Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Shakespearova Komedie omylů na Slezskoostravském hradě zvedla diváky k dlouhotrvajícímu potlesku vestoje

Shakespearova Komedie omylů na Slezskoostravském hradě zvedla diváky k dlouhotrvajícímu potlesku vestoje

18.7.2017 07:34 Divadlo

Komedii omylů, jednu z prvních a také jedinou hru Williama Shakespeara, která má slovo komedie přímo v názvu, zvolili ostravští organizátoři Letních shakespearovských slavností před deseti lety jako svůj vůbec první uváděný titul v prázdninové shakespearovské divadelní nabídce. Skutečnost, že má nyní smysl uvádět tuto hru nejen jako oprášenou vzpomínku desetiletého výročí, ale hlavně jako skvělou zábavu, potvrdily nadšené reakce publika po pondělní obnovené premiéře. Dlouhotrvající potlesk vestoje byl holdem Williamu Shakespearovi a zaslouženým poděkováním celému inscenačnímu týmu.

Zvětšit obrázek

Jiří Sedláček (sedící vpravo) v shakespearovské inscenaci Komedie omylů.
Foto: Petr Kiška

Volba uvést Komedii omylů jako vlajkovou loď ostravské produkce Letních Shakespearovských slavností byla více než šťastná, neboť tato komedie, či spíše fraška, nabízí vše, co správní fraška má mít, tedy jednoduchou zápletku obsahující vtipné dramatické situace, energii, spád a hlavně dostatek prostoru pro tvořivé komediální herectví.

Začátek Komedie omylů může uvést v omyl diváka neznalého Shakespearova stylu – úvod této hry vskutku není nijak veselý. Je tomu právě naopak: hned v prvních větách padne slovo smrt, a řeč je o popravě dlužníka. Rychle se však rozběhne řetězec komediálních situací a publikum se otřásá smíchy. Nakonec, jak jinak, všechno dopadne dobře.

Hraje se v překladu Martina Hilského, v režii Petera Gábora a na jednoduché a funkční scéně Marty Roszkopfové. Pod současnou rytmickou hudbou k inscenaci jsou podepsáni Petr Filák a Peter Gábor. Režisér klade důraz na fraškovitost situací a grotesknost hereckého projevu. Dává však velkou volnost hercům, kteří toho maximálně využívají.

Vladimír Polák a Marek Holý. (Foto: Petr Kiška)

Dvojici bratrů, dvojčat podobných si jako vejce vejci, hrají Marek Holý jako Antifolus Efeský a Aleš Bílík jako Antifolus Syrakuský. Dvojici jejich sluhů ztělesňují Vladimír Polák (Dromio Efeský) a Jiří Sedláček (Dromio Syrakuský). Pro diváky, kteří nedisponují zrovna ostřížím zrakem, jsou Marek Holý a Aleš Bilík v inscenaci i díky kostýmům vskutku jednovaječnými dvojčaty k nerozeznání. Stejně tak oba Dromiové, korpulentní Jiří Sedláček a na břiše vycpaný Vladimír Polák, jsou oblečení úplně stejně.

Tito čtyři představitelé mužských rolí a k nim ještě trojice hereček – Pavlína Kafková jako Adriana, Tereza Dočkalová jako její sestra Luciana a Markéta Matulová coby černošská služka Manča vládnou jevišti v průběhu celého představení.

Tomáš Jirman a Marek Holý. (Foto: Petr Kiška)

Výborný komediální výstup má však také René Šmotek v roli excentrického lékaře-léčitele Skřipce. Mezi výrazné postavy pak patří Egeon Jana Fišara, vévoda Vladimíra Čapky, Angelo Tomáše Jirmana, strážník Libora Olmy, kurtizána Andrey Mohylové a abatyše a posléze matka obou synů-dvojčat v podání Hany Vaňkové.

Celé představení lze také pojmenovat jako řetěz klauniád. K těm nejvydařenějším patří hip-hopový tanec Jiřího Sedláčka a Markéty Matulové, dialog mezi sestrami v podání Pavlíny Kafkové a Terezy Dočkalové bojujícími (v omylu) o jediného muže, umění jednat slovem Terezy Dočkalové, která rozesměje publikum jedinou kratičkou replikou, záchvat smíchu Adriany, který natahuje Pavlína Kafková do neuvěřitelné délky, i pronásledování jednoho i druhého Dromia služkou Mančou, ve které uplatňuje Markéta Matulová málokdy viděné pohybové nadání.

Pavlína Kafková a Tereza Dočkalová. (Foto: Petr Kiška)

Vrcholem zábavy a vzájemného dialogu mezi hledištěm a jevištěm je polštářová bitva mezi postavami na jevišti, během které začnou létat polštáře i do publika a vracet se zpět. Závěrečný dialog obou Dromiů s Polákovou hrou s břišní vycpávkou také zůstane dlouho nezapomenutelnou scénou.

Ostravská Komedie omylů s hosty z divadel z Prahy, z Českých Budějovic i z Opavy je důkazem  historicky potvrzené divadelní pravdy: když si herci na jevišti začnou hrát, když doslova začnou řádit tak, že jejich hravost a řádění se v proudu zábavy a energie přelije do hlediště, divák musí být spokojen, ba přímo nadšen.

A to se při úvodním představení desátého ročníku ostravské části Letních shakespearovských slavností skutečně stalo.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.