Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Manželství je ztělesněná úzkost, píše Natálie Paterová v nové sbírce, jejímž křtem vyvrcholil ProtimluvFest 

Manželství je ztělesněná úzkost, píše Natálie Paterová v nové sbírce, jejímž křtem vyvrcholil ProtimluvFest 

21.10.2019 Obraz & Slovo

Čtyřdenní literární ProtimluvFest reálně vyvrcholil v sobotu večer autorským čtením mladých ostravských básníků v těšínském klubu Džupla. Literární vrchol festivalu ale každý jeho návštěvník viděl někde jinde. Určitě k němu patřil páteční večer v klubu PANT, na němž zazněly verše osmadvacetileté Natálie Paterové z její nové sbírky. A rozhodně je sympatické, že tahle vyzrálá knížečka plná bolesti vyšla právě v domácím nakladatelství Protimluv.

Zvětšit obrázek

Básnířka Natálie Paterová na ProtimluvFestu.
Foto: Ivan Mottýl

Doma není nikdo prorokem, říká se. Také Natálie Paterová se musela napřed přestěhovat z Ostravska do Prahy, aby její jméno začalo rezonovat v „kulturním provozu“. Tedy v jakési „první lize“ mladé české literatury. Určitě jí k tomu pomohla mimořádně vydařená prvotina s názvem Uvnitř kosti duha, kterou ostravský Protimluv vydal už v roce 2012. Druhou a dlouho očekávanou sbírku pokřtila Paterová na ProtimluFestu uplynulý pátek. Co když. Tak se tento povedený svazek básní jmenuje.

Název sbírky je snad jedinou drobnou výtkou, kterou by si dovolil ke knize říci autor tohoto textu. Oproti geniálnímu pojmenování prvotiny je to poněkud vyvanulý výraz pro pochybnosti, které mladou básnířku tíží. Jinak jen chválím. Sedmileté čekání na druhu knížku se rozhodně vyplatilo, autorka čtenářům nabízí vycizelované básně, na které se hned tak nedá zapomenout. Není to žádná slovní ekvilibristika, je to život.

„Přečtu vám nějaké básně o manželství. Vy si možná budete myslet o nemanželství. Klidně si to myslete, je mi to jedno. Vůbec to není lehká věc, to manželství,“ uvedla Natálie Paterová své čtení poměrně drsnou promluvou. Nehodlala nic kašírovat, a hned poté četla.

Představuji si tvou smrt:
Jako bych
po zbytek života
čekala
až se večer vrátíš z práce
nebo s nákupem
s bochníkem v podpaží
Jako by náš kocour měl
deset let hledět na dveře
a mňoukat
nesnesitelně nahlas

Mrazí už z té odvahy představovat si něčí smrt. Ruku na srdce, v určitých stupních zoufalství tak asi někdy činíme všichni. Není to zrovna křesťanské, určitě je to ale lidské. A přece nějak trestuhodné, takže se cestou z ProtimluFestu omlouvám všem, na které jsem v nějakém afektu myslel už jako na mrtvé. „Myslím na Natáliiny verše, když si nesu kafe, když sedím ve vlaku, když vynáším odpadky,“ píše v doslovu ke knize básnířka Marie Šťastná. Tohle podepisuji, nemohu třeba zapomenout na verše: „Nikdo ti neřekne že / manželství / je ztělesněná úzkost a že / je úplně jedno jak moc / se milujete jak moc / jste spolu šťastni.“

Také ProtimluvFest je jistým druhem manželství. Dlouho to byl jediný skutečně literární festival v Ostravě vytvářený přímo Ostraváky, než k němu loni přibyla Inverze (další festival, Měsíc autorského čtení, je pobočkou ceněné brněnské akce). ProtimluvFest má třináct let, to už je v partnerském vztahu docela hodnota, zdaleka ne každé manželství vydrží tak dlouho. Ostravští literáti a milovníci literatury se s ProtimluFestem museli nějak naučit žít, a naštěstí se ukazuje, že je to i po třinácti letech docela milostný poměr.

Dvě knihy, které byly pokřtěny během ProtimluvFestu. (Foto: I. Mottýl)

Ředitel festivalu Jiří Macháček až s umanutou důsledností představuje kromě tuzemských autorů hlavně polskou, slovenskou a maďarskou literaturu. A také autory z nástupnických zemí v krvavé válce utopené Jugoslávii. Letos tomu nebylo jinak. „Pro mě bylo hrozně zajímavé slyšet, jak to v disentu dělali u sousedů,“ pochvaloval si prozaik Petr Pazdera Payne besedu k 30. výročí sametové revoluce, kterou ProtimluvFest začínal. A jejímž účastníkem byl i polský opozičník z osmdesátých let Andrzej Jagodziński. A Payne patřil k hlavním aktérům něžné revoluce v Praze.

Disident Petr Pazdera Payne na počátku sametové revoluce uvěřil informaci, že policisté ubili k smrti studenta Martina Šmída. A předal ji Petru Uhlovi, který ji zveřejnil ve vysílání Svobodné Evropy. Pro vypuknutí revoluce byla zpráva o smrti studenta stěžejní. Pamatuji si, jak jsem se tehdy rozplakal a poté rozčílil k nepříčetnosti a hned se pustil do ostravské revoluce.

Payne vzpomíná: „V pátek sedmnáctého jsem byl na Albertově i na Národní třídě a v sobotu osmnáctého jsem se náhodou dozvěděl, že Mirka Litomiská, kterou jsem znal z evangelických kruhů, ví o někom, kdo se stal svědkem zabití demonstranta. Sehnal jsem Litomiskou a ta mi vyprávěla, že krátce po zásahu potkala na Národní zraněnou Drahomíru Dražskou, pomohla jí do nemocnice k ošetření a znovu s ní mluvila v sobotu dopoledne. Dražská opakovala, že viděla na zemi ubitého kamaráda, a už uváděla i jeho jméno a další údaje: Martin Šmíd, student druhého ročníku Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Spolu s Litomiskou jsme pak ve večerních hodinách přivedli Dražskou k mému bratru Janovi do Mikovcovy ulice kousek od Pavláku a tam jsem zaznamenal její svědectví na diktafon.“

Petr Pazdera Payne se svými Kývaly. (Foto: I. Mortýl)

Payne si během ProtimluvFestu stačil odskočit také do Prozatímní galerie Wurst, v níž v rámci vernisáže Komunismus (k výročí sametové revoluce) vystavil své „Kývače“. Figurky s klíči či československými prapory, které se kývají, ale nikdy nespadnou. Je to kouzelné parodické dílko zabývající se tuzemskou povahou a přístupem našinců k politickému establishmentu.

Zpátky na ProtimlufFest. Jiří Macháček si určitě zaslouží pochvalu, že se letos akci rozhodl začít ne úplně typicky. Namísto nějaké středoevropské literární hvězdy nabídl úvodní večer mladým ostravským básníkům a prozaikům (Adam Tomáš, Vasilios Chaleplis, Petr Stach, Radek Touš, Kristýna Svidroňová a Stanislav Drastík, uváděl básník Petr Ligocký). A co více, ProtimluvFest mohla stejná sestava i uzavřít, a to v sobotu večer v těšínském klubu Džupla. Mimochodem, v roce 1993 se ve stejném klubu představila nejmladší ostravská básnická generace, která už dnes pomalu míří k důchodu (Jacek Sikora, Janusz Klimsza, Petr Hruška, Ivan Motýl a další).

Tomáš, Chaleplis, Stach, Touš či Svidroňová. Co jméno, to adept na sbírku v nakladatelství Protimluv, všichni si ji rozhodně zaslouží. Jiří Macháček to nemá lehké, pro všechny tyto autory nemá dostatek grantů a musí vážit, koho upřednostní. Nerad bych byl v jeho kůži.

P. Hruěka (vpravo) uvádí bosenského básníka Adina Ljucu (uprostřed).(Foto: I. Mottýl)

A nakonec verše ze sbírky Stalaktit, kterou napsal bosenský básník Adin Ljuca, a kterou vydal Protimluv a křtila se na letošním ProtimluvFestu, přičemž celebrantem této „mše“ byl ostravský bard Petr Hruška. Ljuca v Bosně prožil peklo války z počátku devadesátých let. A stále se k němu vrací, jinak to ani nejde. Války a partnerské vztahy, to jsou podstatná témata poezie už celá tisíciletí, což potvrdil i letošní vydařený ProtimluvFest.

BÍLÉ POLE

Na Nový rok
sníh přikryl pole
minové.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.