Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Trojnásobná dávka dobra s kapelou Dobrozdání: Skvělý hudební výlet na tři rozličné strany

Trojnásobná dávka dobra s kapelou Dobrozdání: Skvělý hudební výlet na tři rozličné strany

12.8.2019 Hudba

Blues-folková kapela Dobrozdání vydala unikátní trojalbum s názvem 3 x Víc dobra. Nahrávka obsahuje zajímavé svědectví o hudebních proměnách známé opavské formace soustředěné kolem písničkáře, zpěváka a hráče na strunné nástroje Jiřího Bosáka a spoluhráče Kamila Quise. Vydejme se na rodinný výlet po tajích a krajích kapely Dobrozdání. Její hudba nepostrádá jakousi domáckou atmosféru pospolitosti, kde bublá čajník na plotně, voní buchty a občas lítá nějaké to nádobí.

Zvětšit obrázek

Opavská kapela Dobrozdání.
Foto: archiv

Když dojdou nápady, je to zlé. Když se nevejde materiál na jednu desku, obvykle se třídí zrno od plev. Někdy ale to, co se zdá být horší, může být s odstupem času vnímáno jinak. Podobnou strategii zvolila opavská blues-folková kapela Dobrozdání, jejímž frontmanem a majoritním autorem většiny písní je nepřehlédnutelný Jura Bosák. Protože mu bylo líto nechat některé písničky usnout v šuplíku, rozhodl se je nahrát všechny. Nakonec se nová nahrávka Dobrozdání rozklíčila na tři alba, dostala úhlednou objemnou krabičku s decentním grafickým designem a název 3 x Víc dobra. Písně byly natočeny v letech 2014 až 2018 a představují více než sedmiletou sklizeň, která významně dokumentuje tvorbu Jury Bosáka a jeho spoluhráčů a hudební vývoj kapely.

První deska Víc dobra zachycuje Dobrozdání v původní, základní akustické sestavě, kterou tvoří blues-folkové duo Jiří Bosák – Kamil Quis. Je to nahrávka plná něžných i chlapských písní, deska v podstatě dialogická, na níž je slyšet, jak dobře si oba spoluhráči rozumí. Písně mají své jemné charisma, některé od běžné folkové produkce odlišují pouze přemýšlivé texty a hravá práce s formou písniček (4. května, Ikarovo víno), Dobrozdání však nijak nezapírá ani své prenatální kořeny, v žalmanovské Máš-li proč, samsonovské Mýdlová, lyrických Benátkách či bluesově ospalé Návštěvě návštěv. Některé písně doplňuje citlivá instrumentace melodických nástrojů hostí, ale primární náladu desky vytváří právě doslova „bratrská“ spolupráce dua Bosák – Quis.

Uprostřed trojalba je deska s názvem Ještě víc dobra (evokující zesílení významu), která otevírá nejaktuálnější podobu Dobrozdání. Ta je charakteristická rozšířenější sestavou muzikantů a tudíž i pestřejší možností výrazu a hudebních barev. Slovo „ještě“ v názvu desky podle Jury Bosáka ilustruje i fakt, že „než se vše usadilo v aranžích a prstech, než se vše podařilo nahrát-přehrát-dohrát, čtyři léta pryč, přibyla v roce 2018 hlava sedmá.“ Desku odemyká chytlavý riff písně Hoď pár perel láskám, který je gradován a vyšperkován chytrou aranžérskou prací. V uchu utkví také jemná balada Slitovaná dokládající, že Bosák umí vyzpívat nejen drsnější polohy, ale i vyložené něžnosti, které vyžadují samet a emocionální šíři. Nelze vynechat nejoriginálnější písničku alba – experimentálně psychedelickou Bolí solí, ale ani rozverné Blues marného cirkusu, šamanskou evokativní meditaci Bdí a je přísný a skvělý blues-rockový zavírák alba s legračním názvem i refrénem Ššš ššš. Deska Ještě víc dobra je hudebně pestřejší a ztepilejší než první album. Složitější na poslech, ale kdo se do ní ponoří četněji, toho nenechá neosvěženého.

Ani třetí deska Ještě trochu víc dobra není nošením dřeva do mlýna, ani dobrozdáním nazdařbůh. Nedivím se, že si na ní Jura Bosák tvrdohlavě stál a vyvzdoroval si nahrání zastíněných písní, které by možná spolknul čas. Dokládá to ohleduplná satira Rodinný výlet s kritikou konzumní společnosti, ale i další písničky, z nichž se zaboří pod kůži harmonicky i textově pozoruhodná Blázen a víra. Přirozenou schopnost nacházet neotřelé poetické obraty a asonance dokládají písně Slav, Kardinál peří i možná osobní přesvědčení Bosáka vyslovené v šestiverší spirituálu Srdce mít. Na albu se dobře vyjímají i dva remixy: Hvězdy to ví dělal Tomáš Háček z kapely Listolet, Ten den (Farfisa session) si zase pohrává se zvuky bicích ze starých elektrických pian italské značky Farfisa a české Delicie. Poslední album ukazuje zjevně nejodvážnější polohy, které dokládá progresivnější harmonie, rafinovanější instrumentace a zvuk povznesený nad běžné šablony škatulek folku a rocku.

Dobrozdání a jeho trojalbum 3 x Víc dobra je dobré mít doma. Je více než dobré poslechnout si je celé a nevynechat žádnou píseň, protože jinak se člověk připraví o možnost pochopit, jak mnohotvárnou osobnost v Jurovi Bosákovi opavská hudba má. Domnívám se, že kdyby za ním stál pořádný management, dávno by s největšími peckami ze svého kouzelného pytle nápadů (kouzelný, protože se zdá být nevyčerpatelný) prorazil do mnohem širšího povědomí. A zasloužil by si to víc, než jeho mnozí, mediálně provařenější kolegové. Když se rozhlížím po hudebních vodách okolních měst, podobně produktivního autora s tak neotřelou a dlouhodobě vyrovnanou tvorbou aby jeden pohledal. Bosák má navíc velice charismatický, mohutný a barevný hlas, kterým dokáže citlivě i grobiánsky uchopit široké spektrum témat a příběhů. Jeho přirozený vypravěčský dar má silný zdroj ve výtvarném vnímání a ničím nespoutané fantazii (což je také jeho profese), díky své nepřekonatelně dobromyslné povaze se dívá na svět očima široce otevřenýma, bezelstně, ale nikdy ne naivně. V textech se umí zasnít, ale stejně tak dokáže udeřit na strunu svědomí, trapnosti a nízkosti.

Proto si považuji dobra, které nám Bosák se svým Dobrozdáním nadělil. Je to muzika, která má vzácný dar – aniž by sklouzávala k sentimentu, dokáže být chrabře romantická, umí správně popíchnout, rozesmát, nakopnout i dojmout. A to všechno tak nějak lehce, nenásilně.

Třikrát a dost? Rozhodně neplatí o Dobrozdání, které můžete nepochybně poslouchat dlouhé hodiny. Doufejme, že invence kapely a jejího šamana s námi pořádně zatřese i na albech prozatím jen budoucích.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.