Jana Jochim
Ostravský program mezinárodního literárního festivalu Měsíc autorského čtení 2026 zahájil ve středu 1. července pořad Ostravská sajtna: Koks, prach a oheň 11. Jde o tradiční setkání autorstva z regionu i širšího okolí. Do konce měsíce bude v Kulturním centru Provoz denně od 18 hodin možnost zhlédnout dvojí autorské čtení. Kromě grónských literátů se představí i zvučná česká či slovenská jména.
Foto: Vladimír Klega
Není žádnou novinkou, že ostravskou pobočku Měsíce autorského čtení zahajuje Ostravská sajtna, monumentální čtení, ale především setkání literárně činných z širokého okolí. Sajtnu jako každý rok svolal Ivan Motýl společně s Filipem Klegou, kteří večerem rovněž provázeli. Díky propracované organizaci, či možná díky síle osobnosti moderátorů, bylo během pouhých dvou hodin možné uvést několik desítek básníků a pár prozaiků. Přednes či zpěv literárních textů doplnila i performance a základní informace o současném dekolonizačním kontextu grónské literatury, to vše za doprovodu hudebního výkonu kytaristy Martina Dytka.
Po zaklínadle „Grónsko! Grónsko! Grónsko! Sajtna! Sajtna! Sajtna!“, které unisono zvolali moderátoři večera, otevřela večer zhudebněná báseň z výboru Písně Vrbovýho proutku (SNKLHU, 1965) v podání Yvetty Ellerové. Té se podařilo neobyčejně citlivým způsobem umocnit emoce, které původní text v sobě nese. Nejprve Ellerová, po ní všichni účinkující, byli za výkon odměněni honorářem a symbolickým artefaktem, jak bývá koneckonců na Sajtně každoročně zvykem. Ivan Motýl tentokrát nerozdával knihy, časopisy ani jiné tiskoviny, ale zmrzlé hroznové víno odkazující na misii moravských bratří do Grónska, kteří zde od roku 1733 do konce 19. století jako první šířili křesťanskou víru.
Pojídání ledových kuliček vína nebylo na Sajtně zdaleka jediným odkazem na kulturněhistorický kontext ostrova, který z většiny leží za polárním kruhem; informace o útlaku a genocidních praktikách dánských kolonizátorů na Gróňany mohly poskytnout nezbytný klíč pro lepší pochopení literatury, kterou autorstvo z hostující země během následujícího měsíce představí. Pod vyvěšenou grónskou vlajkou, kterou zhotovila Elli Tiliu Motýlová, tak pravděpodobně zazní mnohé mrazivosti, které s ledovým příkrovem a teplotami hluboko pod bodem mrazu souvisí pramálo.
Na jedenácté Ostravské sajtně ale tíživá atmosféra panovala jen v žádoucích chvílích; šlo totiž především o vřelé setkání několika generací velmi živé literární komunity. Účinkující v omezeném čase tří minut (který se až překvapivě dařilo dodržovat) představili kousek své tvorby, většinou šlo o jednu báseň. U mikrofonu se vystřídalo více než 30 literátů a literátek, ale díky velmi proměnlivým poetikám i přednesu bylo divácky možné tento nápor ustát bez výrazných obtíží.
Četli známí členové regionální literární scény, jako například Petr Hruška, Roman Polách, Radovan Jursa, Janusz Klimsza, Irena Šťastná, Petr Ligocký, Jakub Pergler, Kristýna Svidroňová, Lukáš Balabán, Josefína Ptáčková, Michal Grác, Martin Šenkypl a mnozí další; ojediněle ale také autoři, kteří jsou doma mimo moravskoslezský region, jako jsou Matyáš Vejvalka nebo Alexandr Pech. Své texty četli i umělci známí spíše jako výtvarníci, například Václav Buchtelík či Martina „Chmurka“ Strakošová.
Kromě výjimečnosti samotného setkání jako takového se mezi čteními vyjímal přednes Ivana Motýla, který za kytarového doprovodu Martina Dytka dokázal, že i poezie je rokenrol. Nezapomenutelné bylo rovněž performativní vystoupení Marka Pražáka, snad související s jazykem velryb, po kterém následovala v absolutním kontrastu básnířka Barbora Sebera s křehkým, zranitelným textem.
Oficiální část Sajtny byla jako kruh uzavřena zpěvem Yvetty Ellerové; nešlo ale o konec večera v pravém slova smyslu. Setkání starých přátel i nových známých se společnými literárními kořeny by se neobešlo bez dlouhých konverzací a pár panáků mlžné.
