Ladislav Vrchovský
Foto: Roman Polášek
Samotný příběh je natolik jednoduchý, že by se dal odvyprávět za pár minut. Planetu Zemi ovládl Plastik Všemocný, který lidem i celé živé přírodě vzal vodu. Planetu ovládá za pomoci armády Plasťáků. Když se dozví o existenci princezny Rebarbory, chce ji mít. Jenže Rebarbora se seznámí s mladým chasníkem Vavřínem a oba se do sebe zamilují. Když Plastik Všemocný Rebarboru unese, Vavřín se vydá ji vysvobodit, a když ji vysvobodí, oba se pustí do závěrečného boje s Plastikem a celou jeho armádou. Jak jinak, všechno má šťastný konec.
Z inscenace Plasťáci útočí. (Foto: Roman Polášek)
Sedmdesátiminutové představení je z valné části naplněno hravostí autorky scény, kostýmů a loutek Ivy Bartošové a režijní invencí Pavla Gejguše. Režisér například nechá vesničany-beduíny na poušti vylézat z podzemních nor způsobem odkazujícím na surikaty – i samotné jejich ztvárnění skrze loutky okamžitě navodí myšlenky na tato milá zvířata.
Pětice loutkoherců si pak hraje na Vavřína (Marian Mazur), Rebarboru (Aneta Červená), Plastika Všemocného (Karel Růžička), Tlampače a Velekněze (Petr Sedláček) a Dědečka + Plasťáka Vesmírného (Lenka Sedláčková). Všichni jmenovaní navíc vytvářejí vesničany, vojáky, chrámové kněží, komando Plasťáků, beduíny i Monstrum.
Z inscenace Plasťáci útočí. (Foto: Roman Polášek)
Kouzlo inscenace tkví v hudbě Tomáše Rossiho a výpravě jako takové. Tomáš Rossi napsal a vytvořil hudbu plnou děje, dynamickou, hudebně velmi zajímavou a silně atmosférotvornou. Iva Bartošová vymyslela řadu velmi poutavých a na pohled zajímavých konstrukcí, strojů a velmi milých loutek. Loutkoherci pak všemu dodávají život způsobem také opřeným především pro hravost a schopnost vedení loutek i o schopnost práce s hlasem.
Z inscenace Plasťáci útočí. (Foto: Roman Polášek)
V programu není přímo uveden nejnižší doporučený věk pro návštěvu přestavení. V hledišti při páteční premiéře sedělo několik dětských diváků v předškolním věku a vším, co se před nimi dělo, byli velmi zaujati. Dospělí dostali nádavkem porci humoru ve zmínkách odkazujících nejen na tvorbu tvůrců fantasy literatury, ale i na aktualizace připomínající některé politické činitele.
Z inscenace Plasťáci útočí. (Foto: Roman Polášek)
Tou největší devizou je však přítomnost loutek jako takových a jejich hlavní role ve všem, co se na scéně děje. Loutkou se v tomto případě stává nejen bytůstka připomínající člověka, ale i nejrůznější věci včetně PET lahví. Všudypřítomná blikající barevná světélka, nejrůznější stroje připomínající filmové triky a monstra a vůbec všechno dohromady pak hovoří scénickým jazykem velmi současným.
Představení hry Plasťáci útočí lze doporučit jako rodinné, protože pobaví malé děti i seniory. A ekologické téma je činí velmi aktuálním.
