Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Dělám blues, žádné symfonie, takže to není zas taková věda, říká Bužma, který vydává nové album

Dělám blues, žádné symfonie, takže to není zas taková věda, říká Bužma, který vydává nové album

12.3.2021 Hudba

Prajzský bluesman Bužma vydává nové album k poctě Matta Talbota a věnované komukoliv, kdo bojuje se závislostí na čemkoliv. Odtud také název alba podle obce Holčovice, kde se nachází protialkoholní léčebna. Na albu najdete 12 skladeb ve stylu blues a folk s českými texty a nechybí ani písničky v prajzském nářečí, jak už bývá u Bužmy zvykem. Album nahrál Bužma společně se svými hosty jako jsou např. australský bluesman Gwyn Ashton, fenomenální ostravský saxofonista Michal Žáček, originální opavský kytarista Petr Uvira a ještě celá řada dalších zajímavých jmen.

Zvětšit obrázek

Bluesman Lubomír Bužma Khýr během koncertu.
Foto: archiv

Od tvého prvního alba Starý smutek uplynulo dlouhých pět let. Jak jsi ten čas kromě přípravy nového materiálu naplnil?

Tu první sólovou desku jsem vydal v době mého odchodu z duetu Retroblues a startovala mou sólovou dráhu. V Retroblues jsem se podílel z 50 procent na interpretaci i autorství, nicméně sedět na pódiu sám a být i po hodině stále zajímavý, to je zcela jiná kategorie. Plně jsem se soustředil na to, jak si najít svůj sólový projev a výraz. No a do toho mi najednou vtrhla vážná zdravotní příhoda a osm očních operací s vlekoucím se hojením a jsme o tři roky dále a na startu zcela nové soutěže s názvem „jak se naučit žít s praktickou slepotou“. Vzhledem k výše uvedenému mi těch 5 let zase nepřipadá tak dlouhá doba.

Tak to musel být obrovský zlom! Jak ses s tím vlastně naučil žít?

Ano, byl to významný moment v mém životě a hlavně úžasná výzva k diskontinuální změně. Vzpomínám si, jak jsem seděl ve fakultní nemocnici po vyšetření po tom, co se moje vrozená vada projevila i na druhém oku. Tehdy jsem si řekl: „Teď se musím naučit spoustu věcí znovu a jinak. Tak jo, jdu na to“. Byla to otázka rozhodnutí. Jak číst a psát, krájet cibuli a stříhat si nehty nebo jak jezdit na koncerty se všemi těmi nástroji bez auta, to už byly jenom technické detaily. Podstatné bylo rozhodnutí.

Odrazila se ta životní změna i na tvém novém albu? Přiznám se, že název Holčovice většině lidí z tohoto kraje evokuje proslulou alkoholickou léčebnu…

Ano, to s tím souvisí a jmenuje se tak jedna píseň na albu, ve které si vypravěč příběhu celou dobu nalhává, že se zvedne od své sklenky a pojede za svou ženou, která od něj utíká. Ta písnička má úsměvný motiv, nicméně já si dobře uvědomuji, jak vážný je alkoholismus problém, a tak album vydávám k poctě Matta Talbota a je věnováno komukoli, kdo zápasí se závislostí na čemkoliv. Pokud jsem teď někoho inspiroval k dohledání životopisu Matta Talbota, tak jsem to tak chtěl.

Mohl bys nám povědět víc o muži, kterému je tvé album zasvěceno? Třeba já Matta Talbota neznám.

Matt Talbot žil ve druhé polovině 19. století v chudé dělnické rodině, kde se většina jeho bratrů upila k smrti. Již ve svých třinácti letech byl závislý na alkoholu. 16 let chodil každou sobotu do pubu propít celou svou dělnickou výplatu, až se propadl tak hluboko. že ukradl slepému muzikantovi housle, aby je propil. Tehdy udělal před místním knězem přísahu, že nebude tři měsíce pít, a když se ve střízlivosti podíval na svůj život zpět, přísahu prodloužil do konce života. Později napsal: „Nikdy nebuďte příliš tvrdí na muže, který nemůže přestat pít. Přestat pít je tak těžké, jako vrátit se po smrti do života. Ale obojí je možné a dokonce pro našeho Pána snadné. Jen musíme být závislí na Něm.“ Rozhodně doporučuji dohledat si životopis tohoto neobyčejného muže, jehož víra žitá v praxi a pomoci druhým je velkou inspirací nejen pro alkoholiky

To je silný příběh, ale musím dodat, že vyznění tvého nového alba není nijak depresivní. Slyším tam nadhled a nadsázku. Například v písni Sůl zpíváš „v hlavě bolí, v srdci píchá, proč mě tak týrá ten tvůj smích…“ Hudba je ovšem naprosto pohodová…

Tak to mě velmi těší, že ti hudba zní pohodově. Já pohodově žiju i myslím. A pokud se to promítá v muzice, tak je to super. Kdybych dělal depresivní muziku, asi by to nebylo upřímné. To neznamená, že nemám vůbec žádné problémy, pouze že k nim přistupuji jako k součásti mého úžasného života.

Tvoje muzika čerpá z blues, ale také z typického černošského spirituálu a gospelu. Jeho ozvěny slyšíme např. v písni Nemusím se bát. K té sis přizval zpěváka Juru Bosáka…

Gospel je součástí bluesové tradice a v historii amerického delta blues se to reverendy jenom hemží (úsměv). Písnička Nemusím se bát je mou verzí lidového gospelu You’re Gonna Need Somebody On Your Bond a má nosnou melodii, která lépe sedí zpěvákovi jako je Jura Bosák. Já možná spíš více tak jako vyprávím, než zpívám (úsměv). Kromě toho je Jura ohromný srdcař a já jsem ho na albu chtěl mít.

Nedivím se ti, také s ním rád spolupracuji, protože kromě toho velkého srdce je Jura i fenomenální zpěvák. S tím svým vyprávěním máš pravdu. Cítím, že pro tebe jsou důležité silné příběhy. Každá tvá píseň z nich roste. Kam na ně chodíš?

U těch prajzských písniček je to jednoduché – stačí zajít do místní Hospůdky ve dvoře nebo, jak mi říkáme, do „Eli“. O tuto krásnou inspiraci jsem teď na nějaký čas přišel, tak jsem začal chodit více do obchodu, ale nic naplat, chlapi v hospodě mají přece jenom větší fantazii (úsměv). Kam chodím na ta vážnější témata, to nevím, nad tím jsem nepřemýšlel.

A jak tvoje písničky vznikají? Zkus nám popsat, jak u tebe probíhá tvůrčí proces…

Většinou rozvíjím jen rify a motivy, co mě napadají, ke kterým pak přidávám text. Potom to lehce zaranžuji a hraju pořád dokola, dokud se neusadí text. Což znamená, že se spontánně vyměňují slova za vhodnější synonyma, která lépe sedí do frázování. Jsou to bluesové písničky, žádné symfonie, takže to zase není taková věda (úsměv).

Možnosti pořádat koncerty s účastí publika jsou zatím v nedohlednu. Jak hodláš svou novinku dále prezentovat?

Ještě stále asi 30 dní poběží kampaň na HitHitu, kde už jsem dosáhl cílové částky. Věřím, že se mi povede v tomto předprodeji získat i prostředky na videoklip, který zpětně podpoří prodej CD. Taky plánuji objet s albem rádia a udělat nějaké rozhovory. Jeden zrovna dělám a tak děkuji, že jsi mě kontaktoval a kladl mi otázky a doufám, že to fanouškům folku a blues udělá chuť to CD mít.

To vypadá nadějně, ještě koukám, že se ti na desce mihlo dost zajímavých lidí, Bužmo. Chceš o nich něco napsat?

Milane, já už to dneska asi nedám, oči mě bolí jako čert, musím už toho nechat. Ty diktovací programy jména moc nezvládají, a já to musím kontrolovat opticky zvětšované a ostré prosvícené. Promiň.

Neomlouvej se, Bužmo, oči máš jen jedny, já ta jména s dovolením napíšu za tebe.

Na desce Holčovice si zahrál Bužmův syn, bubeník Václav Khýr, kontrabasista František Komárek, saxofonista Michal Žáček, kytaristé Gwyn Ashton, Petr Uvira a Vít Kopecký, zpěvačka Viktorie Černíková, klavírista Jiří Foltýn a již zmíněný zpěvák Jura Bosák.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Holčovice líbí!

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.