Foto: archiv Liste Moller
K usmíření stačily bubny a tanec. Americký prezident Donald Trump, jenž se považuje za věrného křesťana, ovšem hrozí Grónsku i zbraněmi. „Kdyby Trump skutečně přebral kontrolu nad Grónskem, možná bychom s manželem naši milovanou vlast i opustili,“ přemítá grónská autorka Pauline Kleinschmidt Knudsen,“ která bude též předčítat na Měsíci autorského čtení v ostravském Kulturním centru Provoz a v brněnském Divadle Husa na provázku.
Když v 18. století připluli do Grónska první dánští a vzápětí moravští misionáři, rozhodli se Inuitům vnutit Ježíše Krista. Ovšem ruku v ruce s politickou kolonizací ostrova Dánským královstvím. Bubnové tance potlačovali anebo úplně zakazovali. „Grónský malíř Hans Lynge se proto pokusil v jedné kresbě usmířit obě strany a vyobrazil Ježíše při bubnovém tanci, s inuitským bubnem v ruce,“ ukazuje předseda Grónské asociace spisovatelů Juaaka Lyberth kresbu se symbolickým poselstvím.
Předseda Grónské asociace spisovatelů Juaaka Lyberth. (Foto: David Konečný)
Grónsko čili Kalaallit Nunaat nyní emotivně prožívá proces dekolonizace, ačkoli ostrov stále zůstává součástí Dánského království. „Nechceme být Američané, ale nechceme být ani Dánové, jsme Gróňané,“ zní dnes na arktickém ostrově. Jaký má být budoucí poměr ostrova, na tom se ale neshodnou. Část z 56 tisíc obyvatel země žádá úplnou nezávislost, ostatní cítí v Dánsku určitou jistotu. Mimo jiné záštitu vůči imperiálním plánům amerického prezidenta Donalda Trumpa.
„Vážíme si naší svobody v rámci Dánského království,“ říká politik a spisovatel Aqqaluk Lynge, další z účastníků Měsíce autorského čtení. „Nemáme žádné přání měnit naše ústavní práva. Dánové již uznali, že obyvatelé Grónska jsou podle mezinárodního práva národem s právem na sebeurčení.“ Na ostrově jsou však slyšet i separatistické hlasy, které požadují úplnou nezávislost, nicméně Lynge trvá na svazku s Dány. „Žádná jiná bývalá kolonie nedosáhla toho, čeho jsme s bývalým kolonialistou dosáhli my Gróňané. Jsme velmi malý národ v drsném arktickém podnebí. A víme, že jako národ můžeme přežít pouze tehdy, pokud budeme pokračovat v dobrých vztazích s Dánskem.“
Spisovatel a politik Aqqaluk Lynge. (Foto: David Konečný)
Strana Inuitské společenství (Inuit Ataqatigiit), kterou Aqqaluk Lynge spoluzakládal, ovšem dříve požadovala úplnou nezávislost země. A ve své poezii se Lynge docela tvrdě ptá, jakým právem vlastně kdysi připluli na ostrov dánští kolonizátoři? A hned v jejich závěsu i Moravští bratři:
Všechno jste převrátili
a chcete po nás prokazovat
že jsme skuteční lidé
že užíváme zemi co byla vždy naše
že máme nárok chodit po zemi předků
Ale teď se ptáme zase my
jakým právem jste tu vy?
„Příchod Moravské církve do Nuuku v roce 1733 se shodoval s příchodem smrtící epidemie neštovic, která měla za následek decimaci ostrovních obyvatel,“ připomíná Aqqaluk Lynge. Zemřela až polovina Inuitů, přitom misionáře do Grónska nikdo z místních nepozval. Moravští bratři připluli s požehnáním dánského krále Kristiána VI., stali se tak součástí politické kolonizace ostrova. A Inuitům postupně vzali víru, animismus, šamany i mýty. Na oplátku nabídli Ježíše Krista a infekční nemoci.
Grónsko u hlavního města Nuuku. (Foto: David Konečný)
Kdo postavil nejstarší kostel v Grónsku? „Jen málokdo na našem ostrově to ví,“ vypráví šéf spisovatelské asociace Juaaka Lyberth. Všichni grónští spisovatelé ale tuhle informaci mají. Kostel z roku 1747 v dnešním hlavním městě Nuuku vybudovala církev Moravských bratří. Je to vlastně misijní stanice s modlitebnou, která dnes patří k nejcennějším stavebním památkám v zemi. „Moravští bratři se vylodili v roce 1733 a usadili se poblíž kolonie Godthåb na místě zvaném Noorleq. Proto se misie v grónštině nazývala Noorliit (ti z Noorlequ). Gróňané věřili, že přišli z Německa a jen málokdo ví, že ti dva bratři a jejich bratranec, kteří postavili krásný kostel v Noorliitu, pocházeli z Moravy,“ pokračuje grónský básník, prozaik, textař i hudebník.
Na Moravě máme ještě přesnější informace, než se kterými přijíždí na Měsíc autorského čtení Juaaka Lyberth. Jen 40 kilometrů od ostravského Kulturního centra Provoz, v Suchdole nad Odrou, totiž stojí Muzeum Moravských bratří, které po sametové revoluci založil Daniel Říčan ze starého evangelického rodu, který se hlásí k odkazu církve Moravských bratří. „Prvními misionáři v Grónsku se stali Kristián David ze Ženklavy a bratranci Matouš a Kristián Stachovi z Mankovic u Suchdolu. Na arktickém ostrově se vylodili v roce 1733,“ vypráví Říčan. A právě oni stáli u stavby první misijní stanice s kostelem z roku 1747. Vlastně je to ještě složitější, protože Kristián Stach zemřel již v roce 1738, takže slavnostního otevření kostela se zúčastnili jen zbylí dva misionáři.
Zakladatel Muzea Moravských bratří Daniel Říčan. (Foto: Ivan Motýl)
Dnes už stanice neslouží jako kostel. Když byli Moravané z ostrova v roce 1900 definitivně vypuzeni Dánskou národní církví, nějaký čas ale ještě sloužila modlitbám. „Později v budově misijní stanice sídlilo muzeum, univerzita a nyní je to působiště grónského ombudsmana,“ doplňuje informace grónská autorka Lisathe Møller. „Sama jsem budovu zažila jako studentka univerzity, promovala jsem tam v roce 2007. Je to krásná stavba a s ještě krásnějším výhledem na moře.“
Mankovice jsou k Suchdolu nad Odrou téměř přilepeny a v roce 2023 tam slavnostně otevřeli Park Moravských bratří, který připomíná především rodáka Matouše (Matthäuse) Stacha. Ten se narodil v rodině tajných evangelíků, kteří stále vyznávali věrouku Jednoty bratrské a učence Jana Amose Komenského, jenž v letech 1618 až 1621 vedl bratrský sbor v deset kilometrů vzdáleném Fulneku. I po bitvě na Bílé hoře (1621) se ale bratři dalších sto let tajně scházeli, a až teprve po roce 1722 se politický tlak vůči křesťanským disidentům proměnil v hromadné zatýkání.
Hlavní město Nuuk. (Foto: David Konečný)
„Ze Suchdola tehdy utekla asi polovina obyvatel, odhadem jich bylo přes 250. A celkem z okolí po roce 1722 emigrovalo přes 500 evangelíků,“ vypráví Daniel Říčan. A s nimi i budoucí grónští misionáři, už jmenovaní Kristián David ze Ženklavy a bratranci Matouš a Kristián Stachovi z Mankovic. Využili nabídku saského hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, který protestantům umožnil založit osadu Herrnhut (Ochranov). V exilu si Moravští bratři brzy stanovili nový cíl, že myšlenky někdejší Jednoty bratrské rozšíří na všechny kontinenty. I do Arktidy. Dlužno přitom dodat, že rodnou řečí Moravanů z Fulneku, Suchdolu, Mankovic i širšího okolí byla němčina. A také Jan Amos Komenský kázal ve Fulneku německy, tento region byl od středověku osídlen moravskými Němci. Protestantům však nešlo o rodný jazyk, prvotní byla „správná“ víra.
Necelých 300 let po moravské misii do Grónska je ale všechno jinak. V České republice zasvěcujeme misionářům parky a stavíme jim muzea, zatímco v Grónsku se z nich stávají kontroverzní historické osoby. Socha dánského misionáře Hanse Egedeho v Nuuku, který na ostrov připlul ještě několik let před moravskými kazateli, byla poškozena a popsána jasným vzkazem: „Dekolonizace.“ Moravané tam žádnou sochu nemají, ale i oni šířili křesťanství v rámci dánské kolonizace.
Spisovatel Minik Hansen. (Foto: David Konečný)
S dánskou přítomností na arktickém ostrově je spojeno mnoho temných témat. „Donald Trump teď mimoděk pomohl zviditelnit význam Kalaallit Nunaat na celém světě. A nepřímo tak podpořil i politické úsilí o suverenitu a větší respekt Dánska vůči naší vlasti,“ přemítá básník Minik Hansen. Další účastnice literárního festivalu Iben Modrupová to vidí podobně, tlak Donalda Trumpa na Grónsko paradoxně urychluje diskusi o dánské kolonizaci země: „Najednou jsme začali s mnohem větší intenzitou svítit na temné stránky naší historie. Na toxické aspekty společných dějin s Dánskem i na kolektivní traumata, která nám tohle soužití přineslo.“
A jsou to hodně drsné kapitoly, až na hraně nenápadné genocidy. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století bylo 4500 grónských inuitských žen a dívek (zhruba polovina všech plodných žen) vybaveno dánskými lékaři nitroděložními tělísky. Někdy byly dívky už ve věku 12 let odváděny přímo ze školy, aby jim byla tělíska zavedena, aniž byl vyžádán souhlas rodičů. Stejně bolestné je téma násilných adopcí, kdy úřady z různých důvodů odebíraly inuitským matkám děti a dávaly je na „převýchovu“ do Dánska, což se dělo ještě v osmdesátých letech.
A do diskusí s grónskými spisovateli na Měsíci autorského čtení zcela jistě zasáhne i české spisovatelstvo. „Genealogie názvu tohoto ostrova poukazuje na dějiny plné násilí. Pokud vím, tak se ale pracuje na odčinění křivd a narovnání poměrů,“ říká básník Jan Musil, který na festivalu představí svůj debut v rámci pořadu Omlatina. „Chci říct, že Greenland (Grónsko) je určitě pořád lepší než například Trumpland (Trumpsko). V nešťastné době měli organizátoři šťastnou ruku. Co Grónsko znamená pro mě, není podstatné. Záleží hlavně na tom, co znamená pro jeho obyvatele. Jsem vděčný, že o tom se teď něco dozvím.“