Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Konec Lesa je pořád ve vzduchu, majitel domu je ale svolný s pokračováním klubu, říká Přemysl Bureš

Konec Lesa je pořád ve vzduchu, majitel domu je ale svolný s pokračováním klubu, říká Přemysl Bureš

10.4.2020 Atd.

Koncem března jsme v kulturním deníku Ostravan.cz oznámili, že kultovní ostravský Absintový klub Les končí. A rozhodnutí o jeho vykácení se zdálo být nezvratné, už se rozprodával inventář klubu. Nyní svitla naděje, že Les poroste dál. „Pokud Les přežije, tak ale udělám zásadní změny,“ přemítá zakladatel Lesa Přemysl Bureš v rozhovoru pro Ostravan.cz. A prozrazuje, že tradiční lesní Undergroundové pašije se odehrají i letos.

Zvětšit obrázek

Majitel klubu Les Přemysl Bureš.
Foto: Archiv

Majitel domu ve Střelniční ulici vám napřed odmítl prodloužit nájemní smlouvu, už jste dokonce zahájil prodej pamětních triček na zaniklý Les. Nejednou se ale stal zázrak a klub prý bude pokračovat. Jak došlo k dohodě s majitelem nemovitosti, pokud k ní tedy vůbec došlo?

Pozor, on se ještě žádný zázrak nekoná. Připomínám, že majitel domu mi dal výpověď k Vánocům, a bez udání důvodů. A já už jsem poslední měsíc začal být s neblahým osudem Lesa smířen. Zasáhla mě při tom všem dokonce i jakási úleva, že už se nebudu muset dohadovat o základním nájemním vztahu v domě, v němž nefunguje nic pořádně, včetně topení a elektřiny. Na druhou stranu musím říct, že majitel domu pan Šimek byl nakloněn naší kultuře a zapůjčil mi sklepní prostor pod klubem na pět let zdarma. To bylo tehdy ohromné, a já cítil jeho podporu, i když ta se později přetavila spíš do výčitek.

To se mezi obchodními partnery holt stává. Jsem ale napjatý, zda klub bude pokračovat…

Ještě před koncem března mi najednou volal Jakub Vyroubal, což je právník, který Les mecenášsky zastupuje, že majitel domu pan Šimek je svolný s pokračováním klubu. Není to však jednoduché rozhodování vracet se, když už máte v hlavě jasno.  Ale když ono do toho všeho začalo pronikat krásné světlo v podobě ohromné podpory lidí, a to nejen těch úzce spojených s Lesem. To byl ten znovuspouštěč! To byla ta lavina solidarity, a tak jsem výzvu k jednání přijal a udělal i ústupky. A hlavně jsem to bral jako smíření, uklidnění, džentlmenské podání ruky.

Přispěla k udržení klubu i média? Článek v deníku Ostravan.cz o zániku Lesa měl obrovskou čtenost a vyvolal mnoho smutku. Chytli se snad lokální politikové i pan Šimek takzvaně za nos, když si uvědomili, že by měl zaniknout klub s vynikající nezávislou divadelní scénou?

Jestli se politici chytili za nos, to opravdu nevím, vždyť si často ani nevidí na jeho špičku. Mám hořké zkušenosti i s lokální politikou. Pravdou ale je, že se do iniciativy zachránit Les vložilo hnutí Ostravak. Asi proto, že i majitel domu je členem této partaje. Ale to je jen má úvaha. Bůhví. A hodně příznivců také chtělo na podporu klubu sepisovat petice.

Máte už s panem Šimkem podepsanou novou smlouvu?

Novou smlouvu mi písemně slíbil do týdne. Dnes je to už čtrnáct dnů (poznámka redakce: rozhovor vznikal ve čtvrtek 9. dubna) a já nemám zatím nic podepsaného. Nemám žádnou záruku, takže místo abych v této pauze mohl klub opravovat a věřit v džentlmenskou dohodu, nemůžu investovat ani korunu. Zkrátka mám pořád stejné obavy, jako když jsem byl ve výpovědi. Jen s tím rozdílem, že musím dál platit nájem, aniž bych na něj mohl vydělávat.

Stejně se říká, že „dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“. Klub byl zachráněn ve chvíli, kdy už jste ho vyklízel a byl přesvědčen o jeho definitivním konci. Teď se vše změnilo, nenapadlo vás, že byste klub i tak zavřel? A začal jinde, znova a jinak?

Napadá mě to neustále. Nespím, protože konec je pořád ve vzduchu, stejně jako ten náš novodobý virus Covid-19. A jestli se mám cítit jako vazal jenom proto, že vyžaduji slušné jednání a základní obchodní práva, to raději půjdu o dům dál. Nicméně stále věřím ve slušnost a zklidnění rozbouřených vod.

Nechtěl bych být ve vaší kůži, to je těžké rozhodování. Zároveň mě zajímá, zda vás záchrana klubu „v hodině dvanácté“ také nějak nakopla? Zda uděláte nějaké zásadní změny ve fungování Lesa, pokud tedy bude obnoven.

Pokud Les bude, budou změny zásadní. Vrátím se k počátkům Lesa. Klub Les bude jen pro zvané či hosty, kteří budou vědět, proč k nám vstupují. Budou si ho vážit, a ne ho devastovat a dehonestovat, bude to i jejich klub. Bude jen na klubové karty a tento systém nejde udělat ze dne na den. Ale bude to opravdový klub.

Býval jsem poměrně častým návštěvníkem Lesa a v těchto dnech jsem zaslechl, že by z podzemí klubu mohlo vysílat svobodné nezávislé internetové rádio. Pokud ano, jaká by byla dramaturgie vysílání?

Tak. Ta myšlenka založit alternativní rádio mi přišla svěží a dá se s ní pracovat, i kdyby Les nebyl. Důležití jsou lidé kolem mne a u nás v klubu je jich dost pro takové umělecké výlety. Dost umělců, kteří mají co nabídnout. Takže ano, oslovil jsem blízké a pracujeme na tom. No a dramaturgii budu vést podobnou jako doposud. Ráznou, nepodlézavou, svobodnou a myslím, že i tu a tam se nějaký posluchač najde. Nezakládáme ale nonstop vysílání, i když noční chrápání a mumlání znavených hostů může být náhrada za různé žádané relaxační poslechy. To byl samozřejmě vtip, i když…

Přímé přenosy z Lesa ve dvě v noci mohou být dokonce velmi oblíbené. Měl jste prý dokonce nápad, že by tohle rádio mohlo už na Velikonoce odvysílat tradiční lesní Undergroundové pašije? Jak by to probíhalo, formou videokonference jednotlivých herců a mániček?

Pracuje se na tom. Bude to náročné přes všechny ty současné zákazy, které chceme dodržet, ale i tím, že mnoho herců je rozseto po celé zemi, u rodičů a nevím kde všude ještě. Bude to ale živé vysílání původní hry Tomáše Vůjtka O slavném příběhu Zmrtvýchvstání. Taková mše. Víc vám v tuto chvíli říct nemůžu, snad jen že přenos bude probíhat v neděli 12. dubna na Boží hod velikonoční v 19 hodin. A bude to i taková předzvěst onoho rádia.

Jaké máte další nápady pro restart klubu? Určitě by z Lesa nemělo zmizet divadlo. Napíše dramatik Tomáš Vůjtek další špíl?

To bych si také přál, aby nevymizelo divadlo, jenže ve sklepním prostoru nevidím příliš velkou perspektivu. Divadlo musí mít svůj klid, svoji soustředěnost a ne, aby nás stále něco obtěžovalo, i když jsme underground. Třeba hluk sousedů, kteří si udělali namísto naší kdysi plánované šatny „discokutloch“, anebo ruchy z restaurace či náměstí. Tomáš Vůjtek chtěl psát dál právě pro Les a moc se těšil. A já sám jsem měl zase chuť udělat také pár vlastních špílů, neboť jsem dostal lukrativní autorská práva na světové premiéry krásných a velkých autorů. Uvidíme. Čas, to je ta pravá veličina, která do našich plánů teprve promluví.

Předpokládám, že zůstanou zachovány i literární Posedy Jakuba Chrobáka. Přemítáte nad dalšími hosty pořadu, anebo je to v čase koronaviru poněkud předčasné?

Samozřejmě, že s literaturou se neloučíme, ba naopak. A hostů, kteří se do pořadu Jakuba Chrobáka těší, je vskutku dost, je to až dechberoucí zájem. V tuto chvíli je samozřejmě vše uzemněno nejistotou vycházející právě z celé té šílené věci jménem pandemie.

Ředitel městské galerie PLATO Marek Pokorný přemýšlí o budoucnosti galerie po odeznění pandemie takto: „Budeme se tvářit, jako že se nic nestalo? Máme jednoduše pokračovat v našich projektech jako by se nechumelilo?“ Kladete si podobné otázky?

Myslím, že tyto otázky si klademe všichni. A pan Pokorný je moudrý muž. Záleží ale jen na nás samotných, na společnosti, a hlavně právě na kultuře, kam se svět po tomhle marketingovém tahu bude ubírat.

Marketingovém tahu?

Omlouvám se všem, kterým virus jakkoli zasáhl do života, ale já v tom celém vidím jen jakýsi dobře provedený marketing populistických politiků, kterým moc a moc chutná moc a neštítí se ničeho. Odmítám sledovat přímý přenos o tom, jak krotíme vir. Tento smutný odraz dnešní konzumní doby, kdy lidé bez rozmyslu a ve jménu vlastního pohodlí nakonec uvěří novému světu po koroně.

Všichni neuvěří, nezávislá scéna už má nyní obavy z politiků, jak pandemii zneužijí. Populismus nicméně sílí a česká veřejnost v době nouzového stavu pořád víc volá po jakési vládě silné ruky. Mnozí si zřejmě myslí, že je to záruka bezpečnosti i jejich bezpečí. Jak se takovému vývoji bránit?

Obavy o další vývoj mám už delší dobu. A už se ke mně párkrát dostalo jakéhosi varování, kdy kolem klubu začali tančit politici, nebo že jsme nemohli hrát naši hru v jistém městě, kdy nám šéfová kulturáku vzkázala, že by se to nemuselo líbit nahoře kvůli politickému obsahu, neboť v té hře jde o pojmenování komunistického zla. Ale co s tím? Spíš jen houšť! Jsme přece zatím ještě svobodní a bez okovů. Pokud totiž bude svoboda pomalu a nenápadně umírat, a třeba právě pod rouškou obyčejného viru, pak se promění v plíživě řízenou totalitu, která bude daleko nebezpečnější než ten vir. A stejně jako vir tahle plíživá totalita není vidět pouhým okem, ale už je tady.

No to je dost chmurný konec rozhovoru.

Ale já nechci být jen skeptik, vidím to i pozitivně. Pokud budeme mít sílu a odvahu, tak si po každém pádu vybojujeme další vzlet.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.