Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Divadelní události roku 2013 očima Fišara, Lichého, Dřízgové a mnoha dalších

Divadelní události roku 2013 očima Fišara, Lichého, Dřízgové a mnoha dalších

31.12.2013 Divadlo

Co vás v uplynulém roce nejvíce zaujalo v oblasti divadla? A jaký byl váš nejhorší zážitek v divadle? Takové otázky položil deník Ostravan.cz vybraným osobnostem, které mají k tématu co říci.

Zvětšit obrázek

Ostravská Edith Piaf a Marlene Dittrich na stylizované fotografii.
Foto: Martin Popelář

Jan Fišar, herec: Největším zážitkem byla pro mne prosincová premiéra muzikálu Edith a Marlene. Výborná režie Janusze Klimszi, vynikající herecké a pěvecké výkony a především mimořádná Hana Fialová jako Edith Piaf. A největším zklamáním – už několik let – byl pro mne festival Ost-ra-var, který podle mne rok od roku stále více skomírá a přestává mít jakýkoliv smysl.

Petra Lorencová, herečka: Největší zážitek pro mne představoval balet Poslední samuraj v Národním divadle moravskoslezském. Byla jsem ohromená a měla jsem husí kůži. Perfektní synchronizace všech tanečníků na jevišti, skvělá choreografie, krásná hudba a úžasná Lucie Skálová. Nádhera! Asi dva dny jsem ještě nad představením musela přemýšlet. Takové chvíle, kdy mě inscenace natolik pohltí a zasáhne, nejsou časté. A zároveň si při nich uvědomuji, že další takové jen tak brzo nepřijdou. Pokud mám říct nejhorší divadelní zážitek uplynulého roku, pak to byl festival Ost-ra-var. Tak nějak se podivně zvrtl a místo sváteční divadelní atmosféry tu zavládlo velké napětí a přehnané emoce.

Norbert Lichý, herec: Největší divadelní zážitek? To je vždy, když soubor jedná jako jeden celek. Když třeba něco nejde a víme, že to můžeme zachránit jenom jako celý soubor. Ne zachraň se, kdo můžeš, ale situace, kdy stojíme vzájemně za sebou. A všechny půtky jdou stranou. Naštěstí se to stává jen výjimečně. Letos ano. Díky za to. Vážím si našich herců. Taky mne potěšila velkorysost. A nejhorší zážitek? Nesoudnost studentů teatrologie, kteří pořadatele festivalu Ost-ra-var hanili, hanili, až pohanili. To není korektní už proto, že mají od divadla veškerý komfort a servis. Házet špínu umí každý debil. Já osobně si vážím toho, že NDM tento festival drží už tak dlouho, protože z toho trochu slávy uloupneme i my, malá divadla, která z toho vyjdou docela dobře. A navíc si herců z „národního“ většinou velmi vážím.

Jana Šrejma Kačírková, operní pěvkyně: Největším divadelním zážitkem pro mne byla inscenace opery Lohengrin v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Krásná hudba, krásné obsazení, úžasné spojení všech dojmů z jeviště v den výročí narození Richarda Wagnera. A co se týče nejhoršího zážitku, asi vás zklamu, asi jsem si dobře vybírala a nic takového jsem nezažila. Opravdu ne, měla jsem štěstí.

Pavlína Kafková, herečka: Moji největší pochvalu zaslouží bez debat Edith a Marlene. Opravdová katarze  z příběhu na jevišti! Z umění, z práce kolegů, ze sdílení, ze smyslu předávání a z tvorby. Zážitek! Prožila jsem emoce, které neodezněly do této chvíle. Děkuji kolegům Hance Fialové, Evě Zbrožkové a Juraji Čiernikovi. Režiséru Januszi Klimszovi. A samozřejmě všem účinkujícím i těm, kteří na jevišti vidět nejsou, protože jsou v zákulisí. Děkuji. Druhým velkým zážitkem bylo pro mě představení Hráči v Aréně! Krásné herecké představení s úžasnými detaily. Je naprostý požitek vidět, jak si to kolegové užívají. A to nejhorší? Je mi moc líto, že nejhorší zážitek v divadle jsem zažila na jevišti jako herečka. Vlastně můžu říct, že jsem prožila zlý sen snad každého herce. Bylo to při představení v rámci festivalu Ost-ra-var. Titul se zdráhám jmenovat, nechci tomu představení již nijak víc ublížit. Myslím si, že si to nezaslouží a jsem ráda, že při premiéře a při reprízách zaznamenalo i velmi pozitivní ohlas a přijetí diváků. Festivalové publikum, převážně univerzitní studenti  divadelních škol, tento typ divadla vůbec nepřijalo, což opravdu chápu. Ovšem forma, jak svou nelibost vůči dění na jevišti dali najevo, byla nevhodná. Projevovali se  hlasitým výsměchem a různými komentáři při vážných scénách. S pousmáním použiji jejich trošku naivní argumentaci v následujících debatách  – dali jasně najevo „svůj názor“ a dodávám, že svůj názor na ně měli také přítomní předplatitelé, normální diváci i herci, kteří byli na jevišti. Ale válka z toho  nebude. Jen se projevila a zároveň neprojevila slušnost a velkorysost. Nás jako soubor to semklo, což je pozitivní a hezké. Projevila se dokonce mezisouborová herecká soudržnost a sounáležitost, kterou projevili kolegové z divadel v Ostravě. Za což jim tímto děkuji a zároveň přeji všem kolegům úspěšný rok 2014.

Štěpán Pácl, umělecký šéf Divadla Petra Bezruče: Odpověď na otázku týkající se nejlepšího divadelního zážitku musím rozdělit na dvě části. Za prvé Sidonie nádherná v podání Bílého divadla. Směřování inscenace k nepřímému a nezjednodušujícímu sdělení přes volný scénický obraz považuji za obdivuhodné. A za druhé Poprask na laguně v Národním divadle moravskoslezském. To byl zážitek hrozící vyhřeznutím všech orgánů v důsledku nezadržitelného smíchu z hereckých veletočů. A nejhorší zážitek? To je jednoznačně odvolání Štěpána Kubišty z pozice ředitele Nové scény ND Praha. To není vyhýbavá odpověď, to je zkrátka nejhorší zážitek, který se Ostravy týká tak, jako kohokoliv v kulturní oblasti. Dosud neodůvodněné odvolání je jasným signálem likvidace všeho progresivního a smysluplného, co na Nové scéně, potažmo v pražském Národním divadle, začalo úspěšně vznikat.

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského: Potěšilo mě to, že jako celek jsou ostravská divadla stále tak dobrá, živá a vzájemně komunikující a inspirující se. A že diváci do nich chodí víc a víc. Nepotěšilo mě, když se nám – teď mluvím za Národní divadlo moravskoslezské – někdy nepodaří být tak dobří či tak vyprodaní, jak chceme a máme být.

Eva Dřízgová-Jirušová, operní pěvkyně: Obrovským zážitkem pro mne byl výkon Aleny Sasínové-Polarczyk v roli Slánské v přestavení S nadějí, nebo bez ní v Komorní scéně Aréna. A druhá otázka? Našly by se spíše zážitky méně intenzivní, ale nikoliv nejhorší, takže nemohu odpovědět.

Tomáš Vůjtek, dramaturg Komorní scény Aréna: Těch krásných divadelních zážitků bylo letos docela dost. Ten poslední jsem měl na premiéře Edith a Marlene, kde jsem se po dlouhé době spontánně postavil a dojatě tleskal. Dále kromě Tichého Tarzana v režii Aničky Petrželkové na festivalu Dream Factory to byly především Deštivé dny na stejném festivalu, které Janusz Klimsza režijně vystavěl jako nádherné herecké divadlo pro dva vyzrálé hráče, a přesto byli nakonec na jevišti hráči tři, alespoň tedy pro mě, neboť jak Richard Krajčo, tak David Švehlík ve svých kreacích odráželi i hereckou invenci pana režiséra. Řečeno jednoduše, Janusz v tom hrál taky. Nejsmutnějším zážitkem loňského roku byl odchod pana režiséra Janíka, kterému mnozí vděčí za mnohé. 11. ledna to bude rok, určitě si na něj s láskou vzpomeneme. Tradičně posmutnělé jsou taky reflexe Ost-ra.varu, tedy chování jeho festivalového kritického publika.

Veronika Forejtová, herečka: Nejlepším zážitkem určitě byly Balady v choreografii Hany Litterové a v provedení baletního souboru Národního divadla moravskoslezského. A žádný nejhorší zážitek nemám, protože se nesluší o vlastní rodině mluvit neuctivě.

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.