Svět jako jedno propojené potrubí. Ohlédnutí za končící výstavou Aliny Schmuch v ostravském Platu

První video s názvem Obojživelné linie (Amphibious Lines) je kombinací videoartu a dokumentu. Oba přístupy se vyváženě prolínají. Důležitou roli hraje střih a střídání delších záběrů na krajinu, stavební zóny nebo výzkumné středisko včetně probíhajícího experimentu s rozhovorem s odbornicí na vývoj a výstavbu protipovodňových bariér a přímořských hrází v současném Nizozemí, kde moře čím dál víc proniká – prosakuje – do obydlené krajiny na pobřeží.

Mluvené slovo (s českými titulky) dělá artové video srozumitelnějším a přitažlivějším, divák má možnost brzy pochopit, jaké téma se zde řeší. Přesto je vizuální složka hlavním, a z podstaty uměleckého vizuálního díla podstatným, průvodcem příběhu.

Děj, použijeme-li tento termín pro umělecké dílo, nás vede krajinou a zároveň i stavbou, která v ní probíhá. Brzy se z prostřihů rozhovoru dovtípíme, že se téma točí kolem hydrogeologického výzkumu a téměř až futuristických plánů na výstavbu písečných ostrovů v bezprostřední blízkostí mořského pobřeží. To vše za jediným účelem: aby člověk nepřicházel o půdu a místo k přebývání.

Z videa Obojživelné linie (Amphibious Lines). (Foto: Martin Polák)

Ve filmu zazní i množství statistických údajů, ať už se jedná o fakta a čísla reflektující pozvolné zvyšování hladiny, množství písku, kterého by bylo potřeba, anebo výkonnost vodních čerpadel, která by musela přečerpávat mořskou vodu a udržovat tak rovnováhu mezi vodou a souší.

Přesto, jak už bylo zmíněno, obraz je neustále v pohybu, kolážovým způsobem se klidně „přepne“ na jiný kanál a z krajiny nebo výzkumáku se rázem ocitneme u plaveckého bazénu s dvojicí akvabel. Zemité barvy jsou vystřídány nádherně azurově modrou.

Z videa Obojživelné linie (Amphibious Lines). (Foto: Martin Polák)

Postupně, i když přerušovaně dalšími záběry odjinud, zaznamenáváme nácvik jejich sportovně-gymnastické sestavy. Pokud film začíná záběrem na obojživelného čolka v lidské dlani, jsou záběry s akvabelami pokračováním myšlenky, jejíž linie vede od vzniku života na naší planetě až po současného Homo sapiens, který vodu využívá nejen ke svému životu, ale i k pobavení a tělesnému vyžití. Navíc přitom využívá vodní prostředí stejně jako obojživelník nebo vodní savec, který se musí pravidelně nadechovat nad hladinou.

Film má tak hned několik rovin, vrstev, které se překrývají a prolínají velmi citlivě, jsou prosté podprahových náznaků a prvoplánových ekoreklam, a tím pádem si i přes určité dokumentární rysy zachovává poetičnost a nadhled.

Videoprojekt Koupelnové studie (Bathroom Studies). (Foto Martin Polák)

Druhý videoprojekt s názvem Koupelnové studie (Bathroom Studies) kombinuje dvě plátna blízko sebe vedle, na kterých můžeme souběžně sledovat videa ze dvou zcela odlišných prostředí. Video vpravo, popisující probuzení a pohyb těla z lože do vany, je záměrně stylizované, performativní, odosobněné, umocněné sterilním prostředím moderní koupelny. Video vlevo nás vede přes kanálový poklop do útrob kanalizační sítě, jakéhosi města dole. Autorce navíc nešlo jen o pohled pod zem, ale o přiblížení současné techniky, která dnes už běžně zaměstnává roboty s přenosnou kamerou pro obtížnější práce ve stísněných prostorách. Paralelně se odehrávají dva příběhy, v nichž každý má svého „hybatele“, ať už je to housenkovitě se pohybující lidské tělo nebo čtyřnohý chodící robotek, který šikovně zdolává kdejaký hrbol nebo schod.

Videoprojekt Koupelnové studie (Bathroom Studies). (Foto Martin Polák)

Jako se pohybová performance v koupelně střídá se statickými záběry například na výlevku uprostřed bílé plochy, kresbu mramorovaného obložení nebo minimalistické linie zařízení, stejně tak pohyb robota podzemí je na začátku uveden a v průběhu prostříhán grafickými videoobrazy, ať už jde o rastr poklopu jako výchozí předlohy ke kaleidoskopicky se měnící sérii kruhů, anebo o záběry v neogeometrickém stylu.

Videoprojekt je možné zhlédnout postupně jako dvě samostatná videa, ale větší zážitek je zhlédnout ho tzv. stereosledováním. A nevadí, že nám vždy tu vpravo, tu vlevo nějaký ten záběr uteče. Při opakovaném sledování znovu od začátku lze zažít zase jiné stereoobrazy.

Ústí vodní cesty (Mouth of the Waterway). (Foto: Martin Polák)

Oba videoprojekty, zejména druhou výše zmíněnou videoprojekci, doplňuje sled fotografií na zavěšených obrazovkách s názvem Ústí vodní cesty (Mouth of the Waterway). Jde opět o záběry z reálu, ve výsledku připomínající grafické rastry nebo měsíční krajinu.

Stejný název autorka dala i své nové umělecké knize, ve které „kurátoruje archivní fotografie kanalizačních systémů spolu s novými provozními snímky vytvořenými inspekčními roboty“ (zdroj: Plato).

Uvedení umělkyně Aliny Schmuch v Ostravě bylo rozhodně dobrou volbou.

*

Alina Schmuch: Prosakování. Kurátorky: Daniela a Linda Dostálkovy. Výstava je v galerii Plato k vidění už pouze do neděle 22. března 2026.