Majonéza jako extrémní potěšení: Kapela Něco něco vydává koncentrované kytarové album

Název desky není jen náhodný vtípek, ale klíč k celé její estetice: k tělesnosti, chuti dělat si věci po svém a nebrat se u toho příliš vážně. „Majonéza je legrační, majonéza je zakázaný potěšení, majonézu nejde brát moc vážně. Majonéza je moje nejoblíbenější jídlo,“ říká Alžběta Tkáč Trusinová. „Jsem hodná, nebo zlá? Utahuju si z ostatních, nebo to myslím vážně? Utahuju si ze sebe? Co všechno dokážu na střepy roztříštit?“

Třetím singlem, který vychází společně s deskou, je skladba Mám ráda. Kapela ji bere jako nejkoncentrovanější podobu celé desky. „Dá se napsat vtipnej empowerment song? My jsme to zkusili a zrýmovali reflektory a vibrátory. Tahle písnička je v podstatě majonéza v desetilitrovým balení, jako se prodává v USA,“ říkají Něco něco. Text skladby sází vedle sebe těla, touhu, roztomilost, sílu i drzost: „Mám ráda nahý těla / mám ráda silný záda / mám ráda holky / co přetlačí tě na benchi“.

„Nová deska je přímočařejší jak textově, tak hudebně. Snažili jsme se být konkrétní, mířit přímo na solar, k jádru věci. Svoji poetickou stránku už jsme prozkoumali, teď bylo na řadě prozkoumat to, co nás baví, co nás štve i to, z čeho se dá udělat legrace,“ popisuje Alžběta Tkáč Trusinová. Kapela podle ní zároveň hledala způsob, jak psát texty s názorem, ale nepoučovat a nementorovat. „Nechtěli jsme psát manifest, chtěli jsme se bavit. Hledali jsme, jak do toho dostat lehkost, vtip a švih. Jak říct, že něco není v pohodě, aniž by to působilo, jako že je to ten nejzávažnější problém na planetě.“

Na Majonéze se Něco něco věnují vztahům, vlastním slabostem i momentům, kdy člověk naráží sám na sebe. První singl Ses zasek přináší konfrontaci s přežitými představami o galantnosti a rolích, Noční plán se vrací ke zlomenému srdci a pocitu, že některé věci nikdy nepřejdou. Sama doma ironicky glosuje pohodlné přežívání mezi telefonem a gaučem, Záporná postava se noří do PMS a extrémní emocionality, Dýchej funguje jako potřebné zklidnění a objetí. No a co reaguje na tlak okolí a závěrečné Střepy otevírají potřebu destrukce i sebedestrukce: „Co všechno dovedu / na střepy roztříštit“.

Impulsem k nové desce byly loňské singly Do tmy a Nemám zájem, na nichž se už výrazně podílel bubeník Vašek Švestka. Právě společné psaní ve třech kapelu nakoplo natolik, že změnila původní plán několik let novou desku nevydávat. Hudebně chtěla kapela tvrdší, ostřejší a výrazně kytarovější zvuk. „Vyrůstali jsme během nejvyšší numetalové horečky a já se k tomu v poslední době začal vracet. Zároveň jsme nasávali kvalitní songwriting ze všech stran. S trochou nadsázky jsme si brali inspiraci jak od Limp Bizkit, tak od Vypsaný fixy,“ říká Tomáš Tkáč.

Deska vznikala během několika intenzivních sessions od loňského července do konce roku. Nahrávání a zvukovou produkci měl ve studiu Golden Hive na starosti Tomáš Tkáč, některé dotáčky proběhly ve studiu Andel Sound. Mix a mastering kapela svěřila Benu Etterovi, švýcarskému producentovi a mixážnímu inženýrovi žijícímu v USA, který spolupracoval mimo jiné s Deerhunter, Kaiser Chiefs nebo Soccer Mommy.

Album majonéza vychází 12. května 2026 a kapela ho pokřtí 9. června v brněnském Kabinetu Múz, kde jako host vystoupí Meluzína, a 16. června v pražské MeetFactory, kde zahrají Kruh 19 a Magdalena Trajerová. Nejbližší koncert v Moravskoslezském kraji, odkud jeden z členů kapely pochází, bude až 12. listopadu, a to v ostravském klubu Dock.