Ceny Jantar v porubském Pokladu: Vlídné prostředí s rodinnou atmosférou, kde má tradice smysl

Můj oblíbený Oscar Wilde jednou napsal: Jedinou věcí, kterou obecenstvo nemá rádo, jsou novoty. Je v tom kus pravdy. Jsou lidé, kteří nostalgicky budou vzpomínat na vítkovický Gong. Ale jsou i tací, kteří nové útulnější a komorní prostředí porubského Pokladu přivítali s nadšením. Osobně se domnívám, že pro potřeby takové akce je domácké a vlídné prostředí naprosto dostačující.

Z představení The Urge před DK Poklad. (Foto: Kamil Hauptmann)

Samotnému galavečeru letos předcházel i působivý prolog v podobě tanečního představení The Urge, které se odehrálo před zraky přicházejících diváků v prostoru před Pokladem. Představení Ceren Oran&Moving Borders v ostravské premiéře bylo uvedeno v interpretaci kolektivů MOVE Ostrava a Tanečno, a to i za zhoršených povětrnostních podmínek, za což si všichni tanečníci, kteří přijeli ze všech koutů Evropy, zaslouží poklonu.

Udílení Cen Jantar bylo tentokrát rozděleno na dvě samostatné a zcela odlišné poloviny. První se udála v horním sále, kde došlo na samotnému předávání většiny cen (kromě populární hudby) doplněnému svižným programem. Sluší se ocenit, že organizátoři ani tentokrát neslevili ze své strategie a připravili opět několik speciálních projektů, které vznikly pouze pro tuto slavnostní příležitost.

Oceněná herečka Markéta Haroková. (Foto: Petr Hlubek)

Za všechny zmiňme třeba osvěžující experimentální kompozici Daniela Skály, která vznikla právě pro tuto příležitost, a spektakulární mladou zpěvačku/skladatelku Niku s Koncertním sborem Permoník.

Nika během vystoupení na Cenách Jantar. (Foto: Petr Hlubek)

Proti loňskému roku se změnili moderátoři. Vladislav Georgiev se synem Jakubem v rolích správně potřeštěných vědců Jana a Tara ukázali, že se to dá zvládnout bez manýry a zbytečných řečí. S milými slovními přestřelkami, perfektní souhrou a familiárním tahem na branku, který nebyl přehnaný.

Jan a Tar. (Foto: Petr Hlubek)

Dobrým nápadem bylo využití archaického meotaru, který posloužil k vizualizaci nominovaných, což přineslo nejednou i velkou legraci. Předávání bylo svižné a poprvé v historii Jantarů nebylo časově přetažené.

Skladatelka a klavíristka Nikol Bóková. (Foto: Petr Hlubek)

Druhá polovina proběhla v dolním sále, kde nejprve zaznělo pár čísel doprovodného hudebního programu. Následně byly vyhlášeny zbývající dvě ceny v kategorii populární hudby a také speciální Cena Davida Stypky. Večer uzavřel koncert kapely Buty, která jako neoddiskutovatelná hudební legenda Ostravy udělala za celou akcí ideální tečku.

Držitel Ceny Davida Stypky Vladimír Javorský. (Foto Petr Hlubek)

Moravskoslezské umělecké Ceny Jantar se léta profilovaly jako pompézní a opulentní přehlídka toho, co se v tomto koutu České republiky v umění objevilo a co stojí za zmínku. Časem organizátoři dospěli k určité sebereflexi a pochopili, že i umění sluší větší střídmost. Snaha o koncepci, která je časově stravitelnější a příjemná pro všechny strany, je chvályhodná. Nicméně, některé věci se dle mého názoru zeštíhlily až moc.

Náměstek hejtmana L. Curylo a J. Švardalová, neteř Eduarda Halberštáta, oceněno za celoživotní přínos.

Sloučení mužů a žen v nominacích za činoherní, operní i muzikálový výkon považuji za diskutabilní. Podobně vnímám řešení kategorie populární hudby, v níž byli zastoupeni jednotlivci a kapely v jednom jediném bloku. S ohledem na to, kolik se odehraje v kraji činoherních premiér a natočí nových nahrávek, je to docela škoda.

Tomáš Kočko a Silent Stream of Godless Elegy. (Foto: Petr Hlubek)

Dramaturgie celého večera byla zdařilá. Režisérce Gabriele Petrákové se povedlo udržet tah a dynamiku. Speciální hudební projekty měly v každém konkrétním případě smysl a provázelo je solidní ozvučení. Skvělá byla například fúze Tomáše Kočka s kapelou Silent Stream of Godless Elegy. Režii a zvukařům patří velké uznání, protože ve srovnání s Gongem měli dvojnásobnou práci spojenou s přesunem akce do jiných prostor. Podařilo se jim to uhlídat báječně.

Buty na Cenách Jantar. (Foto: Petr Hlubek)

Poklonu si zaslouží i vystupující, především pak Jitka Andrašková, která vystoupila v těžké zdravotní indispozici. Za méně vhodné považuji situování ceny za populární hudbu a cenu Davida Stypky až do druhé půle večera po několika hudebních číslech. Dole bylo jako v úlu a mnozí už nevěnovali posledním oceněním pozornost, kterou by si zasloužili.

Oceněná zpěvačka a skladatelka Nika. (Foto: Petr Hlubek)

Přes veškeré postřehy, které jsem uvedl, považuji pondělní galavečer za jeden z nejzdařilejších v šestileté historii těchto uměleckých cen. Tudy zřejmě vede cesta k akci, která není sama sobě na obtíž, nebudí rozpaky ani nepůsobí nesoudně okázale. Svědčí o tom krásné reakce všech nominovaných, s nimiž jsem hovořil. Lhostejno, jestli těch, kteří si nakonec odnesli domů slovy Davida Stypky „cancourek“ nebo byli „pouze“ nominováni. Societa, která se sešla, byla totiž vyrovnaná a vytříbená, kdyby někdo zamíchal osudím a vytáhl jiné výsledky, nikdo by se zřejmě nezlobil.

Tomáš Vrána oceněný v kategorii vážné hudby. (Foto: Petr Hlubek)

A to mi na celé události připadá nejlepší. Společnost, kde si umělci jednou za rok popřejí a mají radost, když jejich práci někdo vnímá jako přínos, je opravdu v pořádku.

Všem, kteří se letos stali součástí Moravskoslezských uměleckých Cen Jantar, patří respekt a uznání za výbornou práci. Umění totiž nic jiného než mnohdy lopotná, trudnomyslná a sebetrýznivá práce není. Ale bez umění by byl život k nepřežití.

*

LAUREÁTI CENY JANTAR ZA ROK 2022

CENA ZA CELOŽIVOTNÍ PŘÍNOS: EDUARD HALBERŠTÁT
POPULÁRNÍ HUDBA: NIKOL BÓKOVÁ a NIKA
CENA DAVIDA STYPKY: VLADIMÍR JAVORSKÝ
VÁŽNÁ HUDBA: TOMÁŠ VRÁNA
ČINOHERNÍ DIVADLO: MARKÉTA HAROKOVÁ
ČINOHERNÍ DIVADLO (INSCENACE ROKU): KRZYWY KOŚCIÓŁ (TĚŠÍNSKÉ DIVADLO)
OPERNÍ DIVADLO: PAVOL KUBÁŇ
BALET A TANEČNÍ DIVADLO: FRANCESCO FASANO
MUZIKÁL A OPERETA: TOMÁŠ SAVKA
VÝTVARNÉ UMĚNÍ: LENKA KLODOVÁ
LITERATURA: MIROSLAV ČERNÝ
KALENÝ JANTAR: KOROBUSHKA RECORDS