Jan Holec o divadelním experimentu Stará láska nerezaví: Na příbězích seniorů bychom se měli učit

Divadlo Petra Bezruče se na dva týdny stěhuje do Domu umění, kde odehraje sérii představení pod názvem Stará láska nerezaví. Jak byste stručně ve dvou větách popsal tento projekt divákům, kteří vůbec netuší, o co jde?

Jedná se o dokumentární performanci, která stojí na pomezí divadla a výstavy. Jejím základem jsou autenticky sesbírané záznamy vzpomínek a příběhů seniorů z domova v Bystřici nad Olší, které jsme na jaře minulého roku s našimi herci pravidelně navštěvovali a ze kterých vznikl základ této inscenace.

K těm návštěvám docházelo po dobu několika měsíců, a to i v době nejtvrdšího lockdownu. Můžete připomenout prvotní impuls, který vás přiměl začít jezdit do domova pro seniory, navíc na takto odlehlé místo, a začít tam sbírat příběhy?

My jsme v té době, kdy divadla nemohla hrát, hledali cestu, jakým způsobem komunikovat s divákem. Základem naší profese je vyprávění příběhů na jevišti. Zároveň jsme si uvědomili, že nejvíce příběhů by mohli vyprávět právě senioři, kteří mají hodně životních zkušeností a kteří v době lockdownu byli nejvíce izolovaní, protože je nemohli navštěvovat dokonce ani jejich příbuzní. Cítili jsme, že věnovat se těmto živým kontaktům má obrovský smysl a sociální přesah.

Jezdili jste do domova pro seniory v Bystřici nad Olší už se záměrem, že z vyprávění jeho obyvatel jednou vznikne divadelní představení, nebo to měl být původně jen jakýsi dokumentární seriál pro YouTube?

Myšlenku použít to i pro divadelní představení jsem měl, ale spíše jsem očekával, že bych tam mohl najít nějaký zajímavý lidský příběh, který by mohl dát základ budoucí divadelní hře. S tím, že to nakonec bude mít formu dokumentární inscenace, jsem nepočítal. To se vyvinulo až poté, co návštěvy skončily.

O jaké respondenty vlastně šlo? Hledali jste někoho, kdo by mohl vyprávět zajímavý příběh, nebo vám šlo o úplně obyčejné lidi?

My jsme žádné takové kritérium neměli. Ve spolupráci s vedením domova jsme sice měli nějaké lidi vytipované a dostali jsme o nich i základní informace, nakonec jsme ale nedělali žádný filtr. A ukázalo se, že právě lidé, kteří nám hned na začátku řekli, že měli úplně obyčejný život a že nic zvláštního nezažili, se nakonec ukázali jako zdroj těch nejzajímavějších příběhů.

Jaká byla první reakce seniorů, když jste je poprvé navštívili? Byli rádi, že se o ně někdo zajímá, nebo se spíše ostýchali a nechtěli s tím mít nic společného?

Většinou jsme v první fázi cítili ostych, který se ale vždycky podařilo po nějaké době prolomit. My jsme ty návštěvy opakovali, jezdili jsme tam několik měsíců. U některých seniorů trvalo i delší dobu, než jsme získali jejich důvěru a než se před námi otevřeli. A musím říct, že mnozí z nich byli upřímně rádi a překvapeni, že se o ně někdo zajímá. Jedna paní mi v závěru řekla, že díky nám zažila jeden z nejkrásnějších momentů svého života a že ji to rozradostnilo celé covidové jaro. Myslím, že kdyby jen tohle byl jediný výsledek našeho projektu, tak to asi stálo za to.

Kdybyste si měl vzpomenout na nejsilnější dojem, který jste měl při poslouchání těch příběhů, jaký by to byl?

Myslím, že každé vyprávění bylo silným zážitkem, ale v paměti mi hodně utkvěl den, kdy jsme s jednou ze seniorek, s paní Helenou Tomicovou, procházeli místa, kde dříve stála vesnice Louky nad Olší, která téměř celé zmizela vlivem poddolování. Paní nám ukazovala, kde stál její dům, kam chodila do školy, kudy chodila k řece, a vzpomínala, co všechno tam zažila. Tohle patřilo k silným zážitkům, na jaké se nezapomíná.

Ze zkoušky představení Stará láska nerezaví. (Foto: Jiří Zerzoň)

Příběhy v podání autentických aktérů jsou aktuálně k dispozici na YouTube kanále Divadla Petra Bezruče. Vraťme se ale znovu k představení, kde tyto příběhy ožijí. Hovoříte o dokumentární performanci. Rozumím tomu správně, že herci budou návštěvníkům vyprávět zachycené vzpomínky seniorů?

Ano, dokumentární forma je postavena tak, že herci budou postupně vyprávět pět „malých“ příběhů, které ale budou zasazeny do kontextu „velkých“ dějin. Je třeba také říct, že všechny ty příběhy jsou navázány na téma lásky, proto se představení jmenuje Stará láska nerezaví. Ať už je to láska k domovu, láska k bohu, partnerská láska nebo láska k práci. Jsou to příběhy o velkém odpuštění, o překonání různých křivd a podobně. Mám pocit, že jde svým způsobem o archetypální příběhy, které se dotýkají naší lidské podstaty. Téma lásky je v nich jakýmsi středobodem, který setrvá navzdory nepřízni osudu.

Jde o zcela autentické záznamy vyprávění, nebo scénář obsahuje i nějaký váš autorský vklad? Snažili jste se příběhy třeba nějak vyšperkovat, aby měly větší spád?

Nesnažili, jsou to opravdu autentické záznamy. Jedinou úpravou bylo krácení, což je logické. Ty tematické celky ale jsou zachovány opravdu tak, aby byly co nejvěrnější, často jsou i v místním nářečí. Řada těch lidí mluvila „po našimu“, což bylo pro herce docela zajímavá zkušenost.

Ze zkoušky představení Stará láska nerezaví. (Foto: Jiří Zerzoň)

Představení je zajímavé v tom, že se v něm stírá hranice mezi jevištěm a hledištěm, je to tak?

Ano, chtěli jsme, aby se diváci s těmi příběhy setkali v podobné formě, jako jsme se setkali my. Šlo o velmi intimní a upřímná setkání. Proto je představení určeno pouze pro 40 diváků, kteří budou ještě navíc rozděleni do pěti skupin po osmi lidech. Tito lidé budou postupně putovat prostorem galerie a potkávat se tam s jednotlivými vypravěči. My jsme vlastně v Domě umění udělali takový fiktivní prostorový model Bystřice nad Olší, kde lidé navštíví jednotlivé příbytky a setkají se v nich s jednotlivými aktéry.

Jak jste už zmínil, projekt Stará láska nerezaví je na hranici mezi divadlem a výstavou. Hrací prostor bude tedy přístupný pro prohlídky i během dne. Co návštěvníky této „výstavy“ čeká?

Lidé si budou moci prohlídnout nejen vesnici, kde se příběhy odehrávají, ale také zhlédnout videomedailonky skutečných aktérů a budou si moci prohlédnout i řadu dalších materiálů a předmětů. Třeba staré fotografie, které nám senioři zapůjčili, různá fotoalba a podobně. Musím vyzdvihnout autorku scény Pavlu Kamanovou, protože je to opravdu vynikající práce. Už jen návštěva toho prostoru je zajímavý zážitek.

Součástí projektu je i multimediální výstava. (Foto: Jiří Zerzoň)

Předpokládám, že představení uvidí i senioři, bez kterých by nevzniklo. Byli pozvaní na premiéru, nebo pro ně odehrajete zvláštní představení?

Určitě ano, přijede celý autobus s jednotlivými aktéry i s panem starostou. Odehrajeme pro ně samostatné představení. Moc se na to těšíme a jsme zvědavi na jejich reakce.

Na závěr je možná dobré zmínit, že Divadlo Petra Bezruče je profilováno spíše jako divadlo pro mladší generaci. Lze zařazení tohoto nového titulu vnímat jako snahu přiblížit mladým divákům pocity, které prožívají senioři, kteří byli také mladí a plni života, plánů a nadějí?

Určitě ano. A ještě bych dodal, že poselstvím tohoto projektu je i výzva, aby se lidé navzájem poslouchali. Aby si se svými blízkými povídali a zajímali se o ně, podobně jako tady teď sedíme my dva. Mám pocit, že tato základní lidská potřeba se vytrácí a pandemie k tomu bohužel ještě přispěla. Komunikujeme spolu hlavně přes telefony nebo různé digitální platformy a normální mezilidské vztahy se vytrácejí. Přitom nejenom my v divadle, ale vlastně všichni by měli mít odpovědnost za to, aby se obyčejné lidské příběhy přenášely z generace na generaci, abychom se z těchto příběhů mohli učit.

*

Premiéra představení Stará láska nerezaví je připravena na pátek 13. května. K vidění bude od příštího úterý do konce května, někdy i dvakrát denně. V době, kdy se hrát nebude, je scéna zpřístupněna jako svébytná výstava v běžných otevíracích hodinách Domu umění.