungovala, jak jsem si představoval, že na ni nemáme zkrátka čas. A já nechci dělat věci jenom proto, že je máme na playlistu. V tomhle jsem puntičkář a srdcař, vše musí být lehké a živoucí zároveň. Mnozí se mě na ten pořad často ptají a já myslím, že nazrál čas Inventuru brzo oživit. Ale třeba v jiném složení nebo s úpravami. Uvidíme.

Takže Inventura neskončila z toho důvodu, že by se lidé báli říci veřejně svůj názor? Před pár lety byl totiž podobný typ pořadu Svobodné Radio Hudební Bazar v klubu Hudební bazar velmi oblíbený… Návštěvníci se na pódiu rádi vyjadřovali k aktuálním tématům…  

Nevím, zda to lze srovnávat. Samozřejmě takových pořadů je spousta, nic nového pod hvězdami. Ale Inventura je pořad, který musíš nějak koncipovat, zvát hosty. Není to úplná improvizace. Jinak Svobodné rádio Jirky Zahuty znám, mám Jiřího rád zrovna jako jeho klub Hudební bazar.

Nedílnou součástí Lesa jsou úspěšné divadelní projekty, kterých se kromě profesionálních herců účastní i neherci, jako například Pašije, Spolu, Slávek Novák aneb Příběh opravdového herce, který se opravdu stal, Bezruč?!, kromě toho v klubu probíhají různá scénická čtení a podobně. V čem vidíš největší plus těchto akcí?

Já to takhle nemám ve smyslu, že bych byl ambiciózní, že bych se bil do prsou… Většinou tyto projekty vznikají tak, že se sejdeme u piva a řekneme si, co a jak, oslovím konkrétní lidi a pak to k radosti musí i frčet. Samozřejmě u našeho divadla je hodně podepsaný Tomáš Vůjtek, který pro nás napsal a věnoval nám vícero her, které hrajeme. Divadlo je mocné a ještě mocnější je v určitém přirozeném hávu. A právě v takové hrabalovské či formanovské atmosféře, kdy se dohromady mísí herci s neherci a všechno to dohromady funguje, to je, panečku, balzám. To je to plus, na které se asi ptáš.

Přesně tak. Tyto divadelní projekty se líbí, hrají se už mnoho let a většinou jsou vyprodány… Tedy ideální stav jak pro tvůrce, tak vystupující…

To jo, ale myslím si, že mají úspěch, protože se u toho sejdou nejen osobnosti a všichni ti, kteří do klubu chodí, ale hlavně proto, že jsme si prostě názorově i umělecky blízcí. A třeba projekt, který by jinde neměl šanci na přežití, u nás vzkvétá právě díky té synergii. A jsou to i další věci, nejen divadlo a literatura, ale i výstavy, dobré koncerty, performance, ale třeba také přednášky, i když ne v takové míře jako divadlo.

Jaká máš kritéria pro pořádání výstav, které se v Lese také pravidelně konají? Vybíráš si spíše na základě tvého laického pohledu, nebo dáš na doporučení známých?

Laický pohled částečně, ale dám i na doporučení. Před mnoha lety jsem začal chodit do galerie Rubrum k Ivanovi Motýlovi. Když jsem stavěl klub, tak mi pomáhali výtvarnici Honza Šneberger, Šárka Mikesková, Katarína Szányi a spousta dalších. Mám rád Bendu, Froulíka, Bednáře, Elli Motýlovou a řadu jiných. Takže se mezi výtvarníky cítím dobře. Výtvarné umění mě pořád svádí, vybírám si, i když mi jistá erudovanost schází. Také jsem navázal spolupráci s Fakultou umění Ostravské univerzity, konkrétně s Ivem Sumcem a Vaškem Rodkem. Právě v klubu probíhá cyklus Fakulta umění v Lese.

Co se tedy týká výstavních plánů, tak vyloženě nestrádáš…

To ne. Ani bych nechtěl být zoufalý z toho, že by v Lese musely viset nějaké obrazy za každou cenu. A kdyby tam chtěl vystavovat někdo, koho bych si nepřál, tak tam ta díla prostě nebudou. Už mám plán i na další rok.

Les se zapojuje také do akcí, díky kterým si můžeme připomenout různá politická výročí… Bereš to ze svého pohledu tak, že je nutné si minulost připomínat?

Jsme apolitičtí, ale říkám, že v zásadních věcech nemůžeme mlčet. Třeba jsme připomínali události vztahující se k 21. srpnu, a to vynikajícím polským dokumentem Bratříček Karel. Bylo plno a bylo to krásné sdílení atmosféry. Ne že bych byl aktivista, ale není mi jedno, co se děje v této republice. A není to jedno nejen mně, ale ani ostatním lidem z klubu. Do těch vzpomínkových akcí se zapojují také třeba Chrobák, Motýl nebo Stáňa Schupplerová, Monika Horsáková, František Večeřa a další osobnosti, jejichž výčet by byl hodně dlouhý. Ke 100. výročí založení Československa jsme zase udělali festival slovenské tvorby Susedia, který byl hvězdně obsazen a kam si Ivana Gibová pozvala vynikající hosty.

To jsi mi právě nahrál na otázku, protože když říkáš, že na různé vzpomínkové akce vztahující se k historii naší země máte plno, tak to není o tom, že by o tento typ akcí nebyl zájem, ale v prvé řadě je musí někdo organizovat a hlavně se musí vědět, že se konají…

Určitě. Třeba ale k 21. srpnu probíhalo vícero akcí, takže jsem si říkal, že k nám přijdou dva, tři lidi, ale měl jsem radost – bylo plno. Jenže co je to plno k takovým tématům? Na druhé straně jsem třeba ke stému výročí Československa čekal větší zájem už jen vzhledem ke skvělým hostům festivalu… Ale zase je pravda, že někdy lidi na akce nechodí, protože těch kulturních akcí je v Ostravě hodně. A s tím souvisí jiná věc, která mi vadí, jestli tedy můžu…

Samozřejmě…

Najednou všichni jsou kulturně aktivní a chtějí oživovat centrum, a tak se tvoří. Nic proti tomu, naopak. Někdy se ale děsím, jak se „oživuje“ a může v tom být celá řada dobrých úmyslů, ale podstata oživení je jinde. Pak samotné město, které mi nedovolí zahrádku v pěší zóně, ale parkoviště aut ano, Černá louka jakbysmet. Stačí například vzpomenout různé velkokapacitní pivnice a stany na náměstí, což podle mě není oživování centra. Nebo se postaví dřevěné a škaredé boudy přímo na náměstí dva měsíce před Vánocemi bez jediného využití, pak se nasvítí a nazdobí ulice a postaví umělý stromek a sláva, děláme vám to tu hezčí. Já o takové centrum a náměstí nestojím. Někdo může argumentovat, že podobné to je i v ostatních městech Evropy, ale tam to myslím funguje trochu jinak. Tohle mě mrzí, takové to umělé oživování, taková soudobá hipstersko-svazácká kultura, proti které, když se ozveš, jsi zlý, nepřejícný a škaredý!

Už jsme vícekrát zmínili, že se Les stal místem, kam chodí herci, básníci, muzikanti. To znamená, že návštěvníci divadel tam mohou své oblíbené herce potkat, pobavit se s nimi a podobně.  Což je určitě super, ale časem to omrzí… Máš na to nějaký recept, jak tuto přidanou hodnotu klubu stále vylepšovat?

Vylepšovat? Jen to ne, proboha! Nechci, aby to znělo nějak nabubřele, ale já jsem s touto přidanou hodnotou, o které mluvíš, nikdy nepracoval. Nestavěl jsem nikdy klub na tom, že do něho budou chodit známé osobnosti! Chtěl jsem prostě jen mít dobrý klub, ale jsem herec, mám mezi herci a dalšími umělci spoustu přátel podobného ražení, kterým to ve svobodném Lese vyhovuje a chodí tady. A jestli někdo do Lesa chodí na čumendu, to bych spíše nerad. To bych musel lustrovat klubové karty a podobně…

Rozumím, ale spíše jsem to myslel tak, že český člověk bude chodit tam, kde může vidět oblíbené herce či sportovce, které zná třeba i z televize, a ne tam, kam chodí úspěšní doktoři… A známé herce či básníky v Lese potkat lze…

To asi jo, ale spíše jde o nějaký servis, o nabídku, která v Lese je velmi slušná. Já mám radost, že se tam schází lidi, kteří vnímají veškeré bolesti světa tak nějak podobně, že si člověk s člověkem popovídá u jednoho stolu, že vidíš svět stejně… Známého člověka můžeš potkat i jinde a taky s ním pokecat. Otázka, jestli ti to dovolí a jestli si máte co říci. Ale to už se opět vracíme k tomu statutu soukromého klubu a k tomu našemu soukromí.

Plánuješ do budoucna nějaká vylepšení klubu, třeba s ohledem na bezpečnost?

To je to, co mě hodně tíží. Já jsem v pronájmu, velmi rád bych spoustu věcí vylepšil a mám plány, ale bez dohody s majitelem objektu to nejde. Věřím, že se nám to ale nakonec podaří. Koneckonců pan Maxmilián Šimek byl tak šlechetný a pronajal nám spodní prostory na kulturu na pět let zdarma a já věřím, že nám vyjde vstříc i do budoucna, že chápe, že to celé má v Ostravě smysl.

Jak vnímáš kritiku své osoby?

Když se stáváš veřejně známou osobou, tak si tě mnozí do huby berou. Někdy mě to mrzí. Já jsem sebekritický člověk, rád si poslechnu, když mi někdo řekne, že něco dělám blbě, ale zase nechci, aby do provozu klubu kecal každý… Opět vycházím z toho, že jsme soukromý klub. Jestli někdo kritizuje, že jsem byl neurvalý, že jsem někoho vyhodil, to už jsou takové historky, které k tomu patří. Párkrát se to sice stalo, protože mi není jedno, jak se hosté v klubu chovají. No a jestli pak dotyční vymýšlejí nesmyslné příběhy a k tomu mají potřebu je publikovat, tak ať si je píšou… Na Facebooku je každý novinář. Každý se schová pod nicky a píše… Má-li tu potřebu a nechce věci vidět z jiného úhlu, nechť se v tom i v sobě rochní, ale uspokojení nenajde.

Jaké jsou plusy a minusy Absintového klubu Les?

Jednoznačně dobrá lidská komunita. Minusy v tom, že jsem v pronájmu a v neustálé nejistotě, co bude dál. Někdy se probouzím a říkám si, že bych měl být šťastný za to, že ten klub je, ta čistá sounáležitost. Na druhé straně si odpovídám, že bych měl trochu energie pošetřit na možné věci příští. Přeci jenom jsem pořád on the road.

Čtěte také:
Hudební bazar Ostrava
Stolárna Havířov
Kofola Music Club Krnov
Stará aréna Ostrava
Barrák Ostrava

Barrocko Třinec
Rock Café Southock Jablunkov
Galerka Nový Jičín
Fabric Ostrava
Jam Opava
Stoun, Frýdek-Místek
Cooltour, Ostrava
Dock, Ostrava
Parník, Ostrava
BrickHouse, Ostrava
Klub Futra, Orlová
Klub Art, Opava

Garage Club, Ostrava
RockHill, Ostrava

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.