Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Pyramida z praček i jukebox. Krištof Kintera parafrázuje v Gongu „slasti spotřeby“

Pyramida z praček i jukebox. Krištof Kintera parafrázuje v Gongu „slasti spotřeby“

14.8.2018 Obraz & Slovo

Rudolfinum je potřeba převrátit naruby! Tak se nechal slyšet Krištof Kintera při instalaci své loňské výstavy Nervous Trees v pyšných pseudorenesančních prostorách pražské Galerie Rudolfinum. S ročním zpožděním teď do Ostravy pod názvem We All Want to Be Cleaned doputovala malá ochutnávka z téhle veleúspěšné expozice, která je ve vítkovickém Gongu v Dolní oblasti Vítkovic otevřena do 15. října 2018.

Zvětšit obrázek

Kinterův jukebox před ostravským Gongem láká k poslechu hudby.
Foto: Ivan Mottýl

Rudolfinum bylo potřeba převrátit naruby, v Dolní oblasti už ale všechno tak trochu naruby je. Vznešený palác u Vltavy byl postaven v roce 1881 pro koncertní a výstavní účely, a tak to zůstalo dodnes. Vítkovické železárny a strojírny patřily svého času k největším fabrikám středoevropského prostoru, ale teď už je továrna několik let i prostorem pro hudební a výtvarné múzy. Rub a líc, pokaždé je prostě něco naruby. A Kintera miluje, když nic není tak, jak by mělo být. A ruku na srdce, kdo ví, jak to všechno má být…

Ostravská výstava dostala název podle ústřední instalace All Want to Be Cleaned, což je sousoší poskládané z osmdesáti automatických praček. Tady na dotek vysokých pecí mě u mohyly kovového šrotu napřed banálně napadá: Vsázka. Nálož do pecí, která společně s koksem a vápencem zrecykluje kovové části praček na surové železo, z něhož se vyrobí další pračky. Kinterovi jde ale pochopitelně o něco podstatnějšího než o demonstraci využitelnosti sběrných surovin.

Monumentální instalace Kryštofa Kintery. (Foto: Ivan Mottýl)

Zda se umělec trefuje do až hypochondrické mánie dnešních českých rodin po absolutní čistotě, kdy se do praček cpou i sotva použitá trička po jednodenním nošení, nebo zda Kintera tepe záměrně nízkou technickou kvalitu praček, aby je zákazníci museli často měnit za nové, to nechám na divákovi. Výkladů by se u fascinující „pyramidové pračky“, která šplhá ke stropu vítkovického Gongu, asi našla spousta (včetně těch o morálně čistých našincích). Kintera ale diváky nutně neprosí o nějakou obhajobu, tenhle umělec má prostě radost ze hry, kterou s předměty denní spotřeby rozehrává s výjimečnou invencí.

Asi není třeba zdůrazňovat, že pračky netvoří jen jakousi mrtvou hromadu šrotu. Jak už je u pětačtyřicetiletého pražského „hračičkáře“ zvykem, jeho instalace i mluví. Jednotlivé pračky se různě spouštějí a vypínají a chrlí na diváka zvláštní melodii. Tohle je Eisenhütte Symphonie v troskách někdejší industriální perly rakouskouherské monarchie.¨

Instalace Kryštofa kintery. (Foto: Ivan Mottýl)

A to je i čas vyjít na cigáro před Gong (sám jsem nekuřák, ale závislý kolega mě k takové pauze donutil), kde ovšem prohlídka výstavy pokračuje. U bývalého plynojemu vztyčil Kintera pouťový jukebox, který umí všechno. Prý i Stravinského. Sám jsem jen tak z plezíru zmáčkl číslo 09, aniž bych si prohlížel seznam nahrávek. „Chytila jsem na pasece motýlka / protože má bleděmodrá křidýlka. / Zůstane se mnou a já s ním / pomalu se od něj líbat naučím,“ zpívá mi Helenka Vondráčková. Nejen, že mám příjmení z motýlí říše, ale narodil jsem se v roce 1967, kdy tenhle hit vznikl.

Jukebox před Gongem. (Foto: Ivan Mottýl)

Po cigáru se chystám na další Kinterovy slasti v útrobách Gongu. Začínám podléhat mystickému rozpoložení, hrábnu do aktovky a vytáhnu svázaný ročník literárního časopisu Host do domu z roku 1960. Zrovna totiž píšu knihu o šedesátých letech a „šedesátky“ prostě tahám po všech kapsách. Svazek se otevře na straně 267, na které je otištěna báseň Zbyňka Hejdy s názvem Všechna slast. „Všechna slast musí být spotřebována, / takový je zákon,“ čtu si první dva verše. Ano, vše musí být do čista vypráno a opět slastně ušpiněno. Nové pračky za staré! Podobně je to i s lampičkami, kolik už jsme to vlastně doma spotřebovali svítidel?

Kinterova světelná instalace. (Foto: Ivan Mottýl)

Spotřebu světla personifikuje Krištof Kintera v Gongu na objektu My Light is Your Life (model: Shiva Samurai 5kw/50Hz). Je to světelný žralok, požírač energie z nočních ložnic. Romantici ale instalaci klidně mohou vnímat jako rej světlušek. Kintera bud mít radost z každého výkladu, sám je totiž básníkem. A někdy mám dokonce pocit, protože výtvarníci nad 35 let nemají v České republice žádnou pořádnou uměleckou cenu, že by měl dostat Magnesii Literu za poezie.

Pohled do výstavy. (Foto: Ivan Mottýl)

Na výstavě v Gongu vystavuje Kintera i pět dalších děl. Mohl bych tu o nich napsat ještě pár odstavců, ale nenapíšu. Zajděte si do Gongu také (pražskou výstavu v Rudolfinu vidělo neuvěřitelných 161 tisíc návštěvníků) . Mě teď víc láká naplnit Hejdovy verše, které jsem dnes objevil: „Potkáš ženu nebo se ti postaví do cesty výčepní stůl / protože všechna slast musí být spotřebována.“

*

Krištof Kintera. We All Want to Be Cleaned. Multifunkční hala Gong (Milan Dobeš Museum). Do 15. října 2018. 

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.