Milan Bátor
Foto: Svatopluk Lev
Hana Kotková je jednou z nejvýraznějších osobností české houslové interpretace. S obdivuhodnou precizností přistupuje k dílům barokních skladatelů Heinricha Ignaze Franze von Bibera i Johanna Sebastiana Bacha. Těmito dvěma mistry také svůj recitál na Hukvaldech započala.
Jeden z nejlepších barokních tvůrců virtuózně koncipovaných houslových skladeb Biber byl v programu Hany Kotkové zastoupen svou Passacaglií, variacemi nad ostinátním basem v nechromatickém sledu čtyř sestupných tónů. Hned touto kompozicí vstoupila Hana Kotková do uší svou důmyslně koncipovanou výstavbou frází, které se nesly s brilancí a výstižností. Metrorytmickou, tempovou a dynamicky přesvědčivou hladinou pak svědčily o naprosté spřízněnosti interpretky s barokní estetikou.
Hana Kotková na Hukvaldech. (Foto: Svatopluk Lev)
Partitu č. 2 d moll BWV 1004 jsem vyslechl mnohokrát v podání různých osobností houslové hry. Od prvních tónů vstupní věty Allemande vyslovila Kotková svým pojetím přesně to, co si přejete slyšet. A co víc, její úžasně modelovaný tón, nepatetické vibrato, suchá a strohá hra asymetricky rozvíjených melodií a harmonických překvapivostí jakoby nacházela ideální symbiózu s podstatou Bachových hudebních skvostů.
V Sarabandě zaujala její překrásná barva tónu, který se dynamicky proměňoval v souladu s růstem harmonických modulací. Gigue potěšila bezbřeze opojnou technickou jistotou, která se v dravém tempu drala kupředu.
Po této větě měla následovat závěrečná Chaconne d moll, Hana Kotková však zvolila jinou dramaturgii. Zazněla Sonáta č. 4 Eugèna Ysaÿe, kterou zahrála s půvabnou brilancí, ve střední větě zaujala též elegantní hrou pizzicato pravou rukou.
Hana Kotková na Hukvaldech. (Foto: Svatopluk Lev)
Následovalo Capriccio č. 14 Niccola Paganiniho, kratičká virtuózní skladba, která byla postavena do zajímavého kontextu: současný italský skladatel Salvatore Sciarrino napsal před dvaačtyřiceti lety 6 Capriccií, která jsou svébytnou a originální odpovědí na Paganiniho a vlastně na všechny virtuózně koncipované skladby tohoto rozmarného žánru.
Sciarrinovo Capriccio č. 2 představilo Kotkovou jako zasvěcenou interpretku soudobé hudby. Italova hudba je ukázkou hledání nových cest výrazu, nebojí se experimentovat, ale současně v principu řetězení motivických asociací neztrácí ani kontakt s periodicitou a náhodnými útržky řádu.
I v dalším programu se prolínala díla Paganiniho a Sciarrina a bylo fascinující zjištění, jak jsou si skladby tak odlišných hudebních konfesí v mnoha ohledech blízké: v technicky náročných prvcích, ve využití extrémně vysokých nástrojových poloh, v hojnosti legatových a jiných melodických ozdob včetně flažoletů.
Hana Kotková na Hukvaldech. (Foto: Svatopluk Lev)
Závěrečnou skladbou programu Kotkové byla Chaconne d moll Johanna Sebastiana Bacha, která měla uzavřít Partitu d moll. Bylo to finále vskutku grandiózní. Potvrzení toho, že v Bachově hudbě je obsaženo vše, tradice i nanejvýš moderní hudební jazyk. Kotková i v Chaconně prokázala absolutní hráčský nadhled, její pojetí jednotlivých variací poukázalo na rozmysl a uvážlivý důvtip ve výstavbě jednotlivých částí.
Koncert Hany Kotkové trval hodinu a dvacet minut. Program, který houslistka zvolila, akcentoval virtuózní i myšlenkovou rovinu. Mistrovství, neokázalost, ticho, se kterým pracuje Sciarrino, průtrž tónů v absolutní virtuozitě Paganiniho, Bachova jedinečná syntéza, přesahující staletí, absolutní připravenost a dokonalý umělecký nadhled Kotkové byly hlubokým zážitkem pro všechny posluchače zcela vyprodaného koncertu, kteří houslistce poděkovali dlouhým potleskem vestoje. S největší pravděpodobností se jednalo o nejlepší houslový recitál letošní sezóny v Moravskoslezském kraji!
