Vladimír Hron a sbor Permoník v Gongu: Se dvěma stovkami účinkujících si zpívalo i hlediště

Saxi Girls Bigband Petra Svobody a smyčcová sekce Filharmonie Bohuslava Martinů za řízení Petra Svobody zahájili swingovou pohodou prokvetlý večer. Vladimír Hron na počátku uvedl, že se budou střídat písně prosycené duchovní atmosférou s těmi legračními. Hned však dodal, že vánoční písně mají ještě jedno podstatné téma. A tím je láska.

Duet Venku je sníh a mráz s herečkou Lucií Černíkovou, která je nepřehlédnutelnou stálicí divadla Semafor, byl velmi příjemný. „Takhle brzy, pane Alzheimere?“ uvodil následující song čím dál víc perlící Hron, který si nemohl vzpomenout na autora následující písně, jež zazněla také v americké muzikálové komedii Neptunova dcera z roku 1949.

Lucie Černíková a Vladimír Hron. (Foto: Milan Kamír)

Následující píseň Vánoční čas blíží se k nám poukázala, že drobnou slabinou Hronova zpěvu mohou být spodní tóny, které jeho výše posazený hlas neprosadil do znělé rezonance.

Skvělá byla Hronova komunikace s publikem – „Nebojte se, užívejte si to“, narážel moderátor na zkostnatělé vnímání vánoční hudby jako něčeho, při čem je třeba zjihnout a nostalgicky vzpomínat na zašlé časy. Další duet s teprve čtrnáctiletou zpěvačkou, která si říká Adéla, byl ukázkou mladého a vcelku bouřlivého talentu sympatické, vytáhlé dívenky, jejíž noha se prudce pohupovala do rytmu, jako by jen těžce skrývala neposednou energii.

Pěkný byl také duet Tak jako Marshmallow, v němž se k Hronovi přidal zpěvák Vojtěch Drahokoupil. Přiznám se, že idola holčičích srdcí z popové kapely New Element jsem slyšel živě zpívat poprvé a dopadlo to dobře. Drahokoupil se dokázal v duetu s Hronem prosadit. Také následující sólová píseň mladého zpěváka All i Want for Christmas is You (Jediné, co chci k vánocům, jsi Ty) dopadla i díky skvěle zpívajícím dívkám z koncertního sboru Permoník výborně.

Vojtěch Drahokoupil zpíval v Gongu. (Foto: Milan Kamír)

Píseň Vánoc, v originále znějící jako The Christmas Song, přeložil Hron do češtiny a nutno dodat, že jeho překlady jsou vkusné, jazykově vytříbené a poetické, v závěru se objevila kratičká hudební reminiscence na vánoční hit Rolničky. Poté se přitvrdilo, na pódiu se totiž objevilo „tornádo“ v podobě zpěvačky Ilony Csákové, která s profesionalitou zazpívala song Vánoční rock. Také následující Hronova Procházka zimní krajinou se nesla zasněženou, swingově „najazzlou“ cestou, jejíž české texty byly opět ukázkou zdařilých překladů.

Jedním z vrcholů večera byla píseň Nejhezčí z dárků, co znám z muzikálu Za zvuků hudby (Sound of Music), kterou s Hronem zazpívala Kateřina Jalovcová. Mezzosopranistka je obdarována skutečně velkým hlasem s jedinečně osobitou barvou a skvělou znělostí v širokém spektru hlasových poloh. Její zpěv byl jednoduše nádherný a strhnul svou výrazovou silou.

Kateřina Jalovcová v Gongu. (Foto: Milan Kamír)

Hron se prezentoval vlastní textovou tvorbou v písni Štědrej den, kterou napsal kdysi dávno. Poetice českých Vánoc sice trochu skřípal ranní příchod Santa Clause, nicméně barvité hudební aranžmá a Hronův báječný zpěv situaci do značné míry zachránily.

V polovině večera proběhl křest nového cédéčka, které pokřtily osobnosti spjaté s Permoníkem: Ivan Šeiner, Eva Šeinerová, Martina Juríková a další. Při té příležitosti také zaznělo, že Martina Juríková se stala novou sbormistryní Permoníka a převzala tak po neuvěřitelné umělecké práci Šeinerové sbormistrovskou štafetu. Zaznělo také krátké slavnostní bravo, bravissimo v podání koncertního sboru dívek Permoník a energií sršící legenda Šeinerová připomněla citát Leonarda da Vinciho, který byl a je ústředním mottem Permoníka: „Co neznáš, nemůžeš milovat, leda chudě.“ Svatá pravda. Po písni Ať sněží dál následovala krátká přestávka spojená s autogramiádou.

Po přestávce zaujal duet Lucie Černíkové a Kateřiny Jalovcové Pie Jesu z Requiem A. L. Webbera, který patřil k vrcholům večera, zejména díky famóznímu výkonu Jalovcové. Vysoký, světlejší soprán Černíkové vyniknul s větší jistotou v následujícím sólovém čísle Tichá noc, opět za doprovodu skvělých vokalistek z Permoníku.

Karvinský sbor má několik věkových kategorií a zpěváčci postupně přicházeli od větších až k těm nejmenším na pódium. V samotném závěru se sbor rozrostl do obřích rozměrů a Hron několikrát s radostným šibalstvím a uspokojením připomněl, že tolik účinkujících ještě diváci živě na pódiu neviděli. A myslím, že vůbec nepřeháněl. Předposlední písní večera byly známé Bílé Vánoce Irvinga Berlina, při kterých se k více než dvěma stovkám účinkujících přidaly další desítky hlasů z hlediště. Nakonec došlo ještě na přídavek Už Vánoce vchází, po kterém publikum poděkovalo vestoje.

Sbor Permoník v Gongu. (Foto: Michaela Strzelecká)

Koncert Vánoční hvězdy měl výbornou, invenční a vždy něčím překvapivou dramaturgii. Sólové vstupy střídaly duety, pomalé, sentimentální melodie zase alternovaly svěží swingové pecky. Hron celý večer provázel báječným průvodním slovem, které bylo v ideálním poměru proloženo zajímavými informacemi o písních, textech a autorech s jeho bonmoty, imitacemi a legráckami, ze kterých diváky nejvíc dostala jeho fantastická imitace Karla Gotta (míněná Hronem obdivně a s velkou úctou k legendárnímu slavíkovi), prezidenta Zemana a vtipy o lžících a náušnicích.

Také Hronův zpěv je nutné ocenit jako jednu z největších jistot večera, ať už v poloze karikující nebo té přirozené. Moderátor však nezapomněl na to nejdůležitější: několikrát poděkovat zpěvačkám a zpěvákům ze sboru Permoník, kteří zvládli neskutečně náročný koncert, trvající vysoko přes dvě hodiny, s profesionalitou dospěláků. A Hron se příliš neodchýlil od pravdy, když zmínil, že tento sbor je nejen český, ale i světový unikát. Kdo jej někdy měl možnost slyšet živě, ví, že to není nijak přehnané.

Vánoční hvězdy v Gongu byly nadmíru vydařené i díky skvělému nazvučení. Zpěvy byly konkrétní a vyrovnané s nástroji. Úskalí, které v tomto prostoru bývá u ostravských těles zvládáno dosti rozporně. Jedním z největších kladů večera byly nádherné hudební aranžmá (Jana Kučery, Jaroslava Bárty a dalších), které daly americkým melodiím šmrnc, drajv a nápaditý průběh. A tak to má být.