Martina Juríková: Šedesátiletý Permoník je stále mladý, v Ludgeřovicích ho čeká varhanní jízda s Kattou

Šedesát let je úctyhodný věk. Kde bere Permoník pořád tu mladistvou energii a drajv?

Možná je to tím, že Permoník odmítá stárnout. Vždy, když už by se zdálo, že by mohl trochu zpomalit, přijde nová generace dětí a jednoduše mu to nedovolí. A tak se v Permoníku už šedesát let potkává zkušenost s mladickým nadšením. Mladí nás táhnou dopředu a my starší se snažíme držet krok. Každý nový školní rok přicházejí nové děti, které přinášejí čerstvou energii, nové nápady, touhy a sny… Šedesát let zkušeností si Permoník nese s sebou a každý rok dostává novou porci mladistvé odvahy a energie.

Kdybyste měla charakterizovat dnešní generaci zpěváků třemi slovy, jaká by to byla?

Mezi mnoha vlastnostmi současné generace Permoníků bych vybrala asi tato: odvážní, zvídaví a svobodní. Odvážní, protože se nebojí velkých výzev a touží zažít věci, které před nimi nikdo nezkusil. Zvídaví, protože nestačí jen něco zazpívat – chtějí vědět proč, hledají nové cesty a inspiraci. A svobodní? Protože mají vlastní názor, vlastní energii a nebojí se být sami sebou.

Přežily v dnešním digitálním světě nějaké rituály ještě z dob zakladatelů, manželů Šeinerových?

Přežily. A možná právě ty nejjednodušší jsou ty nejdůležitější a nejkrásnější. Každý večer na táboře si na konci dne před spaním zpíváme písničku Dobrú noc, má milá dobrú noc v improvizovaném mnohohlase jako generace Permoníků před námi. Digitalizace nikdy nenahradí potřebu setkání a živého společného muzicírování (od dob našich zakladatelů manželů Šeinerových máme pořekadlo „středa – pátek sboru svátek“) a pak ten okamžik, kdy se všichni společně nadechnou a zazní první tón…

Mobily, sociální sítě ani WhatsApp zatím nedokázaly zrušit to nejdůležitější: před koncertem se musí všichni sejít, rozezpívat se, znervóznět, navzájem se uklidnit a pak společně s úsměvem a těšením vyjít na pódium. A pak máme i své malé „permoníkovské“ rituály, které možná zvenčí vypadají trochu legračně – například máme sborový „úsměvník“, který vozíme s sebou na cesty, a před kým se úsměvník rozkmitá, tomu vykouzlí úsměv. Máme „zeleného panáčka“, který nám zařizuje počasí a kterému následně společně děkujeme. Právě tyto drobnosti vytvářejí pocit, že nejdeme jen na zkoušku nebo koncert, jdeme zase na chvíli být Permoníkem. Zůstalo nám i něco mnohem hlubšího: úcta k tomu, co vytvořili Eva a Ivan Šeinerovi, a vědomí, že každý, kdo do Permoníku přijde, přebírá na chvíli pomyslnou štafetu.

Sbormistryně Martina Juríková v New Yorku.. (Foto: Martin Straka)

Co pro vás osobně znamená stát v čele sboru zrovna v takto přelomové jubilejní sezoně?

Je to pro mě především velká čest, velká odpovědnost a vděčnost. Šedesátka Permoníku není jen krásné číslo. Je za tím obrovské množství lidí, kteří mu věnovali svůj čas, energii, talent a kus svého života. Uvědomuji si, kolik lidí před námi pomáhalo vytvářet to, čím je Permoník dnes. Jsem součástí příběhu a mám možnost pomoci napsat jeho další kapitoly.

Úžasné je to, že na to nejsem sama – jsou to všichni mí nejbližší spolupracovníci a kamarádi odmala, Permoníci – sbormistři. Dovolte mi je všechny vyjmenovat: Karina Grimová, Zuzana Nerovská, Radka Veselá a Ondřej Kočí, naši klavíristé Kateřina Michlová, Kuba Šotkovský a Honza Novobilský a organizační vedoucí Věra Pazderová v čele s naším prezidentem Petrem Kazíkem a paní Evou Šeinerovou – uměleckou vedoucí… a všech 250 současných zpívajících Permoníků. Šedesátka není tečka, je to čárka. Za ní má přijít další věta, další generace, další hudba, další sny…

Katta u varhan bývá živelná a nekonvenční. Jak zafungovala chemie mezi ní a vašimi sbory na zkouškách před chystaným koncertem na Svatováclavském hudebním festivalu?

Chemie mezi námi začala nejprve úžasně fungovat při našich dlouhých hovorech, kdy Missa Organi začala vznikat v úpravě pro náš sbor – protože ji posluchači v Ludgeřovicích takto uslyší úplně poprvé, v premiéře. Dokonce bylo naše povídání inspirací pro vznik nové části mše Benedictus. Poprvé jsme se sešli s Kattou a Mládežnickým sborem Permoník na zkoušce v květnu u nás v ZUŠ v Karviné, abychom se začali vzájemně „navnímávat“ a děcka pochopila, že je to setkání s mimořádnou a originální osobností a že chemie funguje.

Teď máme za sebou krásné společné spolupráce na táboře na Morávce, kam za námi Katta přijela, abychom se připravili na koncert. A byly to nezapomenutelné a nádherné čtyři dny plné muzicírování spřízněných duší, zážitků, odvahy experimentovat, inspirace a sdílené radosti, vědomí, že interpretace je dílem okamžiku, nálady, je o hledání barev, vedení fráze, vzájemného naslouchání a o detailech, které dělají z hudby zážitek… A což teprve až budeme zkoušet s varhanami! Bude to jízda, ale taková, jakou si v šedesáti letech přejete.

Katta. (Foto: Tomáš Nosil)

Katta je známá tím, že u varhan hraje zásadně bosa, aby měla maximální cit na pedálech. Nemá Permoník na pódiu nebo v zákulisí taky nějakou podobnou specialitu či rituál – třeba zpívání bez bot pro lepší uzemnění?

No, bosí na pódiu zatím nezpíváme, ale máme svůj společný „rituální“ nádech a právě ten nás asi uzemňuje nejvíc. Katta potřebuje cítit pedály bosýma nohama, Permoníci jeden druhého. A když se to podaří a spojí, je najednou jedno, co se děje kolem. Jsme jeden sbor, jeden dech, jeden zvuk, jedna muzika, jedno společné plynutí a moc se na to společné uzemňování a následný let do oblak a do srdcí všech posluchačů těšíme… Nebe i Země jsou plny tvé slávy… Slava vo vyšnich Bogu…

Zpívat staroslověnštinu v Missa Organi – byla to pro sboristy exotika, nebo do toho vpluli hladce?

Vzhledem k předchozím zkušenostem se skladbami Irenky Szurmanové a Jiřího Pavlici (dvě na koncertě zazní před Missou Organi), které jsou psány ve staroslověnštině a které jsme už zpívali dříve, jsme do toho vpluli celkem hladce. Jak se říká, nebyla to úplně neznámá voda. Pravda je, že jsme si zase o něco rozšířili slovník – o několik staroslověnských slov, která běžně při zkouškách nepoužíváme, a zpíváme v jazyce, kterým už dávno nikdo nemluví.

V Ludgeřovicích propojíte Koncertní sbor i Mládežnický sbor Permoník. Jak se taková masa hlasů krotí vedle burácejících varhan?

Tady musím trošku doplnit – zpívat v Ludgeřovicích bude Koncertní sbor Permoník – což jsou děvčata – naši oblíbenou skladbu Slava Ireny Szurmanové. Mužský komorní sbor Permoník – mužská část sboru – zazpívá Velkomoravský chorál Jiřího Pavlici. A společně jako Mládežnický sbor Permoník zazpíváme nejprve Ubi Caritas Oly Gjeila a celou Missu Organi s Kattou, jejími originálními varhanami, gongy a meditativními nástroji, na které bude kouzlit Stanislav Abrahám.

A jak bude Mládežnický sbor Permoník znít vedle burácejících varhan? No, to je pro nás zatím tajemství, protože se to dozvíme poprvé den před koncertem v pátek 11. září, kdy Kattiny bílé varhany s barevnými pedály doputují z Prahy do kostela sv. Mikuláše v Ludgeřovicích a budeme mít první zkoušku s varhanami a v kostele…  a v sobotu v den koncertu dotvoří zážitek mistr zvuku Juraj Mišejka. Sami jsme mírně rozechvělí, ale těšíme se. Jsme moc rádi, že si Česká televize vybrala právě tento koncert a bude jej natáčet. Budeme mít krásnou památku na společnou premiéru. Je to zavazující, ale potěšující. Držte nám pěsti a ještě lépe přijďte – zveme všechny posluchače na tento premiérový a myslím si, že nevšední zážitek pro tělo i duši.

Sbor Permoník na udílení Cen Jantar. (Foto: Petr Hlubek)

Kostel sv. Mikuláše v Ludgeřovicích je monumentální prostor. Těšíte se na jeho akustiku, nebo před ní máte i respekt?

Ano, je to monumentální prostor a ve spojení varhan, sboru a sólového hlasu máme velký respekt a v pátek uvidíme… a uslyšíme. Držme si pěsti.

K pestré dramaturgii a atmosféře: Od Bacha a Rachmaninova až po současný severský minimalismus Ola Gjeila. Která poloha je Permoníku v tomhle programu nejbližší?

Tady opět trošku poopravím… Zazní Bach v sólovém podání Katty na klasické varhany, potom budeme zpívat a cappella Ubi Caritas Oly Gjeila, Staroslověnský chorál Jiřího Pavlici a Slavu Ireny Szurmanové a pak zazní celá premiérová Missa Organi. Protože by byl koncert moc dlouhý, rozhodli jsme se pro zkrácení a krásná Bogorodice děvo tentokrát na koncertě nezazní.

A na otázku, která poloha je nám nejbližší, je těžká odpověď – prostě všechny. Ola Gjeilo a jeho Ubi Caritas s krásným textem, využitím chorálu, harmoniemi a čistotou; Velkomoravský chorál ve staroslověnštině hodící se tematicky i se Slavou k Misse Organi evokující návrat ke kořenům… Všechno jsou to skladby, které zpíváme moc rádi, a myslím si, že současným Permoníkům „sluší“.

Na programu nechybí ani vaše dvorní skladatelka Irena Szurmanová. V čem je její hudba pro sbor tak přitažlivá?

Irena Szurmanová – úžasná osobnost, skladatelka, která pochází od nás ze Slezska, z Třince-Vendryně – má podle mě vzácný dar. Umí napsat hudbu, která je náročná, ale přitom baví zpěváky i posluchače, je originální, harmonicky nápaditá, ale nepostrádá krásné melodie. Náladám, textu a příběhu dovede najít hudební řeč, která nás před lety oslovila a okouzlila. V Ireniných skladbách cítím něco, co je mi velmi blízké.

Jsem moc vděčná za to, že pro nás zkomponovala dvě úžasné skladby – Agneče božij a Slavu, která na sobotním koncertě zazní. Jsem ráda, že jste Irenu nazval naší dvorní skladatelkou, protože společně chystáme veliký a krásný projekt a jsme teď často v tvůrčím kontaktu. Teď vám ještě neprozradím podrobnosti, ale co se chystá, se dozvíte a dáme světu ve známost na našem adventním koncertě 11. prosince.

Co by si měl posluchač ze zářijového večera v Ludgeřovicích odnést domů v hlavě i v srdci?

Všichni bychom si přáli, aby si posluchači odnesli především zážitek, který v nich ještě chvíli zůstane a bude doznívat, i když koncert skončí. Takový duchovně všeobjímající pocit, že setkání s živou hudbou je nenahraditelné a jedinečné. A koncert bude takový, jaká se vytvoří atmosféra a chemie mezi účinkujícími – mezi námi a Kattou –, ale také mezi posluchači, kteří vytvářejí jedinečnost každého koncertu.

Navíc koncert bude dotvořen i světelně. Jak napsala Katta v jednom článku: „Osvětlení je pro vnímání hudby zásadní. Vychází z daného prostoru, nebude to žádná světelná show, je to velice intimní, aby umocnilo hudbu, podpořilo její vnímání a pomohlo k takovému vnitřnímu usebrání se. Lidé si tak mohou na koncertě prožít opravdu komplexní zážitek…“

Tedy věřím, že se v krásném kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích sejdeme, společně naladíme a necháme plynout čas naplněný zvuky varhan, které mají úžasnou paletu zvukových barev od naprosto éterické a něžné až po tu monumentální, prostor naplněný sólovým oduševnělým a originálním hlasem Katty a našimi mnoha permoníkovskými hlasy a hlásky, a budeme společně tvořit krásu a neopakovatelnost okamžiku.