Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Colours 2016 poprvé: Uhrančiví Slowdive, brutální průtrž mračen a láma v plynojemu

Colours 2016 poprvé: Uhrančiví Slowdive, brutální průtrž mračen a láma v plynojemu

15.7.2016 Hudba

A je to tady. Největší multižánrový festivalu v centru Evropy má za sebou první den a zároveň velmi náročný křest v podobě vydatné průtrže mračen, která jakoby na objednávku skončila krátce před oficiálním zahájením. Na hlavních scénách mohli návštěvníci ve čtvrtek ochutnat jednu z nejzběsilejších podob keltské instrumentální hudby, psychedelický pop australských Tame Impala a fascinující comeback jedné z nejvlivnějších kytarových kapel první poloviny let Slowdive. Ať žije patnáctý ročník Colours of Ostrava!

Zvětšit obrázek

Zpěvačka znovuzrozené britské kapely Slowdive.
Foto: Aleš Honus

Všechno je na svém místě. To jsou první pocity, které má návštěvník po příchodu do festivalového areálu, jenž doznal spíše jen kosmetických změn. Novinkami, patrnými na první pohled, jsou přísnější bezpečnostní kontroly návštěvníků za použití detektorů a zase o něco kvalitnější chodníčky mezi jednotlivými scénami, pozornosti neujdou některé nové detaily ve výzdobě areálu a zejména pak obsáhlejší tištěné programy, v nichž přibyly nové scény orámované hlavičkou Meltingpot, diskusního fóra, které je od letošního roku novou součástí Colours.

colours1

Láma Gyurme během koncertu v Gongu. (Foto: Aleš Honus)

Letošní velmi výraznou programovou novinkou byl hudebně-meditativní prolog, který se uskutečnil v Gongu ve čtvrtek už ve tři hodiny odpoledne. V unikátní budově, vestavěné v útrobách bývalého plynojemu, vystoupil bhútánský láma Gyurme, kterého doprovodil nevidomý francouzský keyboardista Jean-Philippe Rykiel.

Láma přitom vystupuje jen opravdu výjimečně a podle ředitelky festivalu Zlaty Holušové je malý zázrak, že do Ostravy vůbec přijel. „Myslím, že určité uklidnění všichni před festivalem potřebujeme. A třeba to pomůže odehnat nepříznivé počasí,“ řekla Holušová divákům, kteří zaplnili Gong sice ani ne z poloviny, ale produkci založenou na mručivém zpěvu a převážně ambientních klávesových plochách ocenili aplausem vestoje. Nutno ovšem říci, že šlo spíše o meditativní záležitost než o umělecky oslnivý výkon.

colours2

Návštěvníci procházejí areálem krátce po vydatné průtrži. (Foto: Aleš Honus)

Krátce před vypuknutím oficiálního programu se přitom zdálo, že účinek koncertu je zcela opačný, než proklamovala Zlata Holušová ve víře ve zlepšení počasí. Obloha se zatáhla ještě více a déšť se změnil v asi hodinu trvající divokou průtrž, jakou Ostrava už velmi dlouho nezažila. Intenzívní déšť skrápěl areál i ve chvíli, kdy začaly na vedlejších scénách hrát kapely, které poslouchala jen hrstka promoklých fanoušků, tisícihlavý dav jinak hledal útočiště v budovách, případně v pivních stanech.

Situace se zdála beznadějnou, ovšem nakonec se živly uklidnily, mračna se jakoby řízením vyšší moci protrhala a program na hlavních scénách mohl na minutu přesně začít.

colours5

Člen Treacherous Orchestra během Colours. (Foto: Aleš Honus)

Dudy, housle a flétny. A radost z hraní, projevující se v radostné interakci mezi muzikanty, jaká se jen tak nevidí. Takový byl úvodní koncert na hlavní scéně, kterého se zhostila kapela Treacherous Orchestra. Koncert začal skladbou Long Count z loňského alba Grind a pokračoval těmi nejlepšími kusy, ve kterých hrála důležitou roli téměř nepřetržitá komunikace a vzájemné hecování mezi jednotlivými členy početného seskupení. Chvílemi se sice zdálo, že kapela hraje stále tu samou písničku a také gradace temp jsou vypočítány spíše jen na efekt, ovšem šlo rozhodně o pastvu pro uši i oči.

colours3

Publikum festivalu Colours of Ostrava. (Foto: Aleš Honus)

Dění na druhé největší scéně pak zahájili britští Nothing But Thieves. Kapela patří údajně k největším aktuálním objevům britské scény, v Ostravě se ale mohli návštěvníci přesvědčit, že jde o trochu tuctový kytarový pop bez větší přidané hodnoty. Mladíkům z Essexu samozřejmě nelze upřít obrovský tah na branku a velmi dobré muzikantské schopnosti, ovšem vývar stokrát slyšených klišé, z nichž se jen občas vyloupla melodie s lehce hitovými ambicemi, nezachránila ani coververze písně Where Is My Mind od Pixies.

colours7

Frontman kapely Nothing But Thieves. (Foto: Aleš Honus)

Mezitím na Radegast Czech Stage přesvědčovala kapela Už jsme doma, že patří nejenom ke stálicím české alternativní scény, ale i po mnoha letech si zachovává svůj charakteristický sound i vysoký standard produkce. Jednomu se ani nechtělo odcházet zpátky na hlavní stage, kde se již chystala Tame Impala,

Pro řadu lidí jedna z nejlepších kapel světa, pro jiné opět kopie stokrát slyšeného. Taková je Tame Impala, které ovšem nelze upřít schopnost chytnout a nepustit. Koktejl chytlavých melodií a rozmazaných zvuků, který zní jako setkání psychedelické kytarovky s retro elektronikou či dokonce diskem z doby sedmdesátých let minulého století, potěšil, ale podle očekávání ani nijak neohromil. Ale všechny podstatné hity kapely, která stojí a padá na talentovaném frontmanovi Kevinu Parkerovi, během koncertu zazněly, a tak publikum bylo spokojeno.

colours10

Kevin Parker z kapely Tame Impala. (Foto: Aleš Honus)

Událostí, na kterou řada fanoušků čekala dlouhé čtvrtstoletí, je comeback britských Slowdive. Kapela v první polovině devadesátých let definovala zvuk tehdejší zasněné britské kytarové scény a stylu zvaného shoegaze, který v těchto letech zažívá u řady mladých kapel určité vzkříšení. Nahrála sice jen tři alba, ovšem stala se jednou z nejvlivnějších kapel své doby. Slowdive ve své době fascinovali hudební kritiku, která se předháněla v superlativech, a stali se takřka kultovní záležitostí. Na vrcholu slávy se ale skupina nečekaně rozpadla a někteří její členové se potloukali v jiných, už ne tolik úspěšných projektech. Nyní jsou Slowdive po více než dvaceti letech zpátky a ostravský koncert ukázal, že v mnohem větší síle než dříve.

colours11

Zpěvačka Slowdive. (Foto: Aleš Honus)

Ano, i přesto, že Slowdive údajně chystají nové album, ostravský koncert byl postaven na repertoáru, kteří fanoušci znají z alb Just for a Day, Pygmalion a Souvlaki.  Skladby jako Alison nebo Catch the Breeze dodnes neztrácejí svou obrovskou sílu. Na závěr kapela zahrála svou verzi písně Golden Hair, kterou napsal bývalý člen Pink Floyd Syd Barett a kterou právě Slowdive ve své době vybrousili k naprosto dokonalému tvaru.

colours13

Frontman skupiny M83. (Foto: Aleš Honus)

Koncert Slowdive byl jednoznačným uměleckým vrcholem prvního dne a zážitkem, na který se dlouho nezapomíná. Jako poslední kapela na hlavní stage zahráli francouzští M83. Kapela přilákala svou poněkud tuctovou fúzí taneční hudby a mnohokrát slyšených postupů pod pódium daleko větší počet zejména mladších fanoušků než Slowdive. Hudba založená na kombinaci samplů a klasických nástrojů roztančila poslední vytrvalce, i když v průběhu koncertu pak už řada návštěvníků festivalový areál opouštěla. Částečně i vlivem chladného počasí, na které mnozí i přes jasně znějící předpovědi přece jen nebyli náležitě připraveni.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.