Roztroušená paměť. Takovou diagnózu přisoudili fotografové Horký, Durczak a Gola někdejší hornické krajině

Revír ztrácí paměť doslova den po dni. A v rekultivované krajině už nikdo nerozpozná, že tam někde stávaly šachty, kolonie či celé ulice. Lékařská věda říká, že prvotní příznaky roztroušené sklerózy jsou nenápadné. Může jít o klopýtání, odkapávání moči, narůstající únavu, poruchy ve smyslu neostrosti zraku, závratě, třesy a další širokou škálu příznaků až po obrny a těžká postižení centrálního i periferního nervstva. Podobná je i diagnóza Ostravsko-karvinského revíru, který těžbu uhlí postupně utlumuje již od počátku devadesátých let.

Černé uhlí se v regionu dobývalo více než dvě stě roků, takže jednou se muselo klopýtnout, stalo se to na samém počátku devadesátých let. A i když to zpočátku vypadalo jen na únavu, už v roce 1994 přišly smrtelné třesy na Ostravu, která v tomto roce přestala být hornickým městem. Těžba sice pokračovala na Karvinsku a Frýdecko-Místecku, ale pobeskydská část revíru ochrnula v roce 2017 a tu karvinskou čeká obrna v řádu pouhých let. Možná už za rok či dva.

Fotografie Ondřeje Durczaka.

Fotografové Ondřej Durczak, Arkadiusz Gola a Lukáš Horký se tento nezvratný proces rozhodli zmapovat. Nezajímají se o těch několik málo těžních věží či dalších objektů, které dostaly ochranu památkové péče a budou domorodcům a turistům dokazovat, že se na severovýchodě Moravy a ve Slezsku uhlí opravdu těžilo, ale raději dokumentují roztroušenou paměť hornického kraje. Místa odsouzená k definitivnímu zániku. K absolutní ztrátě paměti.

„Dnes v krajině Karvinska převažují ztracené prostory, ztracená místa, kterým obtížně přisuzujeme nějaký význam. Jsou to ošuntělé, pusté, zapomenuté prostory, které si podvědomě vymazáváme z mentální mapy, proto je nevyhledáváme a ani do nich nevstupujeme. Jsou to místa, která se ztrácejí v naší paměti a ve kterých se ztrácíme i my sami,“ píše v úvodní studii k monografii sociolog Jiří Siostrzonek.

Snímek Lukáše Horkého.

A kniha Roztroušená paměť je skutečně zasvěcena místům, která už nikoho nezajímají. Domorodce ani návštěvníky revíru. Expresivně řečeno, tato trojice umělců sedí u otevřené rakve a pozoruje rozkladné procesy. Politikové se regionem procházejí v růžových brýlích a tu ukazují zateplené sídliště a tam zase nějakou tu revitalizaci parku. Jejich úděl je vidět revír pozitivně, hlavně v karvinské části revíru ale převládají chmurné obrazy.

Stačí si třeba projet trasu z Ostravy přes Petřvald, kolem trosek někdejší Orlové a dále kolem dolů Lazy a ČSA třeba do Chotěbuze. Anebo hledat zaniklé doly Doubrava, Barbora či Fučík. Tam všude je doma zmar. Ale zároveň to je poslední výkřik hornické krajiny, která ještě neprošla rekultivací. Ta totiž nakonec nemilosrdně smaže i poslední stopy po těžbě uhlí, jak to v knize dokazuje i několik porekultivačních snímků.

Snímek Arkadiusze Goly.

Roury odnikud nikam, trosky industriální architektury, hroutící se domy v koloniích, zdevastované hřbitovy a kaple, nekonečné křoviny, haldy a laguny, zkrachovalé hospody a obchody, cesty bez cíle. Ondřej Durczak, Arkadiusz Gola a Lukáš Horký na těchto fotografiích zaznamenávají pro příští generace jakýsi „poločas rozpadu“. Pohřeb hornické krajiny. A na každém funusu musí někdo zmáčknout spoušť, aby rodině zůstala památka i na poslední rozloučení s blízkými.

Zleva Ondřej Durczak, Lukáš Horký, Jiří Siostrzonek a Arkadiusz Gola. (Foto: SU Opava)

*

Ondřej Durczak, Arkadiusz Gola a Lukáš Horký: Roztroušená paměť. S podporou Slezské univerzity v Opavě a dalších subjektů vydalo nakladatelství Surbanz. Frýdek-Místek, 2020.