Milan Bátor
Foto: Ivan Korč
Čas vánočních svátků by měl být dobou klidného spočinutí, ohlédnutí se v čase za zvolna míjejícím rokem, případně zamyšlením nad pravým poselstvím Vánoc. Kolik z něj ještě vlastně víme a prožíváme? Jedním z míst, kde se dá naladit na ryze vánoční čas, jsou koncerty. S těmi se vždy před svátky roztrhne pytel a vyhrnou se ven noty: tu krásné a ladné, tu nevábné a liché. Vánoční putování v režii Janáčkovy filharmonie Ostrava letos vedlo následovně:
Cesta kolem světa za hudebními ohlasy Kristova narození začala v tuzemsku. V úvodu zazněla píseň Čas radosti veselosti Jiřího Třanovského. Současník Jana Amose Komenského, spisovatel a hudební skladatel Třanovský je autorem pozoruhodného kancionálu duchovních písní Cithara sanctorum (Loutna svatých), na kterém pracoval řadu let. Vyšel v roce 1636 v Levoči a obsahoval texty i nápěvy 412 písní, z nichž více než 150 složil nebo přeložil on sám. Jednalo se o dílo uměleckých kvalit s vytříbeným jazykem. Hudební aranžmá vytvořil Jaroslav Krček a mladí zpěváci a zpěvačky si dali pod pozorným vedením Jiřího Slovíka záležet na každém tónu a frázi.
Z českých zemí vedla cesta k sousedům na Slovensko. Koleda Búvaj, dieťa, krásne v moderním aranžmá vyzněla s lyrickou krásou, k níž přispěl harmonický průběh čtyřhlasu s průtahy k tónice. Následovala sousední Ukrajina a výrazově strhující a pěvecky mimořádně náročná koleda Ščedryk, ščedryk, kterou sbor v polovině repetoval v mnohem rychlejším tempu, v němž se mladí zpěváci neztratili a udrželi rytmickou koncentraci a intonační přesvědčivost.
Diametrálně odlišným hudebním ohlasem Ježíšova narození byla následující nigerijská koleda Betelehemu v aranžmá Jonathana Crutchfielda. Z původně etnicky čisté spirituální roviny vznikla moderně pojatá instrumentace, ale zato s neodolatelnou gradací, umocněnou v průběhu skvělým rytmickým doprovodem na djembe, tleskáním a pěknou choreografií. Následující spirituál Christmas Kum Ba Ya v úpravě Jay Althouse zapůsobil pěkným klavírním doprovodem a působivým melodicko-harmonickým průběhem hlasů s častými modulacemi do vyšších tónin.
Z pondělního vánočního koncertu. (Foto: Ivan Korč)
Téměř romantickou citovostí oplývala Hodie Christus natus est Josepha Stephense s basovou prodlevou na tónice a postupným vrstvením dívčích hlasů do melodických výšin. Píseň byla doprovozena celestou, flétnou a varhanami. Zatímco flétna vynikla a varhany vytvořily spolehlivý basový doprovod, celesta bohužel poněkud zanikala. Francouzskou vánoční inspirací s vlivy středověké duchovní vokální hudby byla koleda Noël nouvelet s působivým kvintovým průběhem hlasů i účinnou tónickou prodlevou v strhující dynamice zpěvu sboristů. Luscinia Opava a Janáčkův filharmonický sbor mladých se rozloučil s diváky písní Den přeslavný v úpravě Jaroslava Krčka. Den přeslavný má neodolatelné kouzlo a nestárnoucí půvab. Také oprávněně vzbudil bouřlivý potlesk, kterým posluchači zahrnuli sympatické sboristy a precizní sbormistrovskou práci Jiřího Slovíka.
Nepatřím k těm, kteří by na vánočním koncertě nutně museli slyšet Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Jednak proto, že se v kontextu Rybova rozsáhlého skladatelského díla nejedná o nějaký stěžejní bod jeho tvorby (dokládá to například čerstvá nahrávka jeho znamenitého Stabat Mater), jednak proto, že se takto zbytečně zasouvají do zapomnění díla novější a hodná pozornosti.
Dirigent Stanislav Vavřínek během pondělního koncertu. (Foto: I. Korč)
Českou mši vánoční zahrála Janáčkova filharmonie pod taktovkou Stanislava Vavřínka podle očekávání dobře. S vroucností v lyrických pasážích, s příjemnými sólovými výkony sopránu a altu, s rozjímavostí i dramatičností v Credu. Provedení nepostrádalo slavnostní lesk a tempovou agilitu, varhanní part suverénně nastudoval i letos Pavel Rybka. Také sbor Canticum Ostava, který patří k nejlepším ostravským sborovým tělesům, potěšil kultivovanou témbrovou vytříbeností hlasových skupin, přesvědčivou intonací a citlivě volenou dynamikou.
Drobné nedostatky lze přesto spatřovat v sólových výkonech. Nadšením a elánem čišela interpretace tenoristy Rudolfa Medňanského, který svůj part prožíval s hereckým zápalem. A tak nepostřehl, že dynamicky zbytečně zastínil altistku Hanu Procházkovou ve společném duetu. Po výrazové, intonační i artikulační stránce Medňanský předvedl velmi sympatický a zodpovědný výkon. Možná by však příště bylo lepší tahat za stejný konec provazu.
Z vánočního koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Ivan Korč)
Hanu Procházkovou evidentně provázela zdravotní indispozice, během provedení pokašlávala, přesto však dokázala svým příjemným altem zaujmout, mimo jiné i ve společném duetu se sopranistkou Johanou Černohorskou. Výkon basisty Radka Krejčího je nutné hodnotit také s mírnými výhradami: zpočátku basista zaujal hezkou znělostí a lahodnou barvou svého hlasu, v dalším průběhu však intonačně kolísal, bohužel právě v exponovaném basovém sólu ve V pravé pobožnosti v Credu. Jistým, přirozeně muzikálním a čistým výkonem potěšila sopranistka Johana Černohorská.
Provedení Rybovy mše nebylo vůbec špatné a pozitiva jednoznačně převažují. Za výborné po všech stránkách však považováno být nemůže. Vánoční koncert Janáčkovy filharmonie byl v celkovém ohledu velice vyvážený a zejména v první polovině znamenitě dramaturgicky koncipovaný. Napříště by neškodilo vzdát se do třetice stejného díla (myšleno Rybova mše) a po výletu vánočním světem nabídnout posluchačům třeba pro změnu něco nového. Chuť objevovat už pravidelní návštěvníci koncertů JFO prokázali mnohokrát a domnívám se, že volba některého z osvědčených českých skladatelů (Zdeněk Lukáš, Otmar Mácha, Petr Eben…) nikoho nezklame.