Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Ostravský Sen noci svatojánské je kandidát na nejlepší inscenaci letošních Letních shakespearovských slavností

Ostravský Sen noci svatojánské je kandidát na nejlepší inscenaci letošních Letních shakespearovských slavností

19.7.2022 Divadlo

Divadelní areál na Slezskoostravském hradě byl v pondělí večer diváky naplněn na sto procent. Vyprodanou premiérou inscenace hry Sen noci svatojánské začaly letošní ostravské Letní shakespearovské slavnosti. Hrálo se v překladu přítomného profesora Martina Hilského. A hned v úvodu je třeba říci, že inscenační tým odvedl vynikající práci.

Zvětšit obrázek

Zuzana Říčařová a Jiří Sedláček ve Snu noci svatojánské.
Foto: Kamil Haumptmann

Jaký tedy byl pondělní Sen noci svatojánské na Slezskoostravském hradě? Po úvodních slovech díků na adresu všech sponzorů, donátorů a podporovatelů dostal slovo jeden z největších znalců Shakespearova díla ze všech, kteří dnes působí na celém světě, profesor Martin Hilský. Chtěl promluvit krátce, ale přítomný duch Williama Shakespeara mu to nedovolil. Vše, co se ten večer odehrálo, začalo tedy pro některé poněkud delší, ale pro velkou část publika bohužel jen krátkou přednáškou o celé hře a všech postavách, o kráse této hry, jejím kouzlu a také o síle zázračnosti Shakespearova díla.

Podle Martina Hilského spočívá tato síla ve schopnosti, kterou vtělil slavný autor do každé své hry a kterou může dobrý režisér či režisérka probudit k životu. Pak se stane skutečností zázrak divadla a všichni přítomní včetně herců i diváků, ba i sama doba a chvíle, ve které se představení koná, dotvářejí Shakespearovo dílo v realitu a momentální skutečnost, promlouvající ke všemu, co se na světě v současnosti odehrává.

Režisérka Adéla Laštovková Stodolová díky své tvůrčí režijní invenci dala možnost duchům všech postav, tak jak je autor stvořil, aby spolu s ním byli včera večer v hledišti i na jevišti. Dala možnost těmto duchům vstoupit do těl všech herců, dala možnost elfům a vílám, kteří jsou nadpřirozenými, čarovnými a kouzelnými bytostmi, aby očarovaly všechny přítomné. Dala možnost přítomným divadelním kritikům, aby se alespoň na chvíli stali dětmi podléhajícími kouzlům a čarám. A umožnila i divákům, aby mohli podlehnout kouzlu jedné z nejkrásnějších a nejkouzelnějších Shakespearových her.

Z inscenace Sen noci svatojánské. (Foto: Kamil Haumptmann)

Scénograf a kostýmní výtvarník David Janošek vytvořil scénografii využívající současné technické vymoženosti. Na scéně jsou stěny světelných tyčí hrajících všemi barvami, prostorové pohyblivé skleněné schránky metaforicky zobrazující osobní ulitu – schránku, kterou mají plži, ale také lidé, kteří občas nevědí, jak z ní ven. Janoškovy kostýmy hrají barvami, flitry, třpytivými látkami, výraznými účesy i make-upy. Oči diváků až přecházejí.

Pro Oberona vytvořil za pomocí skleněných stěn kout připomínající kousek zoologické zahrady se šplhadlem pro opice a zároveň vysokou stavbu s pódiem pro vládce v horním patře, podobnou má i Titánie, kde u ní doma je ale milenecká ložnice i mateřský pokoj v jednom. Když se tyto dva „domy“ dají do pohybu proti sobě, připomínají válečné lodě útočící na sebe, nahoře s Oberonem a Titánií ve strašlivém vzájemném konfliktu. Jak mohou takové konflikty vládců a panovníků skončit?  Skvělá dramaturgicko-režijní a scénografická koncepce v jednom. A také závěrečná otázka inscenace.

Tomáš Dastlík. (Foto: Kamil Haumptmann)

Herci a herečky byli prodchnuti duchy svých postav. Tomáš Dastlík se na necelé tři hodiny stal Oberonem, vládcem elfů. Oberonem, který se v prostoru pohyboval chvílemi spíše jako primát, samec gorily než jako člověk. Veden téměř zvířecími pudy bez špetičky citu nechal očarovat svou partnerku Titánii, vládkyni víl tak, že zbavena rozumu milovala se s oslem a Oberon se na to jen chlípně díval.  Ve chvíli, kdy do Dastlíka vstoupil duch aténského vládce Thesea, neboť jde v tomto případě o dvojroli, stál na jevišti nelítostný mocnář, schopný odsoudit i nevěstu k smrti, neposlechne-li svého otce a nestane-li se ženou muže, kterého jí otec vybral. Tato situace je pro Shakespeara a jeho Sen noci svatojánské příznačná: komedie, a začíná odsouzením k smrti!

Zuzana Kajnarová Říčařová jako Titánie je nádhernou nositelkou ženského prvku. Ten vychází z mateřského pudu a nadřazení láskyplného citu nadevše. Nicméně jako Hippolita (i zde jde o dvojroli), nevěsta a budoucí královna Atén, má v ruce kopí a je schopná zabíjet každého a vše, co se jí znelíbí.

Zuzana Říčařová a Tomáš Dastlík. (Foto: Kamil Haumptmann)

Skupinu aténských ochotníků tvoří Vladimír Polák jako principál Poříz, Jiří Sedláček coby Klubko, Matěj Petrák jako Píšťala a Ivo Marták, který hraje Hubičku. Klauniády této čtveřice dostávají publikum do neutuchajících záchvatů smíchu, kdykoliv se na jevišti objeví. Vladimír Polák je na jevišti coby šílící principál a režisér tragédie, která má být komedií, opět ve své nejlepší formě a dává vzpomenout na chvíle, kdy skvěle a vtipně bavil publikum v hledišti Národního divadla moravskoslezského. Jiří Sedláček, tento tlouštík roztomilý k pomilování a zároveň skvělý herec a vynikající hudebník a zpěvák, ukazuje celou šíři svého interpretačního umění. Akrobatické schopnosti Matěje Petráka berou dech. A Ivo Marták, který v divadelní hře hrané uvnitř Snu pro oči vládců a králů předvádí cihlovou zeď s otvorem, skrze který na vládce vystrkuje holou řiť (srozumitelné režijní gesto rezonující s dneškem), je prostě nezapomenutelný.

Vladimír Polák (Foto: Kamil Haumptmann)

Puka, popleteného šéfa elfů a zmateného vykonavatele Oberonových příkazů, předvádí Ondřej Nosálek. Když ten vybalí své raperské pěvecké a pohybové i taneční umění, každý divák jen zírá a pak nadšeně tleská. Poklona za hudební, pěvecké a taneční scény patří také všem vílám (Dominika Sýkorová, Pavlína Červíčková, Linda Caridad Fernandez Saez) a elfům v čele se Zbigniewem Kalinou. Také však autoru hudby Petru Zemanovi, ve které znějí současné prvky, i choreografce Lindě Rančákové, která vytvořila skvělé taneční sólové party i sborové taneční scény.

Zbývá čtveřice aténských milenců. Lysandr Petra Buchty, Demetrius Šimona Krupy, Hermie Izabely Vydrové – Firlové a Helena Markéty Matulové. Všichni čtyři jsou skvělí, ale prim mezi nimi hraje Markéta Matulová. Její Helena, která v sobě spojuje dívčí neohrabanost a ženskou rozhodnost, zdánlivou ošklivost a velký půvab zároveň, patří k nejlepším Helenám, které autor recenze kdy viděl.

Z inscenace Sen noci svatojánské. (Foto: Kamil Haumptmann)

Nakonec Jan Vlas v roli Egea, otec nezvládající otcovskou roli a pořadatel dvorních divadelních představení, které se mu rozpadají pod rukama, jen umocňuje režijní výklad o potřebnosti mužů, kteří jsou schopni plnit role i funkce, jež zastávají.

Tento ostravský Sen noci svatojánské je po své premiéře žhavým kandidátem na nejlepší inscenaci letošních Letních shakespearovských slavností, které letos uvidí diváci nejen v Ostravě, ale také v Brně, v Praze i v Bratislavě.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.