Jonáááš v Divadle loutek propojuje neobvyklou upcyklací s fantazií hravého klučičího světa

Umělecká šéfka Bábkového divadla na Rázcestí a jedna z tvůrkyň nezávislého seskupení Odivo Mária Danadová českému publiku možná není zcela známá, avšak tvorba této kreativní režisérky by neměla být rozhodně přehlížená. Jejím rukopisem je především výrazná vizuální stránka, abstrakce a hra. Spíše než s narativem pracuje s hloubkou prožitku. Stejně přistupuje i k aktuální inscenaci v ostravském Divadle loutek. Nečekejte jasně explicitní příběhovou linku. Mária Danadová vás společně se čtveřicí loutkoherců zavede do niterného světa rozverného, čilého chlapce Jonáše, jenž neustále vymýšlí novou zábavu.

Z inscenace Jonáááš. (Foto: Petr Chodura)

V inscenaci Jonáááš je samotný příběh téměř upozaděn, respektive divák (dospělý i malý) si může libovolně dosadit vlastní projekci toho, co se v Jonášovi odehrává, jak jej vnímá, zda se s ním dokáže ztotožnit a jaký závěr si z představení odnese. Jonáš je zvídavý, nespoutaný a odvážný chlapec, který se pouští do jednoho dobrodružství za druhým. Ne vždy má smysl pro sebezáchovu, a tak se mu stávají nehody, které jej vzápětí rozčílí. Jeho emoce se pohybují na škále od nadšení a radosti až po zklamání a vztek. Zároveň místy balancuje na pomezí morálních hranic.

Z inscenace Jonáááš. (Foto: Petr Chodura)

Jonáš se ocitá ve světě fantazie, kde nekončící hra s bytostmi rozmanitého vzhledu nabývá na intenzitě. Rozdivočelý Jonáš po chvíli zjišťuje, že se nemůže dovolat maminky, kterou stále potřebuje k ujištění, že je v bezpečí. Návrat do reality má blahodárné účinky jak na jeho nervovou soustavu, tak i na jeho morální uvědomění si.

Ač má příběh poučný efekt, nemyslím si, že by byl dětem dostatečně čitelný. Forma vizuální stránky zde převyšuje příběh natolik, že Jonášovo sebeuvědomění vnímají děti spíše povrchově, jako vedlejší produkt. Dominantním prvkem jsou bezesporu veškeré cyklistické předělávky, ze kterých autorka Ivana Macková navrhla čtyřkolková jezdítka. Součástky z jízdních kol použila a zrecyklovala coby různá hejbklátka, posouvátka, nožky ptáka, kostru kočky, lesní bytosti, zvířata i maják, symbol naděje a bezpečí.

Z inscenace Jonáááš. (Foto: Petr Chodura)

Fyzicky náročnou inscenaci absolvovali čtyři herci – Michaela Cingelová, Karel Růžička, Ondřej Vyhlídal a Jakub Georgiev, který se ujal také několika písní doprovázející děj. Hudbu pro inscenaci složil Daniel Špiner. Rozdivočelá inscenace díky písním zpomalí a podpoří putování jak do světa fantazie, tak zpět do pokojíku. Jonáš do abstraktního světa doslova odpluje na své posteli, která se promění v loďku. Inscenačně si s tímto procesem tvůrci poradili díky papírové roli, světelné kulise a sprejům. Tvořivé hrátky tak doplňují nápaditou inscenaci, která si hraje především s pravou mozkovou hemisférou.

Z inscenace Jonáááš. (Foto: Petr Chodura)

Inscenace Jonáááš přináší atypický pohled na dětské emoce, aniž by nabízela jasný návod, jak na ně. Pracuje především s dětským viděním a jeho neuchopitelností. Mária Danadová I Ivana Macková nabízejí výlet do světa, kde neexistuje jasné rácio, ale snové snění a zastavení se. Nemusíme všemu rozumět a přitom se můžeme nechat unášet, stejně jako Jonáš při hře na schovávanou.

*

Jonáááš. Režie a scénář: Mária Danadová. Scénografie a loutky: Ivana Macková. Hudba Daniel Špiner. Recenze je psaná z premiéry uvedené v pátek 22. května 2026 na Alternativní scéně Divadla loutek Ostrava.