Ladislav Vrchovský
Foto: Martin Kusyn
Režisér Vojtěch Štěpánek se pevně drží zásad platných pro žánr crazy komedie. V tomto žánru na jevišti převažují neverbální situace, klauniády, gagy a velká míra humorné nadsázky. Tyto zásady platí nejen pro fyzické jednání herců, ale také pro mluvní složku hereckých výkonů, často velmi fyzicky náročných.
Všechny shora vyjmenované žánrové podmínky jsou v představení uplatňovány beze zbytku všemi účinkujícími i režisérem. Z hereček a herců lze těžko někoho vyzdvihnout nad ostatní. Všichni hrají s obrovským nasazením, energie z nich do hlediště přímo sálá.
Z inscenace Bez roucha. (Foto: Martin Kusyn)
Děj hry je jednoduchý. Divadelní režisér Lloyd Fellowes pracuje s herci v prvním dějství na generálce před premiérou dveřové frašky z divadelního prostředí nazvané „Sardinky, sardinky!“. Ve druhém sleduje divák frašku probíhající před jeho očima, třetí dějství nabízí střídání pohledů do zákulisí a na fiktivní jeviště divadla na divadle.
V textu sice nechybí vážnější okamžiky s tématy osobních životů některých herců ze souboru, ale i v těchto okamžicích všichni jednají s výrazným humorným nadhledem. V představení je velmi důležitá souhra všech účinkujících v důsledném načasování humorných situací. Každé dveře se musejí otevírat v pravou chvíli a talířek se sardinkami musí být vždy na tom správném místě.
Režisér v této inscenaci prokazuje mimořádnou schopnost k vypracování naprosto přesného načasování uvnitř jednotlivých situací a jedinečnou schopnost pro vybudování nepřetržitého řetězu gagů, vypracovaných k dokonalým pointám. V práci s herci všechny vede k naprosto přesným hereckým střihům mezi jednotlivými vytvářenými postavami, i ke zřetelné a srozumitelné psychické drobnokresbě v okamžicích vážných i komických konfliktů v mezilidských vztazích.
Z inscenace Bez roucha. (Foto: Martin Kusyn)
Herecké úkoly jsou v této hře velmi náročné, neboť všichni účinkující vystupují střídavě v rolích členů herecké společnosti, chystající se na premiéru frašky Sardinky, sardinky, a zároveň prožívají své lidské osudy. Tyto dvojjediné postavy až trojjediné role vyžadují nejen zcela odlišné chování, ale i rozdílné charaktery a povahy v každé z nich. A zároveň požadují úplně stejné fyzické nasazení.
Co se hlavně fyzického jednání týká, od začátku až do konce všemu, co se odehrává v hracím prostoru, vévodí Robert Finta, herec velmi pověstný akrobatickými schopnostmi a mimořádnou fyzickou energií. Finta v tomto případě odevzdává zatím nejlepší výkon mezi všemi, které na domovské scéně vytvořil.
Z inscenace Bez roucha. (Foto: Martin Kusyn)
Vynikající jsou ve svých dvojjediných rolích i Petra Kocmanová, Sára Erlebachová i Kateřina Breiská. Stejně tak přesně plní úkoly dané režisérem Petr Houska, který dokonce hraje tři postavy, Vladimír Čapka, Jiří Sedláček v roli jevištního technika Tima Algooda, Vojtěch Johaník v roli režiséra Lloyda Dallase a hostující Magdaléna Kubatková, hrající inspicientku Poppy Norton-Taylorovou.
Premiérové publikum odměnilo všechny účinkující dlouhým potleskem vestoje. A Štěpánkova inscenace komedie Bez roucha se zařadila po bok těch nejvydařenějších a nejslavnějších mezi všemi uvedenými v historii českého divadla, které byly k vidění od roku 1986 až do roku 2023.
