Ředitel Slezského divadla Petr Kazík o triumfu na Cenách Jantar: Je to pro nás obrovské uznání

Pane řediteli, dvě Ceny Jantar za jeden večer a pro jednu inscenaci – to je pro Slezské divadlo historický milník! Jaké byly vaše první myšlenky, když zaznělo jméno Kataríny Jordy a hned poté i Jakuba Rouska?

Trochu rozporuplně – na jedné straně obrovská radost a zadostiučinění, zároveň smutek, protože už máme po derniéře. Je to samozřejmě velké uznání nejen pro oba interprety, ale celý inscenační tým. Dvě sezony po sobě inscenovat dvakrát Janáčka je velká odvaha. Káťa Kabanová i Její pastorkyňa získaly zaslouženou pozornost odborné veřejnosti (užší nominace na Thálii, Opavská Thálie, Libuška i loňský Jantar pro Terezu Kaveckou, dvojnásobná účast na Mezinárodním festivalu Leoše Janáčka a teď další dva Jantary). Umělecká úroveň Slezského divadla je opravdu vysoká. Ještě musíme posílit komunikaci, aby si do Opavy našli cestu milovníci opery i mimo region a my nemuseli takto ceněné tituly derniérovat tak brzy kvůli nedostatečnému zájmu diváků. Na tom musíme ještě zapracovat.

Oba umělci byli na pódiu viditelně dojatí. Jaká atmosféra panovala v zákulisí a v divadle první dny po předávání?

Všichni to oběma interpretům moc přáli, kolegové a divadelní personál se také moc radovali a gratulovali jim. Je to vlastně tak trochu ocenění pro všechny, kteří se na inscenaci podíleli.

Jakub Rousek s Cenou Jantar. (Foto: Petr Hlubek)

Jak se vám líbil letošní program udílení Cen Jantar? A jak tuto akci vnímáte?

Ceny Jantar jsou pro mě kultovní záležitost. Vždyť jsem přebíral Jantar na prvním ročníku pro Permoník. Po letech hledání optimálního formátu ho pro mě organizátoři našli. Již loni jsem byl nadšen a letos to bylo ještě lepší. Myslím, že je důležité ukazovat lidem co se v kultuře děje. Žiju v ní a mnoho mi uteče. Jantar to nejlepší z uplynulého roku připomene. Vždy mě překvapí, kolik kvality tady vzniká.

Co pro Slezské divadlo v Opavě znamená toto prestižní ocenění v konkurenci velkých ostravských scén?

Jsme si vědomi našich limitů. Musím tady citovat naši emeritní režisérku a šéfku opery paní Janu Andělovou: „Ve Slezském divadle umíme z těsta na rohlíky dělat výborné dorty“. Náš rozpočet je ze všech divadel, které mají operu, nejmenší, takže držet krok s velkými operními scénami je náročné. Naštěstí se nám daří maximalizovat naše silné stránky. Umíme výborně divadelní řemeslo, máme kolektiv, který své divadlo miluje a dělá pro jeho úspěch jen to nejlepší. To bylo už před mým příchodem, jen místo hrdosti zaznívaly stesky. To je teď jinak. Umíme si radost, kterou přinášíme, sebevědomě užít.

Janáčkova Její pastorkyňa je poměrně náročné, dramatické dílo. Čím to je, že právě tato inscenace v Opavě tak silně zarezonovala u odborné poroty i u diváků?

Divadlo musí přinášet velké emoce. To se nám povedlo už u Káti Kabanové. Její pastorkyňa pak předznamenala naše slavení 220 let divadla. U ní byly ty velké emoce umocněny vzpomínkami, chtěli jsme připomenout úspěchy minulosti. Nastudování z roku 2014 získalo v roce 2015 Libušku na festivalu Opera. Deset let poté se potkali klíčoví interpreti a chtěli ukázat, že jim deset let přidalo zkušenosti, ale neubralo dovednost. Přesně to, myslím si, porota ocenila a divák si užil.

Stálá ozdoba opavského operního souboru Katarína Jorda i hostující sólista Jakub Rousek podali v rolích Kostelničky a Lacy výjimečné výkony. Vnímáte v jejich pojetí i silný osobní vzkaz?

Katarína je naše stálice a já velmi oceňuji, že v každé roli podává maximální výkon. Má teď například malou roli Ernestiny Moneyové v muzikálu Hello Dolly a zahraje ji tak, že diváci jsou nadšeni. Ta role je od Kostelničky velmi vzdálena, ale potřebuje své a Katarína to ví a umí. Stejně silně to cítím i u Jakuba Rouska. Bohužel opustil stále angažmá v Olomouci a už jen dohrává stará představení, ani u nás teď nemá momentálně žádnou roli, ale budeme se těšit na jeho ztvárnění egyptského vojevůdce Radama v opeře Aida už v další sezoně.

Katarína Jorda na Cenách Jantar. (Foto: Petr Hlubek)

Měl jste už při premiéře pocit, že se zrodilo něco, co aspiruje na umělecké ceny, nebo vás úspěch spíše překvapil?“

Nezažil jsem to představení před deseti lety, ale všichni o něm hovořili a těšili se na jeho opětovné uvedení. Vše, co vzniká z úspěchu, může přinést synergii dalšího úspěchu. Divadlo našlo své zapomenuté sebevědomí. Atmosféra se za ty tři sezóny velmi změnila.

Ceny Jantar jsou často vnímány jako potvrzení kvality. Budete chtít tento sukces využít v další propagaci divadla?

Jednoznačně. To byl největší nedostatek minulosti. Marketing a obchod prošel největší změnou. Místo distribuce plakátů a komunikace premiér teď realizujeme moderní marketing. Nový vizuální styl, web, sociální sítě, ale hlavně přímá komunikace s diváky, což je nejefektivnější.

Dvě ceny pro operu jsou skvělou vizitkou. Jaká je vaše vize pro další sezonu? Chcete pokračovat v linii náročného, ale oceňovaného dramatu, nebo tentokrát zvolíte něco oddechového a přístupného?

Tisková konference k programu 221. sezony bude příští týden, ale už jsem prozradil její nejvýznamnější operní titul. Poprvé si troufneme na uvedení Aidy od Giuseppe Verdiho, což bude určitě velká výzva.

Co byste vzkázal divákům, kteří možná opavskou operu doposud opomíjeli, ale tato zpráva o dvou Cenách Jantar je zaujala?

Ocenění za poslední sezony a návštěvnost, která se nám vrátila na úroveň roku 2019, tedy před všemi krizemi, je jistým důkazem. Vnímání umění je však zcela subjektivní. Neumím poradit nic jiného než se podívat do programu a přijít. Nejlépe si koupit předplatné na novou sezonu. Prostě to osobně poznat. Rozhodně to stojí za to.

Město Opava je na své divadlo evidentně hrdé. Myslíte, že tento úspěch zviditelní Opavu na kulturní mapě celé republiky?

To už se prokazatelně stalo. Mám zcela osobní zážitek. Když jsem byl na druhém setkání Asociace profesionálních divadel, pozvali mě ke stolu na snídani Stanislav Moša (ředitel Městského divadla Brno) a Jan Burian (ředitel Národního divadla Praha). Ten se mě zeptal, proč má být opera v Opavě, když je velká opera v Ostravě, a co dáváme. Vysvětlil jsem mu, že ty desítky našich spolupracovníků nejen vytváří kvalitní produkci, ale zároveň učí na základních uměleckých školách a konzervatořích a tím zvyšují kulturní kvalitu celého regionu. Když jsem zmínil, že dáváme Káťu a chystáme Jenůfu byl překvapen. V letošní sezoně pan ředitel Burian přijel osobně na Galakoncert k 220. výročí a s velkým respektem promluvil pro média o významu a smyslu oblastních divadel. Zmínil, že je velmi důležité vše osobně poznat, aby si člověk udělal ten správný názor. Asi nejlepší rada pro všechny. Přijeďte poznat Slezské divadlo v Opavě.

Co byste organizátorům Cen Jantar popřál do jubilejního 10. ročníku?

No nejlépe ať se galavečer pro velký zájem o vstupenky vrátí do Gongu, kde před lety začínal. Myslím, že by se měla scházet široká kulturní veřejnost. Ta akce si to zaslouží. Kultura potřebuje velkou publicitu, protože nabídka je obrovská, ale to, co vzniká v tomto kraji, je pro ten kraj nejpodstatnější.