Milan Bátor
Foto. Martin Straka
Jako první se rozezněla marimba v podání Anežky Novákové. Nástroj s magickou hudební barvou a specifickým stylem hry, během níž hráčka drží v každé ruce dvě paličky. Cangelosiho Koncert pro marimbu a orchestr č. 2 je bizarní záležitost. Všechny tři věty prostupuje funerální, tíživá nálada. Na vlas podobná atmosféra působila trochu stereotypně, ale stylizace sólového partu byla přinejmenším zajímavá.
Anežka Nováková. (Foto: Martin Straka) )
Nováková svou hrou dala najevo, že s touto kompozicí dokázala souznít. Počínala si uvolněně a do hry postupně vložila i své emoce. Sólové kadence ukázaly, že dokáže přemýšlivě vystavět hudební fráze, třetí věta ji nezaskočila ani rychlými skupinkami not, které zahrála brilantně a přesně.
Letos uplyne přesně 100 let od úmrtí Camilla Saint-Saënse, jehož První violoncellový koncert zahrála Karolína Žáková. Saint-Saënsův koncert vyniká barevnou instrumentací a melodickou lahodností, nepostrádá ani dramatický výraz, který tomuto dlouhověkému skladateli býval v minulosti některými kritiky upírán. Legrační je, že hudební historikové od sebe tyto domněnky opisovali, najdeme je v podstatě beze změny v českých i slovenských slovnících. Že by si někdo nedal práci na vlastní názor?
Karolína Žáková. (Foto: Martin Straka)
Žáková podala přesvědčivý výkon, který provázely technická brilance (čistě zvládla i rychlé pasáže ve vysokých polohách) a citlivě modelované hudební fráze. Její hra se vyznačovala kultivovaným, sametovým tónem. Dynamické odstínění bylo spíš jemné a decentní, mladá cellistka si vedla dobře i v souhře s orchestrem.
Bella Adamová má oproti ostatním účinkujícím za sebou už první větší zkušenosti. Vydala sólové pěvecké album s hudbou soudobého německého skladatele a hostovala na několika operních scénách. Její medově zbarvený hlas se profiluje jako mezzosoprán, ale zvládá přesvědčivě i altové hloubky, což se potvrdilo nejprve ve dvou písních Johannesa Brahmse. Obě Adamová zazpívala s vroucným výrazem a stylovostí.
Bella Adamová. (Foto: Martin Straka)
Velkou oporou jí byla také skvělá hudební spolupráce violisty Marka Šumníka a pianisty Alexandra Starého. Pánové provedli své party bravurně a s osobním prožitkem. Adamová se na pódium vrátila ještě jednou, aby zazpívala písně na básně Friedricha Rückerta od Gustava Mahlera. V těch bylo naprosto zjevné, že jde o její srdeční záležitost, s níž „dýchá“ a souzní už delší dobu. Její procítěný zpěv nepostrádal filozofický nadhled a vystihl charakter i ráz jednotlivých písní.
Na klarinet se představila Gabriela Matoušková, která pro svůj debut s Janáčkovou filharmonií zvolila První rapsodii pro klarinet a orchestr Clauda Debussyho. Přiznám se, že její hra mne ze všech účinkujících zaujala nejvíc. Matoušková potvrdila, že impresionistické hudbě rozumí a její výkon se vymykal nádhernou uvolněností. Klarinetistka si pohrávala s rytmem a kouzlila s hudební barvou. Právě tónomalba a její tvarování jsou pro správné vyznění Debussyho hudby naprosto klíčové. Matoušková tak povznesla svůj výkon na úroveň osobité hráčské interakce, která je důležitá pro osobnostní rozvoj umělce.
Gabriela Matoušková. (Foto: Martin Straka)
Závěr koncertu patřil klavíru. Anna Gaálová přednesla oblíbený Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Sergeje Prokojfeva. Na její hře mne nejvíc upoutal její spontánní projev. Málokdy se u tak mladých interpretů vídá, že se na pódiu chovají naprosto přirozeně a dokážou si hru užít. Pojetí Gaálové bylo svěží a v několika chvílích se jí dokonce v obličeji zrcadlil šibalský úsměv, který Prokofjev otiskl do svých tónů. Po hudební stránce mohl být její výkon rytmicky ukázněnější v souhře s orchestrem, přesto však mladá klavíristka zahrála velmi pěkně.
Anna Gaálová. (Foto: Martin Straka)
Koncert mladých interpretek s Janáčkovou filharmonií byl půvabný. Potěšil pestrou dramaturgií, variabilitou a opravdu pečlivou přípravou všech zúčastněných. Výborně hrající Janáčkova filharmonie pod taktovkou Iwasakiho šla všem účinkujícím na ruku a byla jim velkou oporou. Nastudování japonského dirigenta se vyznačovalo dobrým muzikálním cítěním a solidním přehledem. Mladé dámy si své vystoupení po všech stránkách ohlídaly a představily se v nádherných, barevně kontrastních šatech. Když někoho práce baví, je to vždy radostné a povznášející.