Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Deník ničemy: Těšínské divadlo těší diváky svižnou komedií, která pobaví každého

Deník ničemy: Těšínské divadlo těší diváky svižnou komedií, která pobaví každého

24.3.2019 Divadlo

Deník ničemy, divadelní hra, jejímž autorem je ruský dramatik Alexandr Nikolajevič Ostrovskij, prošla novou úpravou Ivana Rajmonta s použitím překladu Radoslava Lošťáka a v režii Janusze Klimszy se opět dostává na divadelní prkna, aby bavila diváky svým nesmrtelným sdělením. Kritika společnosti konce 19. století se nijak neliší od kritiky společnosti dnešní, a to nejen té ruské, na kterou Ostrovského hra cílila. Pobavení diváci, kteří zhlédli sobotní premiéru insenace této hry v Těšínském divadle, se unášeli na vlně satirického děje i velmi vydařených hereckých strkanic.

Zvětšit obrázek

Vítězslav Kryške a Zdeněk Klusák v komedii Deník ničemy.
Foto: Karin Dziadková

Režisér Janusz Klimsza se ujal příjemně laděné satirické komedie, kterou nechal především v rukou herců. Inscenace se obejde bez zbytečných rekvizit a bohaté scény, protože celý příběh dokáže zprostředkovat hlavní hrdina a jeho „oběti“, které mu svou domýšlivostí a hloupostí pomáhají k lepšímu životu, vysněné kariéře a manželství s neteří bohaté Turusinové. Ačkoli je těšínským zvykem představení rozdělit do dvou jednání, svižné tempo by uneslo i absenci přestávky, protože výrazný zvrat se děje až téměř na konci.

Skromná scéna (autorem je Michal Syrový) pracuje především s několika kusy nábytku, který nepůsobí nijak pohodlně, zato má hezký potah, což hezky koresponduje s celkovou atmosférou. Ačkoli nikdo nemá záviděníhodný osud, každý ho umí zabalit do pěkné fazóny. Ruskou noblesu představují všudypřítomné lustry, kterých se na scéně objeví spousta a nakonec si posvítí úplně na všechny.

Marcela Lysáčková se postarala o kostýmy, které přehnaně pitvoří už tak pokřivené charaktery jednotlivých postav. Každá má určitou část svého vzhledu předimenzovanou, což nepůsobí moc esteticky. Takto prvoplánově používat ruské stereotypy je, v případě dobrého textu a akurátních hereckých výkonů, poněkud zbytečné.

Z inscenace Deník ničemy. (Foto: Karin Dziadková)

Dějová linka je jednoduchá, pochopitelná i těm, co text neznají a ještě se s ním nesetkali. Mladý ctižádostivý muž jménem Glumov se za pomocí nekalého pomlouvání dostává do přízně vlivného Mamajeva a rozproudí tak domino událostí, které ho pomalu a jistě posouvají k vytouženému cíli. Zajistit si své klidné místečko v životě má své podmínky, a tak se Glumov nebrání lsti, podlézání a chytrým intrikám, které využívají hloupost, nadutost a pýchu všech zúčastněných. Zapomíná však na to, že i tato hra má svá pravidla, která není radno porušovat, protože tím se pouze naruší zavedený fungující systém.

Nicméně věčné téma šachování s vlastním osudem by nefungovalo, kdyby se textu neujaly ty správné herecké osobnosti. Těšín jich nemá málo, a tak není divu, že správně rozhozené role zafungovaly jako dobře zamíchané karty v mariáši.

Hlavní protagonista Zdeněk Klusák proměňuje svého Glumova do všech možných rovin zapáleného kariéristy a nebojí se použít všechny zbraně od svodů, podlézání až po manipulaci. Místy až úlisný projev se však stále drží v sympatickém hravém duchu a Klusák drží opratě svého Glumova velmi přesvědčivě a nenechává se strhnout do přehnaného karikování své postavy.

Zdeněk Klusák v Deníku ničemy. (Foto: Karin Dziadková)

Každá postava má svůj jasně definovaný charakter, který má navíc v překladu širší rozsah.  Významy jmen najdete v programu divadla a mnohem více vám postavy v průběhu představení přiblíží. Avšak Deník ničemy se neobejde bez zápisků, a proto se zde objeví o každém něco.

Vypočítavý Mamajev v podání Miloslava Čížka má až roztomile naivní potuchy, co se kolem něj děje. Jeho svůdná žena (Jolana Ferencová), která se nebojí použít všechny ženské zbraně, aby docílila svých zájmů, posouvá představení za hranici pouhé satiry a svou postavou Mamajevové baví opravdu všechny.

Pánské role dvou vlivných pánů, kteří se nebojí manipulace s okolím, mají také své představitele v dobrém rozmaru. Vítězslav Kryške a Zdeněk Hrabal si své role rozebrali stejně jako si vyzobali povahové rysy svých postav. Starý lišák, Krutickij, co se ohlédne za každou sukní a neumí si přiznat, že už není takový švihák jako kdysi, využívá ambicí mladého Glumova v zájmu svých zájmů. Noblesou oplývající, avšak stále za nitky tahající Gorodulin, jehož podezřelý klid vytváří auru nedotknutelnosti, připomíná dnešní nenápadný lobbismus.

Z inscenace Deník ničemy. (Foto: Karin Dziadková)

Leporelo postav smetánkového dýchánku doplňují také dámy. Bohatá tetička, která by ráda pro svou neteř Marii získala muže ctnostného a poctivého, nemůže chybět, a Šárce Hrabalové sedla Turusinová velmi hezky na tělo. Penězi na sebe lepí kdejaké příživnice (Martina Pawerová umí být vidět i v malé roli), ale také ctihodného Afanasyho, který umí posvětit kdejaký čin za malý poplatek.

Zrcadlem rozvážné a vypočítavé tety je divoká Marie, která o životě neví nic, kromě toho, že se chce bavit a možná i vdát. Rozverné Elišce Adamovské sluší role i záře divadelních prken, škoda jen, že pod nánosem všech líčidel připomíná zbytečně postavu z ruské pohádky.

Z inscenace Deník ničemy. (Foto: Karin Dziadková)

Další povedená dvojice připomíná překupníky s bony, jejichž outfit se mi osobně líbil nejvíce. Ondřej Frydrych jako Jegor Kurčajev mohl dostat více prostoru, jeho vtipný projev dodal představení barevné rozvernosti. Sekundant v podobě Golutvina, vyděračského novináře, jako jediný v podání Petra Sutorého nezastírá své pohnutky a na rovinu jedná s jasnou vizí.

Deník ničemy má svižné tempo, pobaví se při něm každý, navíc Janusz Klimsza nezatěžuje inscenaci zbytečným důrazem na ponaučení, ale cílem je pobavit diváky kvalitním představením. A to se mu podařilo. Bavit se budete a to ponaučení naleznete třeba sami v sobě.

Evelína Vaněk Síčová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.