Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Death metaloví Soul Massacre s krásnou vokalistkou jsou s debutem spokojeni, ale chtějí jít dál

Death metaloví Soul Massacre s krásnou vokalistkou jsou s debutem spokojeni, ale chtějí jít dál

17.7.2017 Hudba

Členové havířovské kapely Soul Massacre zasvětili svůj hudební život smrtícímu kovu. Po EP 1000 Ways to Die vydali letos na jaře debutové album Purgatory System, které tíhne k řádně výživnému a hutnému death metalu. A jelikož se jedná o povedené dílo, je nasnadě, že si kapela zaslouží prostor také na stránkách kulturního deníku Ostravan.cz. Následující rozhovor je netradiční i tím, že se do něj zapojili všichni členové kapely Soul Massacre, tedy kytaristé Martin „Bzzuk“ Zuzčák a Vladimír Hrdlík, baskytarista Tomáš „Bzuček“ Burian, bubeník Jakub Harabiš a také zpěvačka Nikola „Dru“ Palmová.

Zvětšit obrázek

Kapela Soul Massacre vydala debutové album.
Foto: Archiv kapely

Ve druhé polovině června jste v karvinském klubu Hard Café pokřtili debutové album Purgatory System. Jaké pocity ve vás křest zanechal? Převládá u vás momentálně spíše pocit nadšení, nebo fakt, že už je třeba zase připravovat nové skladby, protože jedna etapa v historii kapely skončila?

Martin „Bzzuk“: Křest byl vynikající. Myslím si, že koncert se povedl. Jsme rádi, že si s námi zahrály super kapelky. A hlavně bychom chtěli poděkovat klukům Davidovi Gonsiorovi a Rudolfovi Schweserovi za pokřtění naší placky. Deska je čerstvě vydaná, takže se v současné době spíše snažíme propagovat desku a hrát co nejvíc koncerty. Nicméně už nějaké nové riffy máme, takže určitě nezahálíme.

Vladimír: Křest byl super, hodně jsme si ho užili. Skladby už sice na zkušebně omíláme docela dlouho dokola, ale baví nás to. Nové skladby teď přicházejí pomaleji, ale vzhledem k tomu, že je léto, se asi není čemu divit.

Jakub: Mé dojmy ze křtu jsou pozitivní, udělali jsme okolo desky spoustu práce. Ta dřina ovšem stála za to. Ohlasy lidí jsou většinou pozitivní, a tak já s nimi to nadšení sdílím. Neberu tohle jako nějaký konec, spíš jako první pořádný krok kapely kupředu.

Bzuček: Ten křest hlavně znamenal, že něco děláme a chceme na sebe upozornit, že tady jsme. Hlavně jde o to neztratit tempo a makat dál. Uvidíme, co nás čeká do budoucna, zatím jsme nadšení a to je důležité.

Dru: Asi mi ještě úplně nedošlo, že to máme za sebou a je třeba chystat nový matroš. Já mám momentálně období, kdy si užívám ten pocit z nové desky a ohlasy na ni a vůbec mě nezajímá, co bude pak. (smích)

S ohledem na fakt, že jste už v minulosti prošli různými kapelami, jako například Hypnotic Scenery, Galactic Industry nebo Ill Crow, z nichž ovšem žádná neinklinovala k death metalu, tak se nabízí otázka: Proč nyní zrovna death metal? Co vás na tomto žánru baví?

Martin „Bzzuk“: Vzhledem k tomu, že jsem hrál v Hypnotic Scenery, tak musím nesouhlasit, protože když si poslechneš první desku Vacuum, tak se jedná o směsici doom a death metalu. Odjakživa jsem tíhnul spíše k death metalu a v Hypnotic Scenery jsem právě prosazoval tu tvrdší stránku. Death metal poslouchám v podstatě od mých hudebních počátků a baví mě na něm ta brutální energie.

Pravda, použít slovo ´neinklinovat´ nebyl nejšťastnější nápad, protože na albu Vacuum se samozřejmě určité death metalové prvky nacházejí, i když ona doom metalová složka aspoň podle mě převládá. Spíše jsem však měl na mysli to, že ani u této desky nepřevládalo čistě death metalové výrazivo jako u vaší současné kapely…

Vladimír: S Martinem jsme vždy poslouchali death metal a neustále nás to k němu táhlo.

Jakub: No, pokud mám hovořit za sebe, tak já jsem popravdě do kapely vstoupil až na dotaz kytaristů a mým jediným přáním bylo hrát tvrdou muziku a ne žádné měkké sračky. (smích) To bylo mé jediné přání, které jsem klukům předložil. A tohohle přání se držím dosud.

Bzuček: Na death metalu jsme se shodli na začátku a z kapely tenhle žánr nikomu nesmrdí. Jsem rád, že nedochází k situacím jako v předešlých kapelách, proč vlastně nehrajeme něco jiného. Prostě death metal je krásný střed, je zde poměrně hodně odrůd metalu. Jaké si to uděláš, takové to máš.

Je vaše debutové album přesně takové, jak jste chtěli, nebo jde jen o malinký krok v historii kapely?

Martin „Bzzuk“: S albem jsem maximálně spokojen, ale za vrchol spokojenosti bych to nepovažoval. Kapela má určitě potenciál se dál zlepšovat a vyvíjet a další album určitě budeme chtít posunout dál, a to jak v produkci, tak hudebně.

Vladimír: Myslím si, že každý muzikant si na svém albu najde časem něco, co by třeba změnil. Já to vnímám podobně, ale je to o tom, že znám ty skladby, jejich vznik, zvuk a všechna temná zákoutí. Každopádně jsem si nikdy nepředstavoval, že se nám to album takhle povede.

Jakub: Já jsem popravdě s formou nové desky spokojen. Jen si myslím, že stále můžeme věci vylepšit a zahrát ještě lépe než předtím. Pořád počítám s určitým vývojem.

Bzuček: Řekl bych, že jde o první krok, se kterým jsme spokojeni. Jsme rádi i za pomoc ostatních kamarádů, kteří nám s deskou hodně pomohli.

Dru: Myslím si, že k vrcholu nám zbývá ještě pořádný kus cesty. Spíš je to takový předsunutý tábor v cestě za vytouženou deskou. Všichni jsme spokojeni. Přesto to je jen malý náznak toho, čeho jsme v budoucnu schopni.

Dá se říci, že se pohybujete v death metalových vodách, zejména švédského střihu. Hodláte v tomto ranku vytrvat i v budoucnu, případně jakým směrem byste se chtěli posunout?

Martin „Bzzuk“: Rozhodně budeme drhnout dále death metal, ale momentálně když máme asi jenom tři riffy, tak je těžko říct, jak bude znít další fošna. Songy vznikají spontánně a vlastně se ukáže až ve studiu, jak to všechno bude znít. Předem to vůbec neplánujeme.

Jakub: Mně náš styl vyhovuje. Líbí se mi, že jsou kluci vyhraní, umí vytvořit kvalitní song a ví, co je ohrané, co je tuctové a mají zkušenosti. Navíc jsem rád, že nehrajeme takový ten typický tuctový death metal a snažíme se ho trošku okořenit nějakými novými věcmi.

Bzuček: To Švédsko nám přidělili fandové. Třeba to tak bude, a jestliže jsou s tímhle výrokem spokojeni oni, tak my taky. Rozhodně v tom chceme pokračovat dál a posouvat se. Vypotit ze sebe maximum. Uvidíme.

Vladimír: Určitě bychom chtěli zůstat tam, kde jsme a určitě bychom nechtěli zpomalovat nebo vnášet více melodiky do nových skladeb. Spíše bych řekl, že další album bude rychlejší.

Každopádně death metalových kapel je spousta. V čem je podle vás vaše síla? V čem se odlišujete od ostatních kapel?

Vladimír: Je pravda, že v dnešní době je tolik kapel, že prosadit se nebo dostat se do povědomí lidí není vůbec jednoduché. Řekl bych, že náš potenciál je v kombinaci rytmiky a zajímavých melodických změn skladeb. A také v ženském growlingu.

Jakub: Naše síla spočívá v tom, že jsme všichni blonďáci. (smích) Ne, řekl bych, že to je asi ta jistá vymezenost proti tomu typickému death metalu. Některé skladby jsou melodičtější, více rozmanité. Snažíme se, ať každá skladba zní jinak. A hlavně ať to má hlavu a patu. To je podle mě ten hlavní rozdíl.

Dru: Bo jsme, kurva, Soul Massacre, no ni? Ti, co nás poslouchají, si evidentně to svoje v hudbě našli a ti, co nás neposlouchají… Holt, ne každý má dobrý vkus (smích)… Myslím si, že lidi hodně slyší na jména. Ti, kteří znali Galactic Industry a Hypnotic Scenery, už právem očekávali nějakou prasárnu. I když většinu našich fanoušků tvoří rodinní příslušníci a přátelé, myslím si, že kdyby hudba stála za kravský koblih, neměli bychom takové jméno, jaké máme teď. Navíc pro hodně lidí je, myslím si, veliké lákadlo zpívající baba.

K tomu jsem se chtěl právě dostat, protože ženský zpěv je jedním z vašich poznávacích znamení… Byla kapela zakládána s účelem, že prostě chcete mít za mikrofonem v death metalové kapele holku, nebo to prostě vyplynulo ze skutečnosti? Hodláte s growlingem pokračovat, nebo se nebudete bránit přidání melodického vokálu?

Vladimír: Když jsme kapelu zakládali a post zpěváka nebyl ještě obsazen, ani nás moc nenapadlo zkoušet ženský vokál. Ale náš basák nám dohodil Dru, která to chtěla zkusit, a po první zkoušce jsme z toho byli nadšení. Bylo nám jedno, jestli to bude chlap nebo ženská, ale Dru nás přesvědčila, abychom to s ní zkusili.

Jakub: Vyplynulo ze skutečnosti. Já popravdě moc ten názor s ženskou zpěvačkou nezastávám, ale Nikol má potenciál a umí svoje řemeslo. Umí ze sebe vydat dobrý výkon, a proto je to v pohodě. Já akorát doufám, že kluci neplánují nějaký melodický vokál ve stylu Nightwish. To by mi hráblo. (smích)

Bzuček: Co se týká ženského vokálu, určitě to nikdy podmínka nebyla. Spíš je to takové malé plus. Ono to vypadá prostě trochu jinak, a pokud to prostě té ženské jde, tak dokáže uchvátit hlavně chlapy, ale i ženské. To jsem se po pár koncertech dost divil. Prostě ženy nebo dívky přijdou za naší zpěvačkou a prostě ji obdivují. Co se tyká vokálů, tak do budoucna s nimi určitě chceme pracovat.

Dru: V podstatě mě Bzuček tak trochu do kapely protlačil. Nápad zaujal, zpěv se líbil, slovo dalo slovo a dopadli jsme takhle (smích)… Na otázku budoucího podání zpěvu zatím nedokážu odpovědět, vše se odvíjí od potřeb kapely a jednotlivých songů, takže jestli se mě někdo dnes zeptá, co bude za rok, jak budou vypadat naše věci, odpovím: „Kdo to, sakra, má vědět?“
Mnoho písní na albu osvěžují také kytarová sóla. Kladete z vašeho pohledu na ně velký důraz? Podle jakého klíče tato sóla do skladeb zařazujete?

Martin „Bzzuk“: Žádný klíč nebo systém na to nemáme, některá sóla vznikají improvizovaně ve zkušebně během hraní a některá děláme s Vládíkem doma. Důraz na ně klademe, ale necháváme tomu volný průběh. Například sólo ke skladbě Traitor vzniklo až ve studiu při nahrávání a nebylo vůbec připravené, prostě improvizace. Sedlo to tam, a tak to tam prostě zůstalo.

Bzuček: Bez těch sól by to prostě nešlo. Oba kytaristé jsou zdatní a dokážou to tam hezky nafackovat. Prostě je radost na ně pohledět, jak jim to hezky ladí a hlavně, jak to umí. Proto ten prvek, jako jsou sóla, musí být maximálně využit. Byla by škoda, kdyby to tak nebylo. Podle mě to dodá muzice větší koule.

Určitě, souhlasím. V současné době také bývá běžné, že kapely oslovují ke spolupráci na albu muzikanty ze slavnějších zahraničních skupin. Vzhledem k technickým možnostem je tato forma hostování na albu poměrně jednoduchá… Měli jste to v plánu? Máte to v plánu s další deskou?

Martin „Bzzuk“: Zatím jsme v rozletu a těch nabídek moc není, ale nebráníme se spolupráci s jinými muzikanty. Spíš to však vidím na spolupráci s muzikanty z domácí scény než ze zahraničí, ale kdo ví. Nicméně jak jsem říkal, zatím máme jen pár riffů, takže studio a druhá deska je zatím v nedohlednu.

Vladimír: Já měl původně v plánu oslovit Olu Englunda (Feared, The Haunted)… (smích) Ale myslím si, že když si člověk pořeší všechno sám bez někoho cizího, je to lepší. Nemám pocit, že spolupráce s někým slavným pomůže kapele dostat se někam výš. Možná si to lidé ze zvědavosti poslechnou, ale pokud ta muzika opravdu není dobrá a neosloví další, tak je zbytečné si někoho zvát.

Bzuček: Zatím nikoho slavného neznáme, to je hodně daleko. Necháváme si ale poradit od zkušenějších osob a těchto lidí si nesmírně vážíme. Díky těmto lidem se nám fošna podařila udělat. Možná na další někoho přizveme, ale asi někoho z našeho okolí. V českém undergroundu je tolik šikovných lidí, že zahraničí můžeme klidně vynechat. Spíš je škoda, že spoustu z nich není moc známo a přesto nám občas padá čelist, co tihle lidé dokážou vytvořit.

Dru: Tato myšlenka mě kouše už delší dobu, ale pořád je to jen myšlenka. Zatím jsme měli jen jednu takovou interkapelní zkušenost, a to hostování zpěvačky Terky z ostravské kapely Ennoia na našem společném koncertě v Havířově, s níž jsme si zahráli jeden song od At The Gates. Bylo to parádní. A přiznám se, že už mám pár dalších vyhlídnutých možností, které bych v budoucnu chtěla realizovat.

Nemá cenu si nic nalhávat, ale death metal, potažmo celý metal, je poznamenán také řadou klišé. Hodláte se jich držet, protože to prostě k death metalu patří, anebo byste se jich chtěli vyvarovat? Jak?

Martin „Bzzuk“: Když jsem hrával v Hypnotic Scenery a zpětně se na to podívám, tak každá deska zněla jinak. Nedrželi jsme se žádných mustrů a nechali jsme tomu volný průběh. Tohle v podstatě očekávám i u Soul Massacre. Ale nemíním odbočovat do nějakých extrémů a budeme drhnout prostě dál death metal. Ale momentálně nevím, jak to bude znít.

Jakub: Pokud se ta klišé týkají třebas těch textů, jakože se píše a zpívá o válce, smrti, mučení, okultismu a podobně, tak bych řekl, že mně to tedy nevadí. Ta témata k té hudbě podle mě patří oprávněně. Určitě bych se těchhle témat držel klidně dál. Samozřejmě v míře.

Bzuček: Hlavně se chceme vyvarovat problémům, jako je Satan a podobné věci. Dělat texty o katastrofě lidstva klidně. Nikdo z nás není žádný radikál a nikdo nebojuje za žádné hnutí. Jsme docela veselá chátra lidí se stejnou demencí. (smích) Držet se klasických témat určitě budeme a taky toho, že každý song by měl znít jinak. Takhle nás to baví.

Dobrá, pojďme k poslední otázce, protože mi to nedá, abych se nezastavil ještě u poslední sloky závěrečně písně Calamity Song na albu a jejího textu: „Maybe people are not happy / How I made this lyrics crappy“. Máte opravdu pocit, že lidé jsou nešťastní a že píšete sračkovité texty?

Dru: Ono to nebylo myšleno o textech obecně, ale konkrétně o textu tohoto songu. Nevím, jestli jsou z toho lidé nešťastní či nikoli a vlastně je mi to úplně jedno. Text k písni Calamity Song se totiž vymyká standardnímu konceptu naší desky a je to jediný text, který je vytržen úplně mimo. Jelikož jsem hodně bojovala s hudebním rozvržením songu, nevěděla jsem, jaký text udělat, aby zapadal do myšlenky alba. Nakonec jsem boj vzdala a rozhodla se udělat nějakou ptákovinu. Tou dobou se opětovně po internetu rozjely různé variace na báseň Roses are Red… a já se tím nechala inspirovat a stvořila jsem text k písni Calamity Song.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.