Nedožité století Miroslava Klegy: Važme si konfliktů, které jsme schopni vůči sobě vytvořit, pokud k něčemu povedou

Osobně jsem Miroslava Klegu bohužel už nezažil a musím přiznat, že mě to po středečním večeru celkem hodně mrzí. Naštěstí stále existují lidé, kteří tohoto skladatele a legendárního ředitele ostravské konzervatoře dobře znali. Jedním z nich je i Jaromír Javůrek, který celým večerem provázel. Emeritní ředitel Janáčkova hudebního festivalu pojal své vyprávění velmi vtipně, svěže a odlehčeně. V jeho vzpomínkách Klega ožil jako veselý chlapík, který si rád dělal legraci z ostatních. Ale nejen to, Javůrek vykreslil jeho portrét jako muže, který bojoval s chimérami totality a schytal během života spoustu kopanců a křivd. Přesto se nepoddal a dokázal vzdorovat zlovůli komunistického režimu a jeho tehdejším „architektům”.

Magdaléna Těšíková Hrudová. (Foto: Aleš Honus)

Hudba Miroslava Klegy zazněla nejprve v podání Magdalény Těšíkové Hrudové. Zbojnické nápady pro klavír (1953) ostravská pianistka zahrála jako dílo prostoupené hudebním folklorem, kterému ovšem nechybí osobitě tvarované prvky. Mladá ostravská umělkyně ukázala, že intelektuální přístup nemusí nutně znamenat rezignaci na osobní prožitek. Její hra byla aktivní, noblesní, hravá a do nejmenších detailů vypointovaná. Za zmínku stojí půvabná modelace tónu a pečlivě odstíněná dramaturgie jednotlivých částí, která kultivované ztvárnění Těšíkové Hrudové po celou dobu provázela. Zbojnické nápady jsou po více než sedmdesáti letech od svého zrodu dílo životné a melodicky přívětivé. Některé části evokují Leoše Janáčka, nikdy však nejde o otrocké lpění na vzorech jako spíš o projev kontinuity.

Smyčcové kvarteto Janáčkovy konzervatoře. (Foto: Aleš Honus)

Další ukázkou z díla Miroslava Klegy bylo Concertino in C pro čtyři smyčcové nástroje, které předneslo Smyčcové kvarteto Ladies Quartet ve složení Daniela Grygarová (1. housle), Věra Bubancová (2. housle), Gabriela Zajíčková (viola) a Judita Šprochová (violoncello). Bylo fascinující sledovat, jak se hudební „řeč” Klegy za pouhých osm let proměnila. Namísto folklorních asociací jeho skladbu opanovala radikálnější zvukovost a s ní i náklonnost k estetice klasiků 20. století, v níž se v dotyčné kompozici zrcadlili především Dmitrij Šostakovič a Igor Stravinskij. Ryze dámské smyčcové kvarteto si bravurně poradilo s komplikovanou polyfonií a dokázalo „vypíchnout” několik zajímavých melodicko-rytmických momentů.

Kromě živého provedení ochutnávek z Klegovy tvorby zazněly také rozhlasové ukázky skladeb Černá země a Výpověď osamělého pěšáka, které jsou pro osobnost autora naprosto zásadní a symptomatické. Klegova tvorba byla vzdálena od lineárního a binárního vidění světa a dnes bychom ji nejspíš charakterizovali jako fraktální vnímání reality. Svědčí pro to i samotné Klegovo přemítání, které zaznělo opět z rozhlasového záznamu: „Važme si konfliktů, které jsme schopni vůči sobě vytvořit, pokud ty konflikty k něčemu povedou. Nejhorší je ta upřímnost, která si poklepává na rameno a říká si nějaké hezké věci, i když to není pravda.”

Jaromír Javůrek a Dagmar Misaařová. (Foto: Aleš Honus)

Během pořadu o Klegovi zazněly i nesmírně cenné vzpomínky jeho syna Ludvíka Klegy a Dagmar Misařové. V obou případech dvou legend, které v televizním a rozhlasovém éteru Ostravy zanechaly hlubokou stopu. Právě jejich osobní příspěvky spolu se zasvěcenými komentáři Jaromíra Javůrka měly úžasnou schopnost vykreslit tohoto umělce jako pozoruhodného člověka bez velkolepých gest a vyumělkovaných frází. Přitom to jakkoli nesnižovalo jeho obrovský přínos pro ostravskou kulturu, o kterém svědčí více než 800 rozhlasových záznamů, pod nimiž se jako hudební režisér podepsal, a stručné, leč o to víc pregnantní a koncentrované dílo.

Podobné večery by mohla Janáčkova konzervatoř pořádat pravidelně. Škoda jen, že u toho tentokrát chyběli ti, kterým by se hodily do dalšího života a praxe nejvíc. Buď Janáčkova konzervatoř nemá žádné studenty, nebo jsou k osobnostem, které definovaly ostravskou kulturu, lhostejní a přezíraví. Je to nejen smutné a trapné, ale je to hlavně škoda, protože je velmi pravděpodobné, že právě mladí by se výtečnými bonmoty a okřídlenými hláškami nekonvenčního a originálního Klegy pobavili nejlépe.

Moderátor večera Jaromír Javůrek.

Rozhlasové historky s přesně odměřenými kroky do kultovního baru U Waldemara, Klegova parádní odpověď na otázku soudruhů, co by dělal při výbuchu atomové bomby, a další vzpomínky jsou nejen důležitou a mimořádně vtipnou restaurací paměti. Jsou dokladem, že ani v těžkých a nehostinných dobách člověk nemusí propadnout deziluzi a pocitům marnosti nebo lhostejnosti. Ostatně nejlépe to vyslovil opět Miroslav Klega, když mu jednou položili otázku, co bude dělat, až půjde do důchodu. Mistr nonšalantně svým profundním basem odvětil: „Chci zemřít, až budu totálně impotentní a budu mít tři sta tisíc dluhů. Do té doby bych chtěl komponovat a hin sa hukáže.”