Těšínská inscenace O myších a lidech se ptá diváků, zda není samota horší než smrt

John Steinbeck vytvořil ve svém díle příběh o důležitosti přátelství mezi lidmi ve světě, ve kterém převládá samota. Vychází ze situace, která vznikla v třicátých letech minulého století v průběhu velké hospodářské krize, a kritizuje tehdejší společnost plnou předsudků, rasismu a nenávisti.

V České republice se dramatizace Steinbeckovy novely objevuje na divadelních jevištích poměrně často. Výrazně se do historie v posledních dvaceti letech zapsala inscenace Petra Kracika z roku 2005 v pražském Divadlo pod Palmovkou nebo zlínská inscenace Ivo Krobota z roku 2013.

V podstatě se ve způsobech uchopení Steinbeckovy předlohy střídají tři způsoby – jeden nabízí důsledné dodržování klasického žánru realisticko-psychologické činohry a příběh zasazuje do doby, ve kterém autor své dílo vytvořil. Ve druhém případě jsou diváci svědky pokusů přenést děj do současnosti, snah o aktualizaci, zdůraznění některého ze všech motivů či tématu autorem zmíněných. K vidění byvá i třetí žánr, a to divadelní detektivka.

Z inscenace O myších a lidech. (Foto: Miroslav Pawelek)

Janusz Klimsza a jeho inscenační tým jde v českotěšínské inscenaci první zmíněnou cestou. I když je scéna Michala Syrového výrazně znaková, má historizující ráz. Kostýmy Marcely Lysáčkové jsou dobové a jednotliví představitelé v nich vypadají jako skutečné postavy, které právě vystoupily na jeviště ze staré dobové fotografie. Velmi vydařený je kostým Curleyové v červené barvě (červené šaty, střevíčky), což v divadelní řeči symbolizuje jak nebezpečí, tak její marnivou snahu o krásu v beznadějném prostředí. Hudba Zbyhněva Siwka vychází z nejlepších tradic meziválečného amerického blues.

Z dramaturgického pohledu jsou stejně silně zdůrazněny všechny motivy: přátelství, zhroucené sny, duševní zaostalost, osamělost, touha po štěstí, chudoba, předsudky, rasismus, zklamání atd. Nic nechybí, ale také nic nevyčnívá. Někdo může namítnout: nic nového pod sluncem, tradiční, ničím nepřekvapující klasická činohra. Nechybí však ani pověstná Klimszova důslednost, absolutní a doslova mistrovské zvládnutí divadelního řemesla ve všech stavebních komponentech inscenace.

Příběh dvou přátel, Georga a Lennieho, je součástí povinné školní četby, a lze předpokládat, že děj většina diváků zná. I když je v novele dostatečný počet postav na román, to nejdůležitější se odehrává kromě hlavní dvojice mezi starým tulákem Candym a jeho psem, mladou manželskou dvojicí Curley – Curleyová a černochem Crooksem ve vztahu k ostatním.

Z inscenace O myších a lidech. (Foto: Miroslav Pawelek)

Herci jsou režisérem vedeni k vytvoření naprosto pravdivých lidských postav, čitelných a srozumitelných charakterů a jednoznačných povah. Lennie v podání Tomasze W. Przybyly je pečlivě vykreslen jako ustrašený muž trpící neurodivergencí, ve které se prolíná autismus s poruchami v oblasti mezilidské komunikace. Lennie je zároveň vybaven mimořádnou fyzickou silou, což dohromady vytváří velmi hrozivý potenciál.

Zdeněk Klusák hraje Lennieho kamaráda George jako člověka, který ví, že bez jeho péče a dohledu by fyzicky hrozivý, ale mentálně křehký Lennie buď zemřel hladem někde pod mostem, nebo skončil v blázinci, protože je nebezpečný jak sám vůči sobě, tak vůči ostatním. Syn majitele ranče Curley je v hereckém uchopení Tomáše Háby hejskem věnujícím se boxu více než manželce.

Z inscenace O myších a lidech. (Foto: Miroslav Pawelek)

Curleyvou hraje Bára Kuboň Vidomská jako atraktivní blondýnku prostšího ducha, jen mírně koketní, která touží aspoň po trošce mužského obdivu a možnosti s někým mluvit. Curleyová také nemá žádné křestní jméno, aby byla vnímána jako manželův majetek. V novele je tato jediná žena v příběhu spíše flundrou vykreslenou očima ostatních dělníků jako hrozba. V modernějších a současnějších divadelní adaptacích, ale také zde, se objevuje i hlubší, lidštější pohled. Stejně jako většina současných inscenací ji také Janusz Klimsza spolu s její představitelkou už nevidí jen jako svůdnici, ale jako osamělou mladou ženu uvězněnou v manželství bez lásky.

Starý tulák Candy v podání Miloše Čížka nemá nic a nikoho jiného na starost než starého nemocného psa, který za sebou tahá nohy. Černoch Crooks (Ondřej Frydrych) sice už není otrokem, ale pro všechny je to pořád bezprávný negr.

V ostatních spíše epizodních postavách vystupují Zděněk Hrabal (Slim), Jan Brija, Jindřich Tesarczyk a Jiří Ponča jako nádeníci, v roli psa alternují Edita Jelínková, Eliška Doubková a Nora Kovaříková.

Janusz Klimsza stejně jako většina režisérů před ním pečlivě staví řetěz situací, jehož nejdůležitějšími články jsou Lennieho touha dotýkat se hebkých a měkkých věcí a to, že jeden z dělníků (Carlson) má pistoli. Pak už jde jen o řetězení smrti: malé štěně nechtěně umačká Lennie, starý pes je zastřelen, aby byl zbaven utrpení, Curleyho žena zemře v důsledku tragické nehody a Lennie je nakonec zbaven života hlavně z důvodu milosrdenství, aby byl ušetřen strachu a bolesti z lynčování. Paralela mezi zastřelením psa a smrtí Lennieho je nejdůležitějším dramaturgickým prvkem celé hry. Klíčové je, že George zastřelí Lennieho Carlsonovou pistolí. Divák tak vidí tu samou pistoli, která na začátku ukončila život psa, což otevírá další téma – eutanázii.

Z inscenace O myších a lidech. (Foto: Miroslav Pawelek)

Nebyl by to režisér Klimsza, kdyby divákům nenadělil mimořádně působivé jevištní obrazy, hercům nepomohl vystavět emocemi nabité situace a publiku nedal důvody k zamyšlení. To, že Candy nemá na jevišti vedle sebe psa (v některých inscenacích se živý pes na jevištích objevil), ale stará se o malé dítě chodící o berlích, je naprosto originální a významově do velké hloubky sahající metafora. V Carlsonově textu je navíc zmínka o tom, že pes nebude trpět, neboť bude zastřelen nečekaně ranou do týla. K popravě do zákulisí však Carlson (Miroslav Liška) odvádí (nebo odnáší?) na obojku dítě chodící o berlích…

Dramatická situace, ve které sexuálně frustrovaná Curleyho manželka a Lennie ve společném tanci vyjadřují skryté touhy svých postav, je podána v režijně skvěle vystavěné mizanscéně v dynamickém vířivém tanci. Tato scéna je jedním z vrcholů hereckého výkonu Báry Kuboň Vidomské a Thomasze W. Przybyly i celé inscenace.

Z inscenace O myších a lidech. (Foto: Miroslav Pawelek)

Těšínské divadlo je mezi ostatními v České republice svým způsobem pověstné mimořádně pečlivou prací se svými diváky. Je to dáno i regionem, ve kterém působí, takže divadlo vozí zájezdové inscenace do měst v krajině kolem řeky Olzy, obývané odedávna výraznou polskou národnostní menšinou. Proto jsou součástí divadla Česká scéna a Polská scéna.

Toto zčásti venkovské publikum je výrazně konzervativní a Janusz Klimsza, který odsud pochází, místní život i místní divadelní publikum dobře zná. V této jeho znalosti a životní zkušenosti je s největší pravděpodobností důvod zvoleného velmi tradičního uchopení Steinbeckova sto let starého prozaického díla, napsaného z většiny ve formě dialogů. Estetická rovina inscenace si tak podává ruku s velmi důležitou rovinou i úlohou společenskou.

Mimořádně emocionální představení O myších lidech je uváděno v rámci spolupráce zejména se středními školami v rámci výuky o zahraniční světové literatuře. Lze předpokládat, že studenti se podělí se svými rodiči o silný zážitek, což ukazuje na možný dlouhý život inscenace, která by si zasloužila co největší počet repríz.

*

O myších a lidech. Autor předlohy John Steinbeck. Překlad: Ota Ornest. Režie: Janusz Klimsza. Dramaturgie: Magdalena Marie Franková. Scéna: Michal Syrový. Kostýmy: Marcela Lysáčková. Hudba: Zbyhněv Siwek. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 21. března 2026 na České scéně Těšínského divadla v Českém Těšíně.